archivy

Českobudějovické archivy mají dlouhou tradici. První pokusy o evidenci a zabezpečení pro město důležitých písemností jsou doloženy ve 2. pol. 14. století, kdy městský notář Mikuláš psal na zadní strany privilegií a jiných listin krátké regesty nebo hesla. Listiny byly uloženy v truhlici, o kterou pečoval rychtář, později městská rada. V roce 1466 si potřeba přehledu ve stále narůstajícím množství písemností (zejm. rentovních listin) vynutila založení zvláštní knihy, v níž se listiny, opatřené číslem a signaturou, evidovaly. S doklady evidence se můžeme setkat v 16. a 17. století také u městských knih, zejm. účetních.

O městském archivu existuje do poloviny 18. století jen málo zpráv. Písemnosti byly uloženy zprvu na půdě radnice, později v klenutých přízemních místnostech a jejich uspořádání se nikdo nevěnoval. Utříděním archivu byl 1759 pověřen Franz Wotapek (1710—1772), který od 1750 zastával různé funkce v městské správě. Začal s tříděním spisů a jejich balením do fasciklů. Práci nedokončil, neboť se 1765 stal městským rychtářem. Po něm zůstal archiv opět bez správce. Z úřední potřeby se o uspořádání spisů pokoušeli městští úředníci Václav Karel Pattberg (1750—1800), Matyáš Václav Klaudi (1778—1824), později Franz Xaver Illing (1802—1879) a Franz Serafin Seyser (1810 – asi 1853). O archiv se zajímali také kanovník J. Pingas, který pořídil výpisy z nejstarší městské knihy, a Franz Xaver Millauer (1784—1840), autor soupisu listin. Ostatní materiál zůstával nesrovnán ještě 1824 a 1826, kdy se v něm snažil orientovat F. Palacký.

S představou konečného uspořádání archivu přišlo vedení města o 50 let později. V roce 1874 byl na místo městského archiváře přijat Leopold Farář (1831—1907), ale pro časté pověřování jinými úkoly se k práci v archivu skoro nedostal. V roce 1880 se stal archivářem K. Köpl. Během svého krátkého působení utřídil množství písemností, zavedl pořádek do městské registratury a zregestoval nejstarší městská privilegia a listiny. Nabyté zkušenosti mu napomohly stát se 1884 archivářem pražského místodržitelství. V úřadě městského archiváře jej nahradil penzionovaný major Georg Seegert (1836—1895). Za svůj cíl si vytkl skartaci nepotřebných spisů, ale nechal zlikvidovat také řadu mimořádně hodnotných písemností, zejm. spisy týkající se městského hospodářství v 17.—19. století. Po jeho smrti se městským archivářem stal středoškolský profesor R. Huyer, publikačně plodný vlastivědný pracovník bez znalostí archivní teorie a předchozí praxe. Přesto, že zregestoval obrovské množství materiálu, uspořádání písemností příliš nepokročilo. Po vzniku ČSR roku 1918 byl R. Huyer jako úředník spjatý s německou správou města propuštěn a na přechodnou dobu jej vystřídal poštovní úředník F. M. Čapek, amatérský historik. Soustředil se na zabezpečení prostor pro archiv a jejich vybavení. Pořádacím pracím se nevěnoval. Prvním městským archivářem s odborným vzděláním byl od 1930 M. Burian, absolvent Státní archivní školy. Věnoval se hlavně zpřístupňování nejstaršího materiálu. Vyhotovil lístkový katalog městských listin a privilegií, zrevidoval K. Köplem a R. Huyerem vytvořené věcné skupiny písemností (tzv. stará spisovna) a cílevědomě budoval příruční knihovnu. Dbal na přebírání cechovních a spolkových písemností do péče archivu. Roku 1943 byl zatčen a uvězněn v koncentračním táboře. Ve stejném roce byly nejdůležitější části archivu podle rozhodnutí německé správy města přemístěny do zámečků v Ostrolovském Újezdě a Olešnici, registratura městského úřadu a část fondů zůstala na radnici.

Jako městští archiváři působili 1946—1950 B. Janoušek a 1951—1958 Vít Janeček (1898—1966). Samostatný městský archiv zanikl 1960. Péče o archiválie přešla na stát a veškerý písemný materiál byl včleněn do sbírek Okresního archivu České Budějovice, k jehož základním fondům náležel. Českobudějovický městský archiv patří k nejrozsáhlejším a nejlépe dochovaným souborům městských písemností v České republice. Je v něm uloženo 742 listin z 1296—1882, více než 6 000 svazků městských knih z 1375—1945 a přes 500 běžných metrů spisového materiálu s množstvím nenahraditelných údajů o dějinách města.

Kromě městského byly v Českých Budějovicích ještě další archivy. Samostatnou správu písemností a péči o ně lze předpokládat v dominikánském konventu. Část klášterního archivu (zejm. listiny) byla uložena společně s písemnostmi města, další část je ve sbírkách Národního archivu v Praze. Svůj archiv mělo také českobudějovické biskupství; o jeho založení se v 90. letech 18. století zasloužil sekretář biskupské konzistoře a vicekancléř František Xaver Dittrich, autor podrobného registraturního plánu a ukládacího systému pro písemnosti konzistoriální kanceláře. Z pozdějších správců biskupského archivu vynikl Johann Trajer (1825—1895), biskupský archivář 1857—1895. Písemnosti biskupského archivu jsou v péči Státního oblastního archivu Třeboň. Svůj archiv měl také děkanský úřad. Podnikové archivy vznikaly i v Českých Budějovicích od pol. 50. let 20. století a byly předností své doby. Podle zákona č. 499 Sb. o archivnictví a spisové službě z 23. 9. 2004 se historické fondy a sbírky do 1989 stávají součástí Národního archivního dědictví, spravovaného příslušným veřejným státním archivem, kterým je v tomto případě Státní oblastní archiv Třeboň se sídlem na Rudolfovské třídě č. 40 v Českých Budějovicích. Zde se ukládají také pivovarské archivní fondy, které mají pro město zvláštní význam.

Od 1954 působí v Českých Budějovicích také okresní archiv (od 1992 pod názvem Státní okresní archiv), příslušný pro území okresu České Budějovice.