varhaníci

Později varhaníci někdy zastávali též funkci ředitele kůru (regenschori) nebo do ní služebně postupovali. Byli zaměstnanci městské rady, později magistrátu jako patrona kostela svatého Mikuláše. Nejstarší zmínka o varhanách se dochovala z 1495, kdy byl ve farním kostele svatého Mikuláše instalován nový velký nástroj. Varhaníků se na kůru vystřídala celá řada, ale většinou jsou známa jen jejich jména, když patron vyřizoval jejich žádosti o zvýšení platu nebo finanční výpomoc. Patřili převážně k sociálně slabé vrstvě a jen výjimečně si mohli koupit menší dům jako 1550 v. Mert Wimperger. Neplatilo to bez výjimky, neboť 1594 byl varhaník Šimon členem vnější rady. Vytrvale o finanční podporu žádal Jiří Fuligo, který hrál na varhany 25 let (od 1587). Vypomáhal mu Jan Urtika (Kopřiva) ze Strakonic, který se 1599 v Českých Budějovicích nakazil morem. Veršovanou kondolenci na jeho památku složili humanisté Jan Campanus Vodňanský (1572—1622) a Andreas Vermilius. Fuligovým nástupcem byl Melchior Fabricius.

Početnější doklady o varhanících jsou až z 18. století. Varhaník Josef Bělohradský zemřel 1725. Roku 1734 se připomíná jeho nástupce Jan Petr Neveklovský, 1739 byla vyřizována žádost Johanna Petra Štěpanovského ohledně stvrzení štoly varhanické, dále je jménem znám Martin Hausser (1758). Jeho nástupcem se stal rodák z místní hudebnické rodiny, skladatel J. Štěpanovský. Chrámový kůr byl v té době střediskem hudebního života ve městě a postavení varhaníka nabylo na větší vážnosti. Regenschorim byl do 1763 učitel městské školy a obecní starší Dominik Köller († 1763), schopný hráč na varhany, s jehož dcerou se J. Štěpanovský 1770 oženil. Po Köllerově smrti se stal regenschorim Vojtěch Jírovec st. (1721—1791), otec známého skladatele. Po něm postoupil na místo ředitele kůru J. Štěpanovský. Současně s ním působili jako varhaníci na kůru kostela svatého Mikuláše 1796 Václav Ostrý, 1799 Jan Schwarz a kantor Jan Evangelista Ferdinand Hartmann (1717—1803), autor chrámových skladeb.

Od 1801 byl ředitelem kůru J. N. Vocet, jako varhaník se v jeho době uplatnili 1805 Josef Václav Kypta (otec kantora a skladatele Jana Evangelisty Kypty) a 1810 Josef Haincz. Z řady německých ředitelů kůru u svatého Mikuláše 2. pol. 19. a 1. pol. 20. století je významný Adalbert Johann Novotný, který stál v čele Musikvereinu a později i spolku Deutsche Liedertafel (byl také ředitelem německé hudební školy) a Ludwig Schmidt, který byl českobudějovickým regenschorim v období mezi oběma světovými válkami. Tento nadaný žák A. Dvořáka a M. Regera v oboru skladatelském, varhanickém a dirigentském má nesporně podíl i na rejstříkové dispozici 1933 zcela přestavěných varhan v chrámu svatého Mikuláše.

V období 1969—2017 (s přestávkou mezi 1994—2000) zastával funkci regenschoriho a varhaníka českobudějovické katedrály Karel Fráňa (1940—2018), po něm se této úlohy ujal Karel Ochozka (*1979). Z varhaníků českobudějovického dominikánského konventu lze uvést pozdějšího kronikáře T. F. Veselého (1660).