Česká ulice

Názvem Česká ulice byla označována pouze část od Hroznové ulice k Hradební ulici na severním okraji města, protilehlá část, vymezená Radniční ulicí a Piaristickou ulicí, byla známá jako ulice Za radnicí či Solní ulice. Česká ulice patřila do druhé městské čtvrti označované názvem Prindlova. Od 13. století se části ulice nevyvíjely stejnoměrně. Tuto skutečnost podmiňovala hlavně existence rozlehlého areálu dominikánského konventu, který začal vznikat již kolem 1265 mezi Českou ulicí a hradbami.

Současně byl vyměřen u konventního kostela Obětování Panny Marie jeden z městských hřbitovů. Těžiště městské obytné zástavby bylo přesunuto do severní části ulice. Její pojmenování dalo podnět k romantickým úvahám o přesídlení části obyvatelstva ze Starého Města, které mělo být domácího, českého původu na rozdíl od nově příchozích osadníků právě založeného královského města. Podoba a hustota zastavění ulice ve 13. století zůstává blíže neznámá. Jako u všech ostatních ulic lze předpokládat existenci dřevěných provizorních staveb srubové konstrukce, s nimiž bývají někdy spojovány zbytky do terénu polozapuštěných sklepních prostor gotických domů.

Na konci 14. století stálo na obou stranách České ulice 37 domů a v 18. století přibyly ještě dva domy a jejich počet tak dosáhl konečného počtu 39. Větší a hodnotnější domy se soustřeďovaly zejm. podél západní fronty ulice, k protilehlé východní frontě patřily kratší parcely, jejichž hloubku omezovaly parcely výstavných domů v Krajinské třídě. Mezi vlastníky domů se často uvádějí koželuzi, jircháři, řezníci, ale i mědikovci, zámečník, zpracovatelé kostí a parohoviny či lazebníci na jižním konci u Solní branky, kde se k ose ulice silně přikláněla hlavní městská hradba.

V 15. a zejm. v 16. století došlo k rozsáhlým přestavbám původních domů. Ty je možné doložit dochovanými architektonickými fragmenty (dům č. 30), ale i novými složitějšími dispozicemi: úpravy se nevyhnuly ani charakteristickému prvku domů v České ulici, podloubím. Některá z nich byla v průběhu 16. století opatřena dodatečnými klenbami. Kromě přestaveb začaly vznikat také nové domy, a to i na poměrně nevhodných místech. Ukázkovým příkladem je blok malých domků, který vznikl asi na přelomu 15. a 16. století podél ohradní zdi klášterní zahrady, k malému potěšení dominikánského konventu, jak o tom vypovídají stížnosti na okna vybouraná do ohradní zdi. Pravděpodobně v témže období vznikl i blok domů postavený částečně na východním okraji hřbitova u dominikánského kostela, jak dokládají závěry archeologického výzkumu v České ulici č. 38. Do tohoto bloku domů patří i zajímavý nárožní objekt č. 36. Jednopatrový dům s půdním polopatrem se musel vyrovnat s malou hloubkou stavební parcely (možná původně dvou parcel), proto musela být vnitřní dispozice domu řešena nikoliv do hloubky parcely, jak je běžné, ale rozvinutím podélně s uliční čarou. Půdorys tohoto domu je současně ukázkou prolínání soudobých venkovských vlivů do městského prostředí.

Po přenesení masných krámů do Krajinské třídy 1364 byla u jejich zadního průčelí do České ulice zřízena obecní kuchyně, Garkuchl, kterou město částečně financovalo a částečně pronajímalo. Kromě jiného zajišťovala tato obecní vývařovna stravování městských vězňů.

Ještě na počátku 17. století se domy při ústí České ulice do Radniční ulice označovaly popisem jako domy u mincovny (asi č. 64—66). Ta pracovala v areálu dominikánského konventu po jeho dočasném zániku v polovině 16. století.

Výrazné oživení stavební činnosti kolem pol. 18. století znamenalo nejenom vyvrcholení barokních úprav fasád a přestaveb jednotlivých domů, ale i výjimečnou novou výstavbu bloku typizovaných domků u klášterní zahrady (č. 64—46), financovanou špitálem s kostelem svatého Václava, na místě starší vyhořelé zástavby. Čilý stavební ruch se plynule protáhl do 19. století. Byl spojen hlavně s činností nejvýznamnějšího místního klasicistního stavitele J. Sandnera. Prodloužením koněspřežní železnice do vnitřního města výrazně stoupl komunikační význam České ulice. V blízkosti Solní branky byla přestavěna rozlehlá budova solního skladu, téměř zničená při novostavbě gymnázia (č. 64). V domě na nároží České ulice a Piaristické ulice byly zřízeny kanceláře dráhy.