Zátkovo nábřeží

Nejstarší stavební činnost na nábřeží je spojena s budováním opevnění města, které bylo zahájeno ve 2. pol. 13. století. V rámci jeho rozvoje byla bezprostředně u břehu řeky založena parkánová zeď. Její průjezdnost byla na vybraném úseku pozdějšího nábřeží umožněna zvedacím mostem před Rožnovskou branou. Průchodnost k řece zajišťovaly 2 vodní branky v západní části opevnění, Solní branka a Rybářská brána, v jejíž blízkosti stály městské jatky.

Přeměna břehu na komunikaci nábřežního vzhledu byla zahájena v návaznosti na likvidaci městského opevnění v 19. století. Nová zástavba tak vznikala v prostoru bývalého parkánu, někdy označovaného jako Zwinger. Až na klasicistně upravený a rozšířený komplex budov Velkého či Bílého pivovaru, hostince a budovu Městského divadla zde nebyly významnější stavby. V západní části nábřeží, v úseku rovnoběžném s Českou ulicí, byla 1902—1903 v historizujícím slohu postavena školní budova, které ustoupila podstatná část budovy solního skladu a městského opevnění. Na druhém říčním břehu, který spojoval s vnitřním městem Železný most v ústí Biskupské ulice a Zlatý most prodlužující ulici Dr. Stejskala, vyrostla 1903—1905 rozlehlá budova Justičního paláce. Výsledkem nejrozsáhlejší stavební aktivity, navazující na úpravy nábřežních zdí, bylo vybudování bloku nájemních domů 1927—1930 stavitelem Johannem Stepanem (1882—1942) s kavárnou Savoy v místech bývalého pivovaru na nároží Zátkova nábřeží a ulice Dr. Stejskala. Původní blok budov byl doplněn ve směru k Biskupské ulici novostavbami v polovině 20. století. V 80. letech téhož století bylo nově upraveno boční průčelí budovy Jihočeského divadla orientované k nábřeží. 

V roce 2023 došlo v souvislosti s archeologickými výzkumy a nálezem ostatků prvního převora dominikánského konventu Jindřicha Libraria k přejmenování úseku Zátkova nábřeží v délce 267 metrů od rohu Hroznové ulice po Solní branku na nábřeží Jindřicha Libraria.