Biskupská ulice

Od 13. století ulice s minimálním komunikačním významem, kterému odpovídal i charakter zástavby. Pouze na západní straně ulice, v úseku mezi náměstím Přemysla Otakara II. a Širokou ulicí, stály větší měšťanské domy, které sousedily se starou radnicí. Ve zbylé části Biskupské ulice byla od 14. století budována pouze drobnější zástavba, omezená průběhem hlavní městské hradební zdi, která ulici uzavírala na nábřeží Malše.

K rozsáhlé změně ve vzhledu Biskupské ulice došlo v 2. polovině 18. století, kdy byly vykoupeny domy na téměř polovině západní fronty ulice a na jejich místě se začalo s výstavbou nové piaristické koleje, která od 1784—1785 sloužila jako biskupská rezidence.

Roku 1827, po prodloužení dráhy koněspřežní železnice do vnitřního města, byla proražena městská hradba a Biskupská ulice se svým ústím napojila na nově postavený most. S tím související oživení ulice vedlo k rychlému obnovení stavební činnosti. Kolem 1820 byl nákladně klasicistně přestavěn dům č. 130/3, klasicistně bylo upraveno rovněž boční průčelí sousední budovy staré pošty, zasahující do Biskupské ulice z náměstí Přemysla Otakara II., a původně velký nárožní dům č. 6 na rohu Biskupské ulice a Široké ulice (stavitel Josef Bednařík, 1847) s mladší secesní fasádou (1910). V roce 1928 byla v domě č. 5 patřícímu Židovské náboženské obci zřízena modlitebna, která byla využívána, vyjma období druhé světové války, do 1970.