Poříčí

Nejstarší dějiny vsi jsou spojeny se zdejší tvrzí, která náležela držitelům z rodu erbu střely. K 1376 se uvádí Bušek z Poříčí, v 1. pol. 15. století se zde vystřídali tři manželé jeho dcery Barbory: Petr Svatomír z Doudleb, Přibík Čenovec z Čenovic a Václav Talafous z Dobřan. Roku 1525 prodal Adam Sudek z Dlouhé tvrz se dvorem a příslušenstvím Janovi Krenauerovi z Křenového, potom se zde střídali další držitelé (před 1550 Blažej Pibr z Olešnice, od 1562 Kolikreitarové z Kolkreitu, od 1593 Špandelové, od 1596 Vamberští z Rohatec, od 1617 Jan Jiří Vrábský Tluksa z Vrábí) a po konfiskaci statek nadlouho získali českobudějovičtí dominikáni. Poříčí bylo vždy malou vsí; 1654 zde stálo jen 8 chalup, 1713 10 chalup, v nichž žilo 71 obyvatel starších 7—10 let. Teprve později se zástavba rozrůstala, takže 1843 zde již bylo 29 domů a 211 obyvatel. Od 1850 bylo Poříčí samosprávní obcí, která se 1949 stala osadou levobřežní obce Boršov nad Vltavou. Ještě výraznější růst Poříčí zaznamenalo ve 20. a 30. letech 20. století (1930: 76 domů a 409 obyvatel) a tento trend pokračoval i později (2001: 115 domů, z toho 17 neobydlených, a 427 obyvatel; 2011: 140 domů, z toho 20 neobydlených, a 475 obyvatel; 2021: 275 domů, z toho 20 neobydlených, a 903 obyvatel).

Představuje urbanisticky nevyhraněnou ves, jejíž osu tvoří nynější silnice z Boršova do Včelné, sledující pravý břeh řeky. V jižní části vytvořily usedlosti nepravidelný rozvolněný shluk, další se pak řadily podél silnice, směrem k zámku. Roku 1892 byla severní část Poříčí proťata železnicí, která od vsi odřízla areál zámku. Dalším vývojem se zástavba zahušťovala, v podstatě do ulicové podoby, a nově se stavělo i podél řeky naproti Boršovu, směrem k areálu mlýna a těstáren firmy Bratři Zátkové. Velkou část území mezi Poříčím a Včelnou jinak zabírají průmyslové areály, mezi nimiž dominuje velké obilní silo. Novodobá zástavba se ve 20. století formovala hlavně podél silnice do Včelné, mezi železničními stanicemi Boršov a Včelná. Tyto domy jsou od Poříčí odděleny průtahem silnice E55 z Českých Budějovic do Dolního Dvořiště a urbanisticky souvisejí se Včelnou. Suburbiální výstavba se rozvinula po roce 2004 na severním okraji katastrálního území Boršova nad Vltavou (osady Poříčí) mezi tratí železnice do Českého Krumlova a areálem zemědělské velkovýroby. Lokalita bezprostředně přiléhá k intravilánu Včelné při severním okraji podél třídy 5. května, s kterou je dopravně spojena. K Poříčí přináleží pouze administrativně, stavebně nenavazuje. Již 2006 zde stála zalomená slepá ulice Na Výsluní, obestavěná jednotně řešenými řadovými domy. Stejný typ zástavby se pak do 2012 rozšiřoval severním směrem od ní, v komplikovaně zalamované uliční síti (Letní, Rožnovská, Příčná). Poté byla dosud jednotná koncepce opuštěna a na volných plochách vyrostly do roku 2015 měřítkově a architektonicky nevhodné bungalovové domy.

Nejvýznamnější památkou je zámek Poříčí, který se vyvinul z tvrze připomínané 1525. Areál tvrze měl zřejmě oválný obvod a byl chráněn vodním opevněním. Nejstarší částí je asi západní křídlo, snad původně pozdněgotický palác. Severovýchodní křídlo se zalamovaným obvodem je pravděpodobně renesančního původu, asi jen o málo mladší je křídlo jižní. Nynější barokní podoba pochází z rozsáhlé úpravy ve 2. pol. 18. století. Zámek je dlouhodobě neudržován a nachází se v havarijním stavu, který bezprostředně ohrožuje jeho existenci. Velký barokní dvůr, který stával severně od zámku, byl zbořen, okolní park byl zdevastován a celek je dehonestován sousedstvím továrního mlýna a čistírny odpadních vod. V severovýchodní části vsi stojí kaple svatého Jana Nepomuckého z počátku 18. století. Ve vile čp. 48 z 1898 je od 1952 dětský domov. Východně od nádraží stojí pozoruhodný vodojem.