synagogy

K 1380 se v Českých Budějovicích připomíná synagoga uprostřed západní strany ulice U Černé věže, tehdy zvané Židovská. Vedle bohoslužebného účelu sloužila pravděpodobně i k vyučování. Podle pozůstatků, objevených při demolici domu čp. 219 v dubnu 1908, šlo o menší gotickou budovu o přibližné délce 6,5 m, šířce 5 m a výšce 7 m s křížovou klenbou a hlavním vchodem umístěným v severní stěně. V jižní stěně se nacházela brána spojující synagogu se sousedním domem, který snad obýval rabín nebo synagogální sluha. Na vnitřní straně jižní stěny se zachovaly zbytky malby a hebrejského nápisu; ty původně asi zdobily i ostatní stěny synagogy. Po tragických událostech v českobudějovické židovské obci 1505—1506 synagoga přestala sloužit izraelitským bohoslužbám, byla přeměněna na katolickou kapli svaté Markéty a její bohoslužebné knihy a náčiní byly zničeny.

Když byl po roce 1848 obnoven v Českých Budějovicích židovský náboženský život, bohoslužby se zprvu konaly v modlitebnách. Za krajského rabína Adama Wundera (1817—1905) a představeného obce Leopolda Löwyho bylo rozhodnuto o stavbě velké synagogy na Lineckém předměstí v místě bývalého Krumlovského rybníka. Staveniště o rozloze 4 200 m² zakoupila Židovská náboženská obec od města. Projekt synagogy vytvořil vídeňský architekt Max Fleischer (1841—1905), který se specializoval na židovskou sakrální architekturu; zdejší synagoga patřila k jeho nejvýznamnějším pracím. Pod jeho vedením realizovali stavbu 1887—1888 hlavně vídeňský architekt Johann Miedel, německý stavitel Bernhard Wandrey a pražský stavitel Alfons Werthmüller. Synagoga, slavnostně zasvěcená 5. 9. 1888, byla postavena v novogotickém stylu, zvenčí z červených a uvnitř ze žlutých neomítnutých cihel, a to jako objemná trojlodní bazilika s vysokým dvojvěžím v západním průčelí. Hlavní loď s křížovou klenbou byla 26 m dlouhá, 11 m široká a 11 m vysoká, obě postranní lodi měly výšku 4,5 m. Na východní straně byla hlavní loď uzavřena apsidou, v níž byl umístěn svatostánek (schránka na svitky Tóry, hebrejsky aron ha-kodeš). Na západní straně se nacházela empora s varhanami. Mramorové desky Desatera přikázání na západním průčelí, barevná okna, Davidovy hvězdy na vrcholu štíhlých věží, bohatá polychromie a hebrejské nápisy v interiéru dotvářely nádherný vzhled svatyně, která připomínala katolické katedrály. Synagoga, jež stála v parku vedle pozdějšího Justičního paláce v ulici F. A. Gerstnera, patřila k umělecky nejhodnotnějším synagogálním architekturám střední Evropy. Prostor synagogy byl určen pro nejméně 500 osob. Protože českobudějovická židovská komunita měla reformní náboženskou orientaci a užívala reformované liturgie, nebyly v synagoze ženské galerie a ženy seděly v postranních lodích na stejné úrovni s muži usazenými v hlavní lodi. O liturgii pečoval rabín, dva kantoři, pěvecký sbor s dirigentem a varhaník.

Za druhé světové války byla synagoga na rozkaz německého starosty města F. Davida 5. 7. 1942 vyhozena do povětří a zbylé zdivo bylo demolováno. Na jejím místě byl 1992 nákladem Úřadu města České Budějovice a Židovské obce v Praze postaven památník synagogy a obětí z okupačního transportu Akb, a to podle návrhu R. Brichcína. Památník byl slavnostně odhalen 5. 7. 1992.

V domě Židovské náboženské obce v Biskupské ulici č. 5 byla 1928 zřízena modlitebna, která sloužila vedle synagogy rovněž k bohoslužbám. Roku 1945 v ní byly bohoslužby obnoveny a pokračovaly pak do 1970. Na počátku 21. století se v Českých Budějovicích ani jinde v jižních Čechách židovské bohoslužby nekonají.