Romové

V České republice žije 220—250 tisíc Romů. Vysoký počet Romů je novodobou skutečností jako výsledek poválečné migrace romského etnika ze Slovenska, zejm. východního. Před druhou světovou válkou v našich zemích žilo relativně málo Romů, a to ze tří skupin: zčásti usedle žijící Romové čeští a moravští, potomci někdejších tolerovaných Romů, usazených na jižní Moravě od 2. pol. 18. století, dále Sintové ze skupiny německých Cikánů, kteří jsou jazykově i etnicky odlišní, a zejm. Romové olašští (Vlachike Roma), kočující z místa na místo. Rodinné a rodové skupiny Romů českých, německých i olašských se v té době pohybovaly i v okolí Českých Budějovic, ale žádná z nich zřejmě neměla ve městě domovskou příslušnost. Nejblíže bydlela asi rodina Antonína a Anny Dubských od 1935 v Hrdějovicích. A. Dubská, později i Karolina Dubská měly živnostenský list na podomní obchod se střižním a galanterním zbožím jako trhovkyně. O potulných olašských rodinách a skupinách se záznamy nevedly; dokladem jsou pouze policejní soupisy na základě zákona č. 117 z 1927 o potulných Cikánech, diskriminující značnou část Romů zavedením tzv. cikánských legitimací a kočovnických listů. Tato evidence se na začátku druhé světové války, po 1940, stala i podkladem pro soupisy Romů do sběrných a koncentračních táborů.

Po válce se změnila i etnická skladba českých zemí, zejm. v důsledku velké migrační vlny Romů ze Slovenska do měst, průmyslových a pohraničních oblastí. Do Českých Budějovic přicházeli Romové převážně z východního Slovenska: z Humenného-Podskalky, pak z Čierné v okresu Vranov nad Topľou, někteří z Myslavy u Košic či z okresů Spišská Nová Ves, Poprad a Liptovský Mikuláš. V letech 1947—1950 ve městě žilo již 110 Romů, nejdříve v nouzových barácích v Nádražní třídě a ve sběrné ubikaci v Roudenské ulici či Za Plynárnou, v Hradební ulici, později v České ulici nebo v cihelně ve Čtyřech Dvorech. V 50. letech bylo v Českých Budějovicích evidováno 341 Romů, kteří se zde již většinou usadili a patří k tzv. kmenovým rodinám: Bledých, Markovičovi, Milovi, Farbarovi, Horváthovi. Dostávali přidělené městské byty, nejvíce v Panské ulici, České ulici, Hradební ulici, Riegrově ulici a Chelčického ulici, na Palackého náměstí, v ulici Na Mlýnské stoce.

Kromě těchto slovenských Romů zde žilo několik olašských rodin Bihariů a Stojků v širokých rodových skupinách, většinou kočovných až do 1959, kdy byly spolu s ostatními násilně usazeny na základě zákona z 1958. Tito Lovarové, překupníci koní, jezdili po okolí a své zimoviště měli na Pískárně – Dlouhé louce v Suchém Vrbném, kde v obytných vozech tábořili.

Z olašských Romů se usadila v Českých Budějovicích jen jedna rodina. I když řada rodin imigrujících slovenských Romů se pohybovala mezi Českými Budějovicemi a Kladnem, Českým Krumlovem, Kaplicí, Prahou nebo svou původní lokalitou na Slovensku, migrační pohyb začátkem 60. let ustal; 1968 žilo v Českých Budějovicích trvale již 501 Romů. Při městském národním výboru působila v 70. a 80. letech 20. století komise pro řešení cikánské problematiky. Její činnost byla zaměřená zejména na dohled nad školní docházkou romských dětí, na zajištění bytů pro romské rodiny a na sledování kriminality páchané Romy. Počet Romů narůstal: 1976 žilo ve městě 1 056 Romů ve 140 rodinách, 1996 to bylo 1 536 Romů ve 279 rodinách a 2012 již 2 000—2 500 Romů. Polovinu tvořily děti a mládež do 18 let, zatímco ve věku nad 60 let žil malý počet romského etnika, u něhož byl průměrný věk stále nižší než u ostatní populace. V 90. letech už bydlela většina Romů v Českých Budějovicích na sídlišti Máj, převážně v ulici Václava Volfa, jen menší část v bytech v centru města. Mezi nejfrekventovanější příjmení patří Bledý, s nejvyšším počtem rodin, Bendík, Horváth, Markovič, dále Bílý, Gorol, Milo a Šesták (ze stejnojmenné rodiny pochází amatérská malířka Markéta Šestáková). Romové žijí i vlastním kulturně společenským životem a politickými aktivitami.