Jihočeský kraj

Krajské zřízení v Čechách se vyvinulo v průběhu 14. století ze starší hradské soustavy.

České Budějovice byly až do 1751 součástí tehdejšího Bechyňského kraje, který zaujímal většinu území jižních Čech. V důsledku správních reforem za vlády Marie Terezie (1717—1780) byl Bechyňský kraj rozdělen na kraj Táborský a Budějovický, České Budějovice se staly až do 1850 sídlem krajského úřadu. V roce 1850 došlo k redukci počtu krajů. Vznikl Českobudějovický kraj, řízený do 1855 krajskou vládou v čele s krajským prezidentem. V letech 1855—1868 působil opět krajský úřad. Sídlem krajské vlády i obnoveného krajského úřadu byly České Budějovice. Roku 1868 byly kraje zrušeny.

K obnovení krajské správní a územní soustavy došlo k 1. 1. 1949, kdy byl zřízen Českobudějovický kraj. České Budějovice se staly opět krajským městem a zároveň sídlem krajského národního výboru. Při reorganizaci správního systému státu 1960 došlo k úpravě územního rozsahu kraje a současně se změnil název na Jihočeský kraj.

Roku 1990 byly kraje jako správní jednotky státu zrušeny. K jejich obnovení došlo 2000 v rámci reformy veřejné správy. Nově zřízený Budějovický kraj (od května 2001 přejmenovaný na Jihočeský kraj) se stal jedním z tzv. vyšších územněsprávních celků státu. Je spravován voleným krajským zastupitelstvem v čele s hejtmanem a krajským úřadem řízeným ředitelem. Krajským městem jsou České Budějovice. Krajský úřad sídlí v ulici U Zimního stadionu č. 2, některá pracoviště jsou dislokována do budovy v ulici Boženy Němcové č. 3. Hejtmanem Jihočeského kraje 2000—2008 byl Jan Zahradník (* 1949), 2008—2017 Jiří Zimola (*1971), 2017—2020 Ivana Stráská (*1952), od 2020 Martin Kuba (*1973).

Jihočeský kraj je co do velikosti druhým největším krajem České republiky. Zaujímá území o rozloze 10 056 km². Je tvořen 7 okresy (České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor) s celkem 623 obcemi, v nichž žije více než 630  000 obyvatel.