Staré Město

Původně samostatná osada, založená nejpozději v pol. 13. století, byla v majetku Čéče z Budivojovic. Osídlení se rozkládalo kolem kostela svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele u strategicky důležitého vltavského brodu. Bližší údaje o vzhledu a velikosti osady nejsou k dispozici, pouze z okolí kostela svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele pochází několik náhodných archeologických nálezů z 13. století. Existuje předpoklad, že v blízkém okolí kostela, který měl původně farní status, byla situována nejméně jedna další reprezentativnější stavba. Běžná zástavba sídliště se asi nelišila od jiných lokalit, tedy částečně zahloubené srubové stavby pro obytné i výrobní účely, doprovázené příp. ještě jinými lehčími hospodářskými objekty. Nezbytným zdrojem vody byla zřejmě Vltava, ale i malá zaniklá vodoteč, kterou zachycují pozdější mapy.

Další vývoj osady nepříznivě ovlivnila existence královského města. Zdejší kostel ztratil farní postavení a stal se filiálním kostelem městského kostela svatého Mikuláše, byť si zřejmě ponechal některá starší práva. Obyvatelé zde usedlí se nestali plnoprávnými měšťany. Živili se provozováním drobných řemesel, vznikly zde menší hospodářské dvory a zahrady patřící budějovickým měšťanům. Podle některých nepodložených, spíše romantických úvah byla část původního obyvatelstva přesídlena do nově založených Českých Budějovic a usazena v České ulici.

Staré Město nepřerostlo ve významnější předměstí. Na mapách z 18. století je zachyceno jako sídliště přibližně trojúhelníkového půdorysu s drobnou zástavbou podél komunikací. Tento stav se dochoval až do 30. let 20. století, kdy se zde započalo s výstavbou nájemních domů, kterou posléze až do 70. let téhož století doprovázelo budování další infrastruktury (1975 obchodní dům Družba), která pohltila poslední zbytky původního osídlení.