Valter Karel

V období 1924—1928 vystudoval český učitelský ústav v Českých Budějovicích a 1933—1935 Vysokou školu pedagogickou v Praze. Jeho výtvarné vzdělání ovlivnil E. Pitter. V letech 1931—1938 se V. K. podílel jako člen českobudějovického sdružení Linie na jeho aktivitách. Přátelství a společné projekty s malíři a básníky Jos. Bartuškou a O. Nouzou ovlivnily jeho uměleckou orientaci i výkon učitelského povolání. Roku 1943 byl pro ilegální činnost zatčen a vězněn v Terezíně a Buchenwaldu. Po návratu 1945 učil na školách v Táboře.

Jeho raná tvorba se vyznačuje tušovými kresbami, drobnými akvarely a stříkací technikou volné kompozice geometrických prvků a lyrických abstrakcí. Valterovy fotogramy, při nichž uplatňuje i organické přírodní prvky, lze najít ve světové odborné literatuře. Ve 30. letech tvořil také imaginativní koláže a sestavoval z nich autorské knihy, vystavoval v Divadle E. F. Buriana. Tam se 1947 vrátil s výstavou obsahující téma, které v dalších desetiletích rozvíjel: krajina, v níž se princip přírodního a přirozeného střetává a prostupuje s principem, který sem dodatečně vnáší svou činností člověk. Od poloviny 60. let se při zpodobňování krajiny stále více uvolňoval ze závislosti na realitě a dospíval k osobité malířské metafoře přírody. Uspořádal desítky výstav v Čechách i zahraničí. Svou celistvostí zaujala zejm. výstava v Domě umění města Brna 1987, v galerii Felixe Jeneweina v Kutné Hoře 2002, v galerii GEMA Praha 2001 a expozice papirotisků v galerii FONS Pardubice 2005. Dílo je zastoupeno především ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou.