ZAVŘÍT MENU

městská škola

Základní typ trojtřídní až pětitřídní školy působící v českých zemích od 13. do 18. století.

Vznikaly v blízkosti kostelů; zpočátku byly (finančně i personálně) spojeny především s místní farou. Od 16. století měla na městská škola rozhodující vliv příslušná městská rada (finanční zajištění, obsazení místa správce školy). Úroveň městské školy byla úměrná schopnostem učitele a péči, kterou jí město věnovalo.

Nejstarší zpráva o městské škole v Českých Budějovicích pochází z 1373. Původně dvoutřídní, od 16. století pětitřídní městská škola se nacházela v prostoru hřbitova vedle farního kostela svatého Mikuláše (v dnešní Kněžské ulici), neboť k povinnostem žáků a učitelů patřilo i zpívání při nejrůznějších církevních a světských slavnostech. Na škole působili vedle rektora, u něhož se vyžadovalo dosažení magisterské nebo alespoň bakalářské univerzitní hodnosti, i další školní oficiálové, jejichž počet závisel na velikosti školy a na možnostech města. Pomocníkem rektora byl kantor, který obvykle vedl výuku v nejnižší třídě školy a zajišťoval teoretickou i praktickou výuku zpěvu. Na nejnižším stupni učitelské služby stál kustos či notista, který zpravidla vykonával dozor nad žáky a přezkušoval je z probrané látky. Hmotné zajištění oficiálů nebylo příliš dobré, a proto si své postavení vylepšovali, nejčastěji písařskou službou.

V předbělohorském období stála českobudějovická městská škola mimo sféru vlivu pražské univerzity, která byla v rukou nekatolíků. To komplikovalo situaci v případě zajišťování nových školních správců. Přesto budějovická škola patřila k předním katolickým městským školám v zemi a vedle pražské jezuitské akademie udržovala četné styky se zahraničními katolickými univerzitami (zejm. s vídeňskou, lipskou, krakovskou a boloňskou), kam za dalším vzděláním budějovičtí studenti odcházeli nejčastěji.

O dobrou úroveň městské školy se v 16. století zasloužil K. Hecyrus (školní správce 1542—1559), jehož zásluhou se začaly uplatňovat i některé soudobé humanistické požadavky na změnu ve výuce a zaměření školy. Základem školní výuky byla po celé období znalost čtení, psaní, náboženství a zpěvu; ve vyšších třídách byl kladen důraz na zvládnutí latiny, případně i základů sedmera svobodných umění. V roce 1608 byl vydán pro budějovickou městskou školu školský řád, který se zabýval (stejně jako většina lokálních školských řádů sestavovaných v této době v Čechách) především obecnými pravidly pro fungování školy, nikoli vlastním obsahem studia.

Bouřlivé události první pol. 17. století a také velký požár města 1641, jemuž za oběť padla i školní budova, negativně poznamenaly práci městské školy v Českých Budějovicích. Až do příchodu piaristů, kteří ve 2. pol. 18. století převzali péči o vzdělávání českobudějovické mládeže, se městská škola potýkala s nedostatkem finančních prostředků i školního personálu, což se odrazilo v kvalitě samotné výuky. 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

hudba a hudební život    |   školství 

AUTOR:
doc. PhDr. Miroslav Novotný CSc.

LITERATURA:
  •      ČAPEK, František Josef. Miscelanea k dějinám nejstarší školy v Č. Budějovicích. In: Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 1980, roč. 17, č. 3., s. 145—150. ISSN 0862-5417.

    [s. 145—150217—221.]
  •      HEJNIC, Josef. Jihočeské školství v 15.—18. století. In: Jihočeský sborník historický 1974. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 1974, roč. 43, s. 54—60. ISSN 0323-004X.

  •      NOVOTNÝ, Miroslav. Školství v jižních Čechách v době posledních Rožmberků. In: BŮŽEK, Václav. Život na dvoře a v rezidenčních městech posledních Rožmberků. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU, 1993. 409 s. Opera historica; 3. ISBN 80-7040-073-0.

    [s. 243—255.]
  •      PLETZER, Karel. Českobudějovičtí vysokoškoláci v letech 1453—1526. In: Výběr: časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 1994, roč. 31, č. 4., s. 235—243. ISSN 1212-0596.

    [s. 235—243.]