kapucínský konvent u kostela svaté Anny

Pro založení kapucínského konventu bylo hledáno vhodné místo, pokud možno na okraji města, v málo zastavěné oblasti. Proto padla volba na řídce zastavěnou Kněžskou ulici, kde od požáru, který postihl město 1579, zůstalo v ruinách několik měšťanských domů, jejichž sklepy byly využity jako místo posledního odpočinku kapucínů a byly upraveny jako hrobka. Dne 9. 7. 1614 došlo k dohodě mezi kvardiánem kapucínské komunity, zpovědníkem královny Anny Tyrolské (1585—1618), páterem Cherubinem a městskými radními o odkoupení a zbourání ruin devíti domů. Vznikl tak prostor zasahující až do Kanovnické ulice, umožňující stavbu nejenom konventních budov a kostela, ale i založení rozsáhlé zahrady. Stavební práce byly zahájeny 1. 6. 1615 (někdy se uvádí 30. 6. 1615).

Základem typické kapucínské stavební dispozice je kostel s obdélnou lodí zaklenutou valenou klenbou a kvadratickým presbytářem. Po straně lodi byla umístěna ještě kaple zasvěcená Panně Marii. Pečlivě byla dodržována předepsaná úprava fasád, zvláště pak průčelí kostela bez věží, pouze s jednoduchým trojúhelníkovým štítem. Vchod ležící v ose kostela byl zvýrazněn jednoduchým portálem. Ve vyšší úrovni se uplatnila pravoúhlá okna, v ose nad portálem pak ještě kruhové okno, další malé kruhové okénko bylo ve štítu kostela.

Ustálenému schématu odpovídalo i půdorysné řešení konventních budov. Ty byly posunuty k presbyteriu kostela nebo za jeho závěr. Základem komunikačního systému byla dlouhá vstupní chodba, zpřístupňující klauzuru (obydlí řeholníků nepřístupné laikům) z ulice. Ústila do ambitu obepínajícího rajský dvůr, který sloužil k odpočinku a rozjímání v klidném prostředí rajské zahrady. Největší místností byl refektář (společná jídelna řeholníků) s dřevěným trámovým stropem. V témže rameni budovy jako refektář byla také malá místnost na mytí rukou, spižírna, sklep, zřejmě i dvě místnosti pro výuku, jedny z mála vytápěných prostor. V kolmo navazujícím křídle byla tzv. černá kuchyň s vodní nádrží a výlevkou odpadu. V tomto křídle se skladovalo rovněž dřevo na topení. V protilehlém křídle byly umístěny různé provozní prostory včetně pokojů pro nemocné. Sociální zařízení bylo asi umístěno ve věžové malé stavbě, která přiléhala ke klauzuře pouze rohem a měla vlastní zdroj vody. V jednom z ramen byly do patra situovány nevytápěné cely ke spaní a větší, rovněž nevytápěná cela kvardiána. Je možné, že v patře bočního křídla byla ještě knihovna, vězeňská cela, skladiště cenností, příp. nemocnice.

V roce 1620 byla stavba hotova a 1. 2. 1621 ji slavnostně vysvětil pražský arcibiskup Jan Lohelius (1549—1622). Současně bylo do konventu uvedeno 18 bratří.

Roku 1709 byla ke kostelu přistavěna další kaple, avšak konec 18. století znamenal zrušení konventu a jeho uzavření (1788). Znovu byl otevřen až 1804 po provedení dílčích stavebních úprav, ovšem již jako biskupský seminář. Po částečných opravách kostela (1815) proběhla 1843—1844 rozsáhlá klasicistní přestavba konventních budov podle projektu Antonína Krátkého, která zcela změnila původní vzhled areálu kromě kostela svaté Anny. Ten byl zrušen až ve 2. pol. 20. století. Z kostela byl odstraněn mj. barokní oltář L. Huebera s obrazem od českobudějovického malíře F. J. Prokyše z 1773 a varhany, přenesené sem 1816 z augustiniánského kláštera v Táboře. V roce 1988 byl kostel necitlivě přestavěn na Koncertní síň Otakara Jeremiáše. Při stavebních pracích byla náhodně objevena do té doby neznámá konventní krypta ze 17. století. K jejímu vybudování použili kapucíni sklep jednoho z domů, které jako spáleniště koupilo město 1614 pro stavbu konventu.