číslování domů

Číslování domů bylo v českých zemích zavedeno 1770 patentem Marie Terezie (1717—1780), aby nahradilo identifikaci budov domovními znameními nebo jmény majitelů. V Českých Budějovicích proběhlo 1771 a respektovalo stávající městské čtvrti; pro každé předměstí byla v 19. století užívána vlastní řada popisných čísel. Roku 1875 byla zavedena také orientační čísla, která určovala pořadí domů v každé ulici zvlášť. Od té doby se ustálilo pravidlo označování budov lichými čísly po levé a sudými po pravé straně. Postup číslování v ulici se řídí směrem od středu města, od hlavní komunikace, případně podle směru toku Vltavy. Číslování domů se provádělo tabulkami různých typů, náklady hradili sami majitelé objektů.

Do 1955 převažovala v Českých Budějovicích orientace podle popisných čísel, s rozrůstáním zástavby se ale stávala stále méně přehlednou. V roce 1955 došlo k přečíslování a od této doby je v praxi jako základní značení užíváno orientačních čísel.

Další rozrůstání zástavby, rozdělení území celého města do sedmi nových částí (1970) a zachovávání starších popisných čísel domů v připojených částech města vedlo k dalšímu znepřehlednění. Na základě vyhlášky městského národního výboru z 22. 6. 1978 proběhlo 1978—1979 rozsáhlé přečíslování, které na celém území Českých Budějovic sjednotilo způsob číslování domů. Každé veřejné prostranství má vlastní řadu domovních orientačních čísel, která byla původně vyznačena smaltovanými tabulkami v barvách města (červené číslice na žlutém podkladě a později červenými číslicemi na bílém podkladě), každá ze sedmi částí obce (České Budějovice 1—7) má vlastní řadu popisných čísel, která se označují tabulkami v národních barvách, tj. bílé číslice na červeném podkladě.