veřejné osvětlení

Ulice středověkých Českých Budějovic nebyly v noci osvětleny. V rozích Rynku pravděpodobně stávaly železné koše, v nichž ve večerních hodinách hořel oheň. Na některých domech byly upevňovány smolné louče. Od 16. století se začaly objevovat olejové lampy, zpočátku na významných budovách nebo hostincích. Roku 1868, současně se stavbou městské plynárny, vzniklo veřejné osvětlení s celkem 208 plynovými lucernami. Byly umisťovány ve vzdálenosti 50—100 m od sebe ve výšce 3,5 m. V ulicích spočívaly lucerny na litinových konzolách na domech, na náměstích a širších prostranstvích pak na litinových stojanech. Jejich rozsvěcování zajišťovali každý večer po setmění lampáři, kteří zároveň celé zařízení udržovali. V 90. letech 19. století došlo k výměně dosavadních plynových hořáků za efektivnější, čímž se zvýšila svítivost každé lucerny ze 17 na 60 svíček. Roku 1923 byly zavedeny úsporné hořáky zvané Liliput. V té době již bylo po celém městě zavedeno 725 svítilen a zřizovalo se veřejné osvětlení také v okrajových a nově vznikajících částech Českých Budějovic. Na výpadových komunikacích přetrvávaly až do první světové války petrolejové lampy, které byly postupně odstraňovány s rozšiřováním sítě plynového potrubí. Roku 1908 byly na náměstí Přemysla Otakara II. instalovány první elektrické lampy, ale 1929 došlo k jejich opětovné výměně za plynové, neboť plyn z městské plynárny byl levnější než elektřina. Teprve kolem 1950 plynové lampy postupně nahradily elektrické lampy různých typů: zpočátku žárovkové, od 1960 byly zaváděny také výbojkové. Síť veřejného osvětlení byla do 2004 ve správě Technických služeb města Českých Budějovic, od 2004 bylo její provozování svěřeno společnosti Eltodo-Citelum s. r. o., od 2015 zajišťuje správu společnost Dopravní podnik města České Budějovice, a. s.