dechová hudba

Z velkých, převážně vojenských dechových orchestrů, např. orchestru 1. pěšího pluku Mistra Jana Husi (vznikl 1914), působících ve městě od 20. a 30. let 20. století, se začaly tvořit malé d. h. původně se 7 hráči. Sestavu tvořila 1 křídlovka, 1 baskřídlovka, 2 klarinety, 2 es trubky a 1 bas. Dalším vývojem se počet hráčů ustálil na stávajících zpravidla 13. K renesanci malých d. h. došlo v 60. letech 20. století. K jejich rozšíření přispěl velkou měrou českobudějovický rozhlas. Poskytoval jim příležitost k nahrávání ve studiu a jejich snímky zařazoval i do pořadů pro celostátní vysílání. Vzestupná úroveň kapel vyústila zprvu v okresní (1968) a posléze i celostátní soutěž O Zlatou křídlovku.

V Českých Budějovicích existovala řada kapel: Bouralka, Budějčanka, Dechová hudba Václava Kubíčka, Jihočeská divadelní dechovka, Škodovanka. Nejdelší tradici má Budvarka. Na podzim 1941 ji s 11 zaměstnanci Budvaru – Českého akciového pivovaru, založil Josef Panoš. Charakteristické jméno nese od 1961, kdy se stal kapelníkem Adolf Školka (*1934), který u souboru zůstal 29 let. Od 90. let 20. století vedl 13 hudebníků a 4 zpěváky Vojtěch Prokeš (1944—2008), poté Vít Zuzák (*1962). Kromě častého účinkování v rozhlasovém studiu a koncertů po západní Evropě podnikla 1984 třítýdenní zájezd po 14 státech USA. Roku 1995 získala Zlatou desku Supraphonu za 150  000 prodaných hudebních nosičů. Druhou kapelou s dlouholetým nepřerušeným trváním (od 1951) je Iglovanka. Po Adolfovi Kubatovi (1927—1991) ji vedl 25 let Stanislav Šíma (*1938). V původním desetičlenném obsazení získala v německém Rastede 2 roky po sobě (1980 a 1981) 1. místo. Takřka všichni její členové vytvořili 2003 nový dechový soubor Jihočeští rodáci v čele s kapelníkem Vojtěchem Veselým (*1958). Na jihočeskou tradici navazuje i Budějcká kapela, založená 1985 A. Školkou. Ve čtrnáctičlenném souboru místo obvyklých 2 trubek obstarávají doprovod melofony, obvyklé spíše v tanečních orchestrech.

Tradiční výuka na dechové nástroje na Základní umělecké škole na Piaristickém náměstí vytváří příznivou základnu pro žákovský šedesátičlenný dechový soubor vedený postupně Jiřím Podneckým, V. Zuzákem a Jaroslavem Klímou. Obdobně početné obsazení a relativně široký repertoárový záběr má i Velký dechový orchestr České Budějovice, založený 2007 V. Zuzákem.

Téměř dvě třetiny repertoáru d. h. tvoří skladby a úpravy lidových písní od jihočeských autorů, kterých po 1945 v Českých Budějovicích žilo či žije asi 15. K nejvýraznějším patří: František Domín (1934—2003), Okolo zlaté stoky; Jiří Drobílek (1931—1996), balada Šumař Bárta; A. Kubata, Zařehtej, můj vranej koníčku; Jaroslav Nováček (1924—2004), Jeleni na horách a Jaroslav Voříšek (1926—1998), Sedláčku, pěkné koně máš. Komponování pro orchestry d. h. se dále věnovali mj. Jaroslav Dvořák (1924—1980), Karel Jakeš (1907—1961), Jaromír Petr (*1910), František Voneš (*1910). Jednou z nejvýznamnějších osobností soudobé d. h. je Adolf Doško (1937—1999). Jeho skladby pronikly do repertoáru profesionálních a amatérských evropských orchestrů. Posluchače zaujala už jeho první skladba, polka Šumavanka (1957). K nejznámějším patří zejm. valčíky (Povětrné střevíčky, Rodná víska a Svatební valčík), z úprav pak Kubato, Kubato, zbudovský sedláče. Jeho dílo zahrnuje na 450 titulů.