Plojhar Josef

Pocházel z bilingvní rodiny, studoval na Německém státním gymnáziu v Českých Budějovicích 1913—1921. Po maturitě vstoupil do biskupského semináře (1921—1925), kde se zařadil mezi německé seminaristy. Ještě po vysvěcení na kněze 5. 7. 1925 byla v tzv. kněžské matrice u něj uvedena národnost německá. Publikoval také zprvu německy. Začal pracovat v duchovní správě českobudějovické diecéze, do 1939 působil jako kaplan při kostele svatého Mikuláše a od března 1939 byl administrátorem farnosti Rudolfov. V letech 1931—1938 redigoval Farní věstník pro České Budějovice a okolní osady. Od 1. 9. 1939 do osvobození 1945 byl vězněn v koncentračních táborech Buchenwald a Dachau. Po návratu opět působil jako kaplan při katedrálním kostele a jako administrátor rudolfovské farnosti.

Před druhou světovou válkou se politicky angažoval v Československé straně lidové, 1945—1948 byl předsedou její krajské organizace a od 1945 až do své smrti poslancem Národního, resp. Federálního shromáždění za tuto stranu. Počátkem roku 1948 ho Komunistická strana Československa získala pro spolupráci; 1948—1968 byl ministrem zdravotnictví. V tzv. obrozené Československé straně lidové zastával funkce místopředsedy (1948—1951), předsedy (1951—1968) a čestného předsedy (1969—1981). Od 1948 se angažoval v hnutí tzv. vlasteneckých kněží, později se stal předsedou Celostátního mírového výboru katolického duchovenstva (1951—1968); 1952—1970 byl místopředsedou Svazu československo-sovětského přátelství. Za kandidaturu ve volbách 1948 bez souhlasu ordináře byl postižen církevními tresty, které z něho v březnu 1951 neoprávněně sňal pražský kapitulní vikář. V prosinci 1950 mu Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta udělila čestný doktorát teologie. Byl vyznamenán Řádem Klementa Gottwalda (1955 a 1962). Po roce 1968 nevystupoval již jako kněz, ale jen jako politik.