učitelské ústavy

Počátky učitelských ústavů v Českých Budějovicích jsou spjaty se školskou činností piaristů. V březnu 1791 zde byla ustavena čtyřtřídní hlavní škola, při které piaristé vedli (zejm. po 1813) občasné tříměsíční kurzy (preparandy) pro přípravu vesnických učitelů; od 1826 byl tento kurz rozšířen na 6 měsíců. V letech 1848—1849 byla provedena reforma dosavadního učitelského vzdělávání, na jejímž základě byl v Českých Budějovicích ustaven vlastní učitelský ústav a příprava učitelů dvou či trojtřídních obecných škol byla prodloužena na 1—2 roky. Od 1851 zde vyučovali vedle piaristů i světští učitelé a výuka probíhala v němčině i v češtině. V roce 1869 bylo učitelské studium reformováno a českobudějovický učitelský ústav se postupně (1871—1874) změnil na čtyřtřídní C. k. německý ústav pro vzdělání učitelů, připravující učitele německých škol. V roce 1920 se Německý státní ústav pro vzdělání učitelů (od 1918) spojil se Soukromým německým ústavem pro vzdělání učitelek v Českých Budějovicích. Tím vznikl Německý státní koedukovaný učitelský ústav v Českých Budějovicích, jehož sídlem se stala budova chlapeckého učitelského ústavu v Jeronýmově ulici. Zde se nacházela rovněž cvičná škola pro žáky učitelského ústavu. V září 1938 Němci sami svůj učitelský ústav zavřeli a odešli do Prachatic a do Českého Krumlova. Již v srpnu 1939 byly ve městě oba německé učitelské ústavy (mužský i ženský) obnoveny. Od 1944 do svého zániku na jaře 1945 byly vzhledem k trvale nízkému počtu žáků opět spojeny v jeden koedukovaný ústav. Soukromý německý ústav pro vzdělání učitelek s právem veřejnosti byl založen 1892 Dámským spolkem pro zřízení německých dívčích škol. Ústav byl umístěn v budově dívčí obecné školy v Riegrově ulici, která se stala cvičnou školou pro studentky učitelského ústavu. Když stát 1920 odebral učitelskému ústavu právo veřejnosti a město mu odmítlo dále poskytovat subvence, byl ústav sloučen s Německým státním ústavem pro vzdělání učitelů. Nově vzniklý Německý státní koedukovaný učitelský ústav v Českých Budějovicích působil až do 1945.

V roce 1905 Matice školská ustavila na návrh A. Zátky český učitelský ústav jako soukromou čtyřtřídní instituci; ústav zde působil do 1948.

V červenci 1920 byl v Českých Budějovicích založen péčí Dámského spolku Ludmila samostatný ústav připravující učitelky pro výchovu dívek k domácím pracím a k vedení domácnosti. V září 1920 zahájilo 28 studentek výuku v 1. třídě Spolkového československého ústavu pro vzdělání učitelek domácích nauk, který byl umístěn ve 2. patře německé obchodní školy v Husově třídě. Ústav sice získal hned od počátku právo veřejnosti, ale to muselo být každý rok obnovováno; definitivně mu bylo přiznáno až 1936. Od 1943 bylo dosavadní dvouleté studium rozšířeno na tříleté a ve školním roce 1945—1946 mohly absolventky ústavu poprvé skládat závěrečnou zkoušku způsobilosti jako zkoušku maturitní. Stejně jako ostatní učitelské ústavy ve městě byl i Ústav pro vzdělání učitelek domácích nauk (od 1946) zrušen 1948.

V Českých Budějovicích působily rovněž řeholní učitelský ústav s právem veřejnosti. Kongregace Školských sester de Notre Dame spravovala 1904—1942 v domě U Svatého Josefa v ulici Na Sadech ženský učitelský ústav a Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti postupně otevřela 3 různé přípravné kurzy pro učitelky s právem veřejnosti: ženský učitelský ústav (1899, resp. 1903—1941), ústav pro vzdělávání učitelek mateřských škol (1915—1947) a industriální kurz pro vzdělávání učitelek (1915—1923).