klasicismus a empír

V měšťanském interiéru je nazýván biedermeier. Jednou z prvních staveb klasicismu jsou 4 kanovnické domy ve stejnojmenné ulici, stavěné 1786 podle jednotného projektu, každý s trojdílnou pilířovou arkádou do zahrádky. Z posledního desetiletí 18. století se zachovaly nejstarší stavební plány a jména prvních zednických mistrů, kteří měli dostatek invence, aby mohli rozvíjet a obměňovat dobové vzory: Johann Habelsreiter postavil v Široké ulici domy č. 12 a 14 ještě v barokním duchu s luisézními motivy, Václav Probošt postavil 1794 na náměstí Přemysla Otakara II. dům č. 23 již s pilastry a atikou klasicistního rázu. Mnohé stavby, u nichž se oba slohy mísí, jsou anonymní: na náměstí dům č. 6, v Krajinské třídě č. 21, 35, 43 a v Kněžské ulici č. 4. Je na nich uplatněn vysoký řád pilastrů, rovné nadokenní římsy a čabrakový motiv na hlavicích pilastrů nebo pod okny. Na domě č. 23 v Plachého ulici z 1798 s tympanonem zvonového obrysu, s mušlovým emblémem nad trojicí pilastrů, s čabrakovými hlavicemi a s mohutnými klenáky nad okny 1. patra již cítění klasicismu převažuje. Vrcholné období klasicismu nastupuje po 1800. Vývojově důležité je průčelí patrového domu v Krajinské třídě č. 28 z 1802 s tříosou dispozicí oken nad dvěma oblouky podloubí. Nadokenní římsy jsou nasazeny vysoko nad okny, pod prostřední římsou je vložen penízky členěný klenák.

V prvním dvacetiletí 19. století byli ve městě činní zedničtí mistři Jan Pritsch (v Široké č. 22 a v České ulici č. 2), tesařský mistr Matyáš Presl (v Kanovnické ulici č. 9, v Krajinské třídě č. 23) a po 1804 Jan Marek Hofer (v České ulici č. 13, 17 a 38). Rok 1810 se jeví jako zlom ve vrcholně klasicistním vývoji: Pro dům na náměstí Přemysla Otakara II. č. 13 se zachoval pouze velkolepý plán, přísně klasicistní, s půlkruhovými nadokenními dekoracemi členěný reliéfy v 1. patře, kde podokenní římsu 2. patra podpíraly drobné konzolky a pod atikou probíhal ozdobný vlys. Na Senovážném náměstí č. 6 vznikl přestavbou starších budov 1816 rozsáhlý Reuterův dvorec, později zasilatelství Ferus, nyní sídlo Národního památkového ústavu, jehož průčelí je členěno pilastry s vjezdovým rizalitem a s původním litinovým empírovým oplocením. Mohutná je i dvoupodlažní trojkřídlá budova bývalého Malého pivovaru z 1815 v ulici Karla IV. č. 8 a přestavba domu v ulici Dr. Stejskala č. 19 na městské divadlo z 1819 od Martina Schmidtschlägera, s dvoupatrovým průčelím na trojdílné bosované arkádě přízemí, na kterém spočívá tříosý rizalit zakončený trojúhelným frontonem. Jedno z nejpozoruhodnějších průčelí té doby má dům v Krajinské třídě č. 16 z 1820: na dvou obloucích arkády podloubí spočívá čtyřosé patro se slepou štítovou nástavbou, členěné vysokým pilastrovým řádem na 2 pol. s vysokými penízkovými klenáky nad okny. Průčelí ukončuje klasické kladí s triglyfy a růžicovými nebo věncovými metopami. Na Lidické třídě č. 20 byl 1846 postaven podle projektu krajského inženýra Antonína Krátkého (1791—1867) vojenský špitál (stávající Okresní soud), dvoupatrová budova o 7 osách vysokého pilastrového řádu nad bosovaným přízemím, s patrovými křídly po obou stranách. Vjezd zaklenutý stlačeným obloukem má v klenáku perlovou dekoraci.

Dekorativní prvky tohoto období jsou ve městě i v jeho okolí do značné míry svébytně rustikální, nenavazují ani na oficiální barok, jen vzdáleně jsou inspirovány klasicismem a připomínají dekorace lidové architektury. Slohově čistší a náročnější je dům v Široké ulici č. 5, menší stavba s třemi okenními osami o dvou patrech (horní je slepé) nad bosovaným přízemím, kde po straně je vjezd klenutý stlačeným obloukem s původními vraty, nad kterými je domovní znamení, vinný hrozen. Okna včetně říms jsou vložena do svislého dekorativního pásu přes obě patra, střed je zdůrazněn v 1. patře výrazným štíhlým klenákem. Protější dům č. 6 od Josefa Bednaříka z 1822 je opět dvoupodlažní s podobnou skladbou, ale střední okenní osa je zdůrazněna mírným předsazením. Vývojově zajímavý je i patrový dům v ulici Dr. Stejskala č. 5 z 1825, v detailech příbuzný domu v České ulici č. 17 od Johanna Markuse Hofera z 1811. Dominantní stavbou na nároží náměstí do Piaristické ulice č. 1. je třípatrový dům nad dvěma oblouky gotické arkády z doby kolem 1830. Střed je zdůrazněn trojicí okenních os vložených do svislého panelu, s uzavřeným segmentovým frontonem nad 1. patrem, podobně jsou podloženy obě postranní osy. Tentýž motiv zvýrazňuje vstup z Piaristické ulice ve formě nižšího rizalitu s empírovými prvky portiku v přízemí, pravoúhlého vstupu s kazetou v nadpraží a půlkruhovými okny po stranách.

Následující období pozdního klasicismu označované jako empír je již prosté jakéhokoliv rustikalismu. Jím se dostává do města architektura formálně dokonalá, přísného řádu poučeného antikou a palladiánskou renesancí. Je štěstí, že tento styl byl k dispozici v době počátků průmyslové revoluce, kdy se dosud středověké město uvolňovalo ze sevření hradeb, vznikala souvislá zástavba na předměstích, vysazovaly se aleje podél nových komunikací, zakládaly se parky s altány na místě zrušených ravelinů a postupně se realizovala téměř moderní představa příjemného, pohodlného a hygienického města. Vůdčí osobností byl A. Lanna a jeho stavitel J. Sandner. Jeho ranou stavbou je zájezdní hostinec U Zelené ratolesti, patrový robustní blok na bosovaném přízemí z 1831 na Husově třídě č. 5. K dalším patří rozlehlý dům z 1836 na nároží Piaristické a České ulice č. 47 a vlastní dvoupatrový nájemní dům na rohu Široké ulice a Dr. Stejskala č. 11 na čtveré arkádě podloubí, členěný robustními pilastry. Charakteristickým prvkem Sandnerových staveb je sloupová konstrukce schodiště, použitá také v dvoupatrovém domě členěném středním rizalitem pro A. Lannu z 1842 v ulici U Černé věže 15. Sandner projektoval ve městě množství staveb a vypracoval řadu zastavovacích plánů. V krátkosti lze uvést Mariánské, původně Ferdinandovy kasárny na Mariánském náměstí č. 1, dům U Červeného raka z 1843 na nároží téhož náměstí do Riegrovy ulice č. 1 a zájezdní hostinec U Města Vídně z 1845 na Rudolfovské třídě č. 6. A. Krátký projektoval 1824 v Krajinské třídě č. 34 na dvojité arkádě podloubí dvoupatrový dům o čtyřech okenních osách, členěný lisénami vysokého řádu. Jeho průčelí masných krámů z 1830 v Krajinské třídě č. 13 je příkladem, jak byl empír spřízněn s gotikou: dvojice kamenných portálů byla vkomponována do štíhlého průčelí, zakončeného trojúhelným frontonem. Zadní patrový trakt radnice s věznicí byl s prostým patrovým průčelím do České ulice č. 61 upraven 1825. Protější dvoupatrová budova č. 66, původně sídlo okresní kamerální správy (pozdější finanční ředitelství) spolu s masivním přízemním křídlem, členěným trojitou arkádou, je torzem někdejšího solního skladu. Byla postavena 1833—1835 a s úpravou altánu na hradbách a přilehlé Solní branky je snad dílem J. Sandnera. Robustní dvoupatrová budova s výraznými trojúhelnými frontony a archivoltami nad okny 1. patra v Kněžské ulici č. 21 je bývalá městská dívčí škola od Josefa Bednaříka z 1831. Patrový dům U Zlatého hroznu na nároží ulice U Černé věže a Hroznové ulice č. 18 s čtvercovým pavlačovým atriem pochází z 1838.

V 1. pol. 19. století se zástavba postupně rozšiřuje na předměstí, na severní stranu Husovy třídy před Dlouhým mostem jako standardní jednopatrová zástavba, členěná kordonovým pásem a jednoduchými šambránami otvorů. Podobná zástavba se rozvíjela Na Sadech, na (Linecké) Lidické třídě, na Rudolfovské třídě nově vytyčené 1816 a na Pražském předměstí. Řadu zastavovacích plánů vypracoval J. Sandner. Za Dlouhým mostem na Vltavském nábřeží č. 6 byla 1837 postavena Lannova loděnice, objekt se šesti segmentovými oblouky do šikmých pilířů, které zdůrazňují rozložitou mohutnost průčelí, zakončeného široce vyloženou esovkovou římsou. Nedaleko na Husově třídě č. 21 byla postavena 1831 výletní restaurace U Slovanské lípy pojatá jako zahradní pavilon s předsazeným sloupovým průčelím do zahrady.

Revoluční rok 1848 se jeví zároveň jako slohové rozhraní k začínajícímu historismu. zvláště na Eggertově vile Na Sadech č. 26, postavené 1859 podle návrhu J. Sandnera podél aleje Dlouhé jízdy (Lange Fahrt), která sledovala pevnostní raveliny přeměněné na park. V centru je takovým příkladem dvoupatrový dům v Krajinské třídě č. 33 z 1840 s visutým půlkruhovým schodištěm na litinových sloupcích, spočívajících v přízemí na dvojici kamenných toskánských sloupů. Podobný je vedlejší dvoupatrový dům z 1850 od Josefa Pflugmachera (1824—1902), kterým vede prodejní pasáž do České ulice, známá jako Bazar. V té době vznikl typ nájemního domu, kde se k uličním objektům přistavují do hloubky parcel dvorní křídla, osvětlená pouze přes pavlače, nesené kamenými esovkovými krakorci. Takovým nájemním domem byl i dvoupatrový blok vystupující do České ulice č. 7 a 9 na čtyřosé arkádě loubí, s kazetovou dekorací mezi svislými okenními pásy.