Rožnov

Jméno Rožnov pochází z německého Rosen/au, tedy niva (Aue) porostlá keři šípkových růží; v tomto případě má zřejmě souvislost se zbožím Rožmberků. Lokalita se poprvé připomíná 1259 jako Stradonice. Vok z Rožmberka (před 1220—1262) tehdy daroval zdejší desátky nově založenému klášteru cisterciáků ve Vyšším Brodě. Roku 1261 se osada uvádí jako Forum Stradonitz (trh) a 1262 dokonce jako Novum Forum (nový trh, tržiště). Toto označení naznačuje, že šlo o nedávné rožmberské založení vrcholně středověkého typu, které časově předcházelo královské lokaci nedalekého města Českých Budějovic a vzniklo na místě či poblíž starší vsi Stradonic. V roce 1262 získal městečko vyšebrodský klášter, 1273 bylo již v držení Českých Budějovic, což vyvolalo jeho nucený pokles na ves. Roku 1292 se trhová ves Stradonice připomíná naposledy a 1343 se v písemných dokladech prvně objevuje jméno Rožnov (Rosnow). V německy psaných pramenech se objevuje vždy název Strodenitz. To již byla lokalita pouhou městskou vsí města Českých Budějovic, kterou zčásti vlastnili i Rožmberkové v rámci panství Dívčí Kámen. Ještě ve 2. pol. 14. století byl Rožnov zcela německý (1263 doložen rychtář Chunce). Počeštil se až novodobou výstavbou v 1. třetině 20. století. Roku 1654 město České Budějovice drželo celý Rožnov, 1757 se o něj opět dělilo, a to s dominii Český Krumlov, Vyšší Brod, Zlatá Koruna a Rožmberk nad Vltavou. V roce 1654 bylo v Rožnově 21 usedlostí (z toho 3 neobydlené), 1713 již 36 usedlostí, 1843 46 domů a 282 obyvatel. Roku 1850 se Rožnov stal samosprávní obcí, 1921 vykázal 164 domů a 1 775 obyvatel (1 426 Čechů, 334 Němců), 1930 již 342 domů a 2 314 obyvatel (1 931 Čechů, 378 Němců). V roce 1947 žilo v Rožnově 2 669 obyvatel. V období 1949—1971 měl Rožnov trolejbusové spojení s městem, znovu od 1991. Roku 1952 se stal osadou obce České Budějovice, 1970 administrativně zanikl a stal se součástí části obce České Budějovice 7, v jehož rámci existují základní sídelní jednotky Rožnov jih (vesnická část) a Rožnov sever (novodobá zástavba); k roku 2011 měla sídelní jednotka Rožnov–jih 262 domů a 814 obyvatel, sídelní jednotka Rožnov–sever 755 domů a 3 323 obyvatel (celkem 1 017 domů a 4 137 obyvatel); k roku 2021 pak Rožnov–jih 310 domů a 1 090 obyvatel, Rožnov–sever 790 domů a 3 330 obyvatel (celkem 1 100 domů a 4 420 obyvatel).

Rožnov má charakter jednorázové městské lokace se čtvercovým tržištěm a relativně rozvinutou ortogonální uliční sítí, v plné míře ve směru hlavní severojižní cesty, částečně i v příčném směru. Je pravděpodobné, že na jeho místě či poblíž dříve existovala starší ves Stradonice, jejíž jméno nové městečko původně převzalo. Mohla by souviset s polohou zdejšího kostela, jehož původ je nejasný. Ve středověku se neuvádí (jako farní), jmenuje jej však berní rula 1654. Prameny českobudějovického městského archivu naopak existenci kostela vylučují. Městečko se od středověku půdorysně nevyvíjelo. V 16. století byl Rožnov pozoruhodný uplatněním náročné zděné selské výstavby s renesančním tvaroslovím. Projevila se v tom blízkost Českých Budějovic. 

Od konce 19. století se k Rožnovu od severu blížila pravoúhlá zastavovací osnova Lineckého předměstí Českých Budějovic a do 30. let 20. století výstavba rodinných domků vyplnila i přilehlou část rožnovského katastru. Obdobně řešená zástavba vznikala i na jižním okraji Rožnov a obec se již v té době stala organickou součástí českobudějovické aglomerace. Střed náměstí ovládá stará škola z 1912 (Bohumil Sláma projektoval českou školu v Rožnově, postavenou 1926, dnes Základní škola Ludvíka Kuby).

Po 1945 došlo ke korekcím, zvláště vlivem dostavby vilkové čtvrti za tratí, v níž do druhé světové války vzniklo 20 domů. Značné zásahy se uskutečnily do 80. let i v novodobé části Rožnov. Při zachování pravoúhlé uliční sítě zde byla část drobnější řadové zástavby zbořena a nahrazena panelovými domy, které vyplnily dosud volnou plochu při oblouku železniční vlečky. Plochu při železniční trati zaujal areál Pozemních staveb. Severovýchodně od náměstí byl postaven kulturní dům a škola. Dostavěna byla též před válkou založená čtvrť rodinných domků jihovýchodně od náměstí. 

Výstavba v severovýchodním cípu Rožnova se do konce 80. let 20. století utvářela v obdélných blocích zastavěných izolovanými domy, dvojdomky i domy řadovými. Hranici této čtvrtě stanovila na východě ulice Janáčkova a na jihu ulice V Zahrádkách, která byla před rokem 2003 prodloužena. Souběžně s ní byla 2006—2012 zastavěná rodinnými domy bungalovového typu ulice Sadová, západní část ulice Parkové a nejjižnější ulice Malebná, stejně jako Sadová zakončená slepým rondelem. Nové ulice navazují na starší komunikační osnovu čtvrti, jsou však v duchu dogmat dobové suburbanizace záměrně poněkud zakřivené. Jižní část Rožnova, až po ulici Sokolovskou, se formovala již od první republiky a zejména v 70. letech 20. století se rozšířila k východu o bloky rodinných domů, v jižní části území kobercovitě uspořádaných. Koncem 90. let 20. století jižně od Sokolovské ulice začala výstavba rodinných domků bungalového typu. Zhruba 2006 byla dokončena východní polovina území, do roku 2012 následovala polovina západní, doplněná při Lidické třídě i třemi bytovými domy. Sousední klín území mezi železničními tratěmi do Českého Krumlova (na západě) a Horního Dvořiště (na východě), byl využit pro situování nového celku suburbiální zástavby Mezi tratěmi. Propojuje intravilány Rožnova i Nového Roudného, ale kvůli bariérám tratí železnice si zachovává komunikační oddělenost. Od 2006 probíhala příprava technické infrastruktury a výstavba komunikací, první dům čp. 2186 byl kolaudovaný již 2004. Ke 2012 byla výstavba dokončena, menší počet parcel zůstal nevyužitý. Uliční síť se omezuje na obdélnou vnitřní okružní komunikaci, jejíž východní strana je napojena na silnici Mezi Tratěmi. S možným rozšířením výstavby územní plán nepočítá. Nejjižněji od Rožnova na pásu území vymezeném silnicí do Včelné (Lidická třída) a železnicí do Českého Krumlova byla 2012—2015 vytýčena 1. etapa výstavby, vybudovány komunikace a rozestavěny první domy dalšího urbanistického celku Klín. Nová lávka pro pěší a cyklisty vznikla 2018 u tělovýchovného zařízení TJ Meteor.

Původní rožnovský katastr zahrnoval i západní stranu zástavby Plavské silnice, tedy Nové Roudné, které vznikalo od přelomu 19. a 20. století. Po úpravě katastrální hranice se stalo základní sídelní jednotkou části obce České Budějovice 7. 

V Rožnově se zachovala řada kamenných renesančních sýpek z 16. století. Proto také bylo historické jádro vsi prohlášeno 1990 památkovou zónou lidové architektury. Podélně orientovaná sýpka v usedlosti čp. 1131 (původně čp. 2, orientační č. 205) po východní straně Lidické třídy je unikátní pozdně gotická stavba s paspartami okének. V další fázi byla v průčelí do ulice vyzdobena sgrafity, jež datuje letopočet 1566 ve štítě (dnes v mladším provedení). Za klasicistním domem se dochovaly chlévy, dvoulodně zaklenuté lunetovými klenbami na kamenné pilířky (nelze vyloučit, že jde rovněž o stavbu z 2. pol. 16. století). Sýpka v usedlosti čp. 1123 (původně čp. 23, orientační č. 226) představuje nejnáročněji řešenou sýpku usedlosti v jižních Čechách, pokud jde o stupeň převzetí renesančního tvarosloví. Průčelí této cenné stavby se sgrafitovou výzdobou průčelí a volutovým štítem nese autentické datování 1564. Hodnotné jsou i další objekty (dům čp. 1269, orientační č. 234, na západní straně návsi, se sgrafitovou rustikou v průčelí i později upravovaný, dům čp. 1266, orientační č. 7 na jižní straně náměstí Bratří Čapků, s barokizujícím štítem a později upravenou fasádou). Tyto architektonicky výrazné objekty doplňují jednoduché přízemní štítové domy, tvořící zejm. podél Lidické třídy (severně od náměstí) rytmické řady.

Památkový charakter zóny v 90. letech 20. století zčásti narušilo elektrické vedení pro obnovenou trolejbusovou dopravu.