protinacistický odboj

První organizovanou odbojovou skupinou v Českých Budějovicích byla Obrana národa, složená z vlasteneckých důstojníků v čele s brigádním generálem Bedřichem Neumannem (1891—1964), předchozím velitelem dělostřelectva 5. pěší divize. Místní skupinu vedli generál Václav Volf (1893—1942), popravený 24. 11. 1942, a podplukovník K. Klapálek, jemuž se jako jedinému podařilo včas uprchnout. V první vlně zatýkání členů Obrany národa v srpnu a září 1939 uvízl zpravodajský důstojník, štábní kapitán Miroslav Chlajn (1904—1943), který v únoru 1943 zahynul v Osvětimi. V druhé vlně zatýkání počátkem 1940 byla Obrana národa téměř rozbita. Kromě bývalých důstojníků se gestapo zajímalo o členy Sokola, legionáře a příslušníky inteligence, z nichž se mnozí účastnili činného protinacistického odboje. Sokolové vybudovali ilegální skupinu Jindra, která na čas zastoupila Obranu národa. V roce 1941 zatklo gestapo členy sokolského odboje, z nichž byl v Táboře popraven Josef Beránek (1897—1942), starosta Sokola v Rožnově. Tím zanikla samostatná odbojová činnost v českobudějovické župě Husově. Další odbojovou skupinou, vzniklou na přelomu 1939—1940, byli tzv. prstýnkáři. V jejích řadách bylo mnoho poštovních a železničních zaměstnanců i poddůstojníků. V 2. pol. 1942 byla českobudějovická skupina zlikvidována. Železničáři, vedení výpravčím Vratislavem Novotným (1902—1942), později popraveným, prováděli sabotážní akce, obstarávali údaje o transportech a shromažďovali zbraně. V odboji působili i zaměstnanci pošt, mezi nimiž hrál důležitou úlohu revident Vladimír Wildt (1902—1942). Stranou nebyli ani hasiči, jejichž odbojové hnutí vedl Vojtěch Trost, a místní skupina Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ), zvaná národní odboj. Prakticky ve všech odbojových skupinách byli zastoupeni učitelé. K nejvýznamnějším náleželi R. Strnad, V. Hlaváč a František Houska, kteří zahynuli v Osvětimi. Ze 179 zatčených jihočeských učitelů jich 57 zahynulo, 16 bylo zastřeleno v Táboře včetně J. Stejskala.

Komunistický odboj přecházel do ilegality pod vedením Josefa Altrichtera (1901—1973). V roce 1939 se obětí zatýkání stali členové Svazu mladých a Národního hnutí pracující mládeže, protože nedodrželi zásady konspirace. Ústřední výbor Komunistické strany Československa pověřil organizací ilegální sítě na jihu Čech Václava Štětku (* 1912), který vytvořil krajské vedení. Spojení s ústředím obstarávali František Křížek (1901—1941) a Karel Aksamit (1897—1944). Zatčené pomáhal usvědčovat Štěpán Keri (1913—1942), který padl do rukou gestapa 1941 a byl mučen. V únoru a březnu 1941 bylo v okrese České Budějovice zatčeno přes 100 komunistů, mezi nimi Karel Lavička (1910—1942), instruktor pro vesnické organizace a středoškolský profesor Karel Šatal (1915—1942). Činnost většiny stranických buněk kromě některých podnikových a vesnických byla ochromena či zničena, spojení s ústředím bylo přerušeno a těžiště činnosti se přeneslo na Písecko a Táborsko.

Heydrichiáda poznamenala všechny složky protinacistického odboje, činnost ožila až ke konci války. Komunisté, vedení R. Burešem, připravovali ustavení Krajového národního výboru. Také občanský, nekomunistický protinacistický odboj, v němž pracovali Leopold Hájíček mladší (1899—1974), okresní hejtman Stanislav Mareš, Václav Piloušek (1910—1985) a další, se podílel na přípravách národního výboru; plukovník F. Vávra velel skupině Jihočeská vojenská oblast. Odboj vyvrcholil 5. 5. 1945, kdy Krajový národní výbor po jednání s Němci převzal správu města i okresu do svých rukou.