Blümlová Dagmar

Vyrůstala v Jindřichově Hradci. Její dědeček byl akademický malíř Václav Švarc (1886—1956), pradědeček známý místní fotograf Bohdan Václav Liška (1855—1935). Vystudovala Střední všeobecně vzdělávací školu v Jindřichově Hradci a Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor slovanská filologie. V letech 1973—1976 vyučovala češtinu a ruštinu na gymnáziu v Týně nad Vltavou a od roku 1976 působila na katedře filologie Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích. Založila a vedla zde úspěšný studentský divadelní soubor Provizórium (1978—1987). Roku 1986 získala hodnost kandidáta historických věd. V roce 1991 stála u vzniku oboru Kulturní historie, který se následujícího roku stal součástí Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Na této univerzitě působila do roku 2016, od roku 1999 jako docentka českých dějin. U příležitosti desetiletého trvání oboru založila tradici kulturněhistorických sympozií Zíbrtův Kostelec v rodišti prvního českého kulturního historika Čeňka Zíbrta (1864—1932). Sympozia se konala každoročně do roku 2006, tematicky mapovala přelom 19. a 20. století a příspěvky z nich vyšly v sedmi sbornících, které D. Blümlová redigovala. V letech 2001—2007 spolupracovala s Fakultou jazyků na Università della Tuscia ve Viterbu, v letech 2000—2013 s Ústavem slavistiky Ruské akademie věd v Moskvě.

Ve své rozsáhlé a různorodé publikační činnosti věnovala velkou pozornost biografiím, které zpracovávala s odbornou erudicí i empatií. Napsala mimo jiné monografie Stanislava Součková: život operní pěvkyně (2001), Aloys Skoumal: ironik v české pasti (2005), Teskný historik Ladislav Hofman (2005) a Evropan Václav Tille (2011). Dílčí studie z let 1984—2012 vyšly souborně s názvem Místa a lidé (2013). Bohatá je také její editorská činnost. Objevné jsou zejména edice textů překladatele Aloyse Skoumala (1904—1988) Spiritus agens Aloys Skoumal: korespondence Aloyse Skoumala s Janem Čepem a Františkem Halasem (2015) a Spiritus iratus Aloys Skoumal: výbor z díla Aloyse Skoumala (2016). Zasloužila se také o vydání knih Václava Tilleho (1867—1937) Moskva v listopadu (2009) a Rotariánské pohádky Václava Tilleho (2007). Vůbec poprvé publikovala Válečný zápisník Rudolfa Hrubce (2001), cenný dokument z pera československého vojáka a výsadkáře, který tragicky zahynul v roce 1944 v Itálii. Pozornost věnovala také edicím regionálního zaměření, jako byly Ambrožovy budějovické pověsti a povídky (2003), upravená a doplněná sbírka místního učitele Václava Ambrože (1892—1979) Ze starých Českých Budějovic z roku 1921. S manželem, historikem Josefem Blümlem (1948—2020), vydali České Budějovice v paměti Josefa Šusty (2004) a se Zuzanou Gilarovou (* 1980) České Budějovice v paměti Ladislava Mikeše Pařízka (2005). Do města svého dětství se vrátila knihou Jindřichův Hradec v životě a díle historika Jana Muka (2024). Přeložila knihu ruského bohemisty Sergeje Nikolského (1922—2015)  V Haškových stopách za Josefem Švejkem (2012).
Významná byla také spolupráce D. Blümlové s regionálními i celoplošnými stanicemi Českého rozhlasu, který vysílal mnoho jejích pořadů, a s regionálním tiskem, především s jihočeským vydáním Mladé fronty Dnes. Medailony osobností, které tam několik let vycházely, uspořádala do knižního souboru Sto tváří z jihočeské kulturní historie (2000).