České Vrbné

Pojmenování vzniklo podle převládajícího porostu. Název České Vrbné byl zvolen kvůli odlišení od Německého Vrbného (Suché Vrbné) a Dasného (Kronfellern). V roce 1367 se připomíná Mertlin de Felhern, 1375 první výslovná zmínka o poddanské vsi s 8 lány při silnici k Hluboké nad Vltavou. Z 12 usedlostí k 1459 zbylo podle údajů z let 1654, 1713 jen 9 usedlostí, ale 1798 již 14. Na břehu Vltavy pracoval 1837—1842 malý cukrovar a při něm byla 1838 zřízena výroba papíru z chrástu cukrové řepy. Roku 1843 vykazovala ves 20 domů a 129 obyvatel, 1850 se České Vrbné stalo samosprávnou obcí s národnostně smíšeným obyvatelstvem. Roku 1900 bylo zjištěno 32 domů a 164 obyvatel (81 Čechů, 83 Němců), 1921 napočítáno 38 domů již s 278 obyvateli (245 Čechů, 41 Němců), 1930 42 domů a 260 obyvatel (225 Čechů, 35 Němců), 1950 53 domů a 235 jen českých obyvatel. K městu byla obec přičleněna 1980. Stala se pouhou základní sídelní jednotkou v části obce České Budějovice 2 a byla s městem spojena městskou hromadnou dopravou. V roce 2011 žilo v Českém Vrbném 481 obyvatel, ze 166 domů bylo 13 neobydlených. Z 201 bytů bylo 181 v rodinných domech. V roce 2021 bylo zjištěno 562 obyvatel, ze 194 domů 24 neobydlených. Z 241 bytů bylo 189 v rodinných domech.

České Vrbné si zachovalo půdorys středověké vsi, jehož základem je nevelká ulicová náves. Do ní od jihu vstupuje stará cesta z Českých Budějovic. Původní struktura usedlostí (čtyři usedlosti na obou stranách návsi) zůstala na východní straně návsi, zatímco západní strana byla rozrušena zřejmě za třicetileté války či dříve (1654 bylo ve vsi jen 5 velkých usedlostí) a k uspořádání zástavby zde došlo až v 18. století. Na počátku 19. století se změnila komunikační situace vsi. V období 1811—1816 byla kolem západního okraje intravilánu vystavěna nová císařská silnice na Vodňany (do té doby vedla zemská silnice přes Haklovy Dvory). V oblouku silnice do Vodňan vznikl zájezdní hostinec U Ruského cara, nazvaný podle Alexandra I. (1777—1825), který se v něm 1823 zastavil, aby se převlékl před návštěvou Hluboké. Později přestavěný hostinec byl zbořen při rekonstrukci silničního oblouku. Mezi ním a návsí vznikla široká spojovací komunikace.

Původní trať železnice směrem na Plzeň vedla z českobudějovického nádraží okolo Voříškova dvora a přes železniční zastávku Čtyři Dvory v přímé trase po hrázi mezi rybníky Domin a Nový Vrbenský. Poblíž zaniklé samoty Morsl se v ostrém úhlu křížila s císařskou silnicí v úseku Husovy třídy, směřující ze Čtyř Dvorů k Českému Vrbnému. Po západní straně silnice mezi křížením a Českým Vrbným vyrostla za první republiky předměstská ves uváděná v letech 1950—1952 jako místní část Podél Silnice.
Další urbanistický vývoj Českého Vrbného byl nevýrazný. V 80. letech 20. století byla někdejší elektrárna Českého akciového pivovaru v Českých Budějovicích z 1921 přeměněna na tiskárnu a její náhon v severovýchodní části obce byl upraven pro vodní slalom. Elektrárna České Vrbné II byla vybudována 1985 u nového jezu na napřímeném řečišti Vltavy. Zástavba sídliště Vltava, areálu centra Arpida a penzionu pro důchodce dosáhla až k někdejšímu železničnímu přejezdu zrušené tratě. V jeho severním sousedství vyrostly 2002—2003 tři skupiny řadových domů v ulici U Hvízdala. Přilehlé území lokality Za Dráhou, západně od někdejší železnice, bylo rozparcelováno pro výstavbu rodinných domů a 2015 zahájena stavební příprava v pokračování ulice U Hvízdala a ulice U Bašty.
Klín území mezi sídlištěm Vltava (Krčínova ulice) a Českým Vrbným, vymezený na západě Husovou třídou a na východě silničním průtahem, zůstával ještě v roce 2003 zcela bez jakékoli zástavby. Vzhledem k mimořádně atraktivní dopravní poloze byl následně využit pro umístění největší komerční zóny českobudějovické aglomerace. Do roku 2006 vyrostl v těžišti území nejrozsáhlejší komplex hypermarketu Globus, doplněný ke 2012 v jižním sousedství nákupním centrem Géčko a v nejsevernější čísti hobbymarketem Bauhaus. Další menší budovy vyrostly do 2015 mezi Bauhausem a Globusem, nové včetně hobbymarketu Mountfield následovaly ještě do roku 2015. Koncem 2017 byl otevřen obchodní dům s nábytkem KIKA.
Blízkost sídlišť a komerční zóny podpořily novou rodinnou výstavbu. Již v 90. letech v severovýchodním sousedství vsi vyrostl urbanistický celek Nové České Vrbné, doplněný též izolovanou skupinou domů u řeky Vltavy. Výstavba zde v zásadě skončila 2003. Rozparcelování zemědělské půdy východně od jižní části staré vsi pro další tři nové ulice dokládá katastrální mapa z 2016. Podle plánu je tato část komunikačně napojena na českovrbenskou náves, zatímco spojovací komunikaci se suburbánním celkem z 90. let postrádá. S dalším rozšiřováním již územní plán nepočítá, stejně jako se stavebním propojením s domy při řece, což je dáno hydrogeografickými poměry.  
V sousedství slalomového kanálu s vodáckým Centrem Lídy Polesné realizovalo 2008—2011 Ředitelství vodních cest v rámci projektu Dokončení vltavské vodní cesty v úseku České Budějovice – Hluboká nad Vltavou zdymadlo České Vrbné a ochranné přístaviště Marina České Vrbné se zdvižným mostem, kapitanátem a dalším zázemím pro říční dopravu. Vybudování technické infrastruktury a terénní úpravy zajistilo Statutární město České Budějovice v návaznosti na projekt Město a voda.

České Vrbné představuje intaktně dochovaný soubor jihočeské lidové architektury. Spolu s Rožnovem je nejcennějším vesnickým celkem českobudějovické aglomerace. Na rozdíl od Rožnova dosud není plošně památkově chráněno, chráněny jsou pouze nejhodnotnější usedlosti čp. 1905 (dříve čp. 5), 1907 (dříve čp. 7), 1910 (dříve čp. 10), 1911 (dříve čp. 11) a 1912 (dříve čp. 12) se sýpkami. Uprostřed návsi stojí bývalá kovárna se zvoničkou, která byla 1925 rozšířena na hasičskou zbrojnici. Nejnovější stavební zásahy spolu s pokračujícím chátráním cenných objektů ohrožují památkovou hodnotu vsi.