Pražské předměstí

Jeho zárodkem bylo Staré Město a ojedinělá zástavba podél Pražské silnice a Dlouhé cesty. Převážnou část volné plochy zabírala příslušenství šosovních dvorů, malá hospodářství a zahrady měšťanů. V severní části podél cesty od východu ke staroměstskému kostelu svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele se od 2. pol. 15. století rozkládala skupina později zaniklých rybníků. Skutečné nové předměstí se začalo utvářet až v 19. století, zejm. po roce 1848. Hranici se současně se vyvíjejícím Vídeňským předměstím tvořila Nová ulice. Přistěhovalci z české části jihočeského venkova se usazovali v prostoru do té doby volném, mezi Pražskou třídou a Rudolfovskou třídou. Bývalá pole byla přeměněna na parcely a zastavěna, z někdejších polních cest se staly nové ulice. Příchozími obyvateli byli převážně nemajetní lidé, kteří hledali obživu jako dělníci v rozvíjejícím se průmyslu. Pražské předměstí mělo od začátku charakter obytné čtvrti, budované na důsledném pravoúhlém schématu. V letech 1904—1921 mělo postavení osady, předtím i potom jen městské čtvrti. Na severním okraji byly 1894—1895 postaveny dělostřelecké kasárny, 1893—1895 městské jatky, koncem století byla zřízena ve Skuherského ulici tužkárna Národní podnik a 1894—1895 Český akciový pivovar (Budějovický Budvar). Dostatek volného prostoru umožnil výstavbu nových škol: 1868 bylo postaveno první české gymnázium, 1903 jeho nová budova, 1893 česká reálka i další české a německé měšťanské školy a česká hudební škola. Státní správu představovala budova okresního hejtmanství. Církevní stavby doplnily 1870 kostel svatého Václava a 1924 Husův sbor Církve československé husitské na Palackého náměstí.

Po roce 1989 charakter předměstí výrazně ovlivnila výstavba nákupních center v křížení Pražské a Strakonické ulice.