z Rovného Václav

Pocházel z českokrumlovské měšťanské rodiny; absolvoval tamní latinskou školu a od 1469 studoval na vídeňské univerzitě. Po návratu ze studií nastoupil 1475 do krumlovské kanceláře jako správce rožmberských důchodů a 1476—1509 zastával úřad rožmberského kancléře. V roce 1488 získal erb a právo užívat přídomek z Rovného (podle dvoru Rovného u Kájova). Humanisticky vzdělaný Václav stanul na konci 15. století v čele českokrumlovského humanistického kroužku, jako mecenáš podporoval zejm. činnost českokrumlovské školy.

Po 1509 působil jako rádce bezdětného vladaře Petra IV. z Rožmberka (1462—1523) a zřejmě ovlivnil i jeho rozhodnutí v otázce nástupnictví. Odmítnutí synovci obvinili z nepříznivé formulace závěti právě Václava. Když se 1523 ujal vlády nad rožmberským dominiem Jindřich VII. z Rožmberka (1496—1526), vytušil Václav z Rovného nebezpečí a svěřil část svého majetku českobudějovickému měšťanu Mikuláši Štrabochovi († 1539). Koncem 1525 dal Jindřich Václava uvěznit a na Štrabochovi lstí vymohl vydání svěřeného majetku. Po Jindřichově smrti byl v srpnu 1526 Václav z Rovného propuštěn a zabavený majetek získal zpět.

Zanevřel však na místo svého pokoření a počátkem 1527 se přestěhoval do Českých Budějovic, mimo dosah rožmberské moci. Zde si koupil rohový dům na Rynku naproti kostelu svatého Mikuláše a v něm dožíval z výnosu svých statků a jmění. Mezi Budějovickými se starý kancléř těšil velké vážnosti až do své smrti 27. 1. 1531. Jeho ostatky byly převezeny do Českého Krumlova a pohřbeny ve farním kostele svatého Víta.