nástěnná malba

Od ostatních malířských oborů se odlišuje zejm. materiálem, technikou a možnostmi monumentálního projevu, danými spojením nástěnné malby s architekturou. Materiálem nástěnných maleb je zdivo, omítka a barva. V zásadě je možné rozlišit 3 malířské techniky: malbu do vlhké omítky (al fresco), malbu na suchou omítku či zdivo (al secco) a malbu smíšenou technikou.

Lze předpokládat, že na území Českých Budějovic našla nástěnná malba uplatnění jako tradiční umělecký obor záhy po dokončení prvních zděných objektů. Nejstarší dochovanou nástěnnou malbou v Českých Budějovicích je malovaný konsekrační kříž na severní stěně kněžiště kostela Obětování Panny Marie. Jeho vznik lze spojovat s předpokládaným prvním svěcením kostela (1274). Do období před 1300 je datován ještě fragment postavy biskupa a nápisy v gotické majuskuli v místnosti, do které se vstupuje v severozápadním koutu ambitu bývalého dominikánského konventu. Mimořádně významná je starší vrstva nástěnných maleb po 1350—1360 v nice příčné lodi kostela Obětování Panny Marie. Námětem těchto maleb je tzv. Svatá konverzace: Madona s Kristem, donátor, svatý Dominik a dvě blíže neurčené světice. Obraz je namalován technikou al secco, mastnou temperou a je technicky i výtvarnou kvalitou srovnatelný s tvorbou soudobých umělců dvorského okruhu. Četnější jsou doklady nástěnných maleb z doby kolem 1400. V kostele Obětování Panny Marie se z tohoto období mj. dochoval monumentální obraz svatého Kryštofa, obraz se svatým Jiřím, Zvěstováním Panny Marie a svatou Dorotou a obraz Piety mezi svatou Kateřinou a svatou Barborou. Z této doby jsou také poprvé doloženy nástěnné malby ze světského prostředí, a to fragment erbů a figurálního výjevu z interiéru domu č. 17. na náměstí Přemysla Otakara II., dále malby na průčelí domu č. 1 na rohu Piaristické ulice a náměstí Přemysla Otakara II. (svatý Kryštof, Klanění tří králů a Jízda tří králů) a v interiéru domu č. 30 na náměstí Přemysla Otakara II. (Klanění tří králů). Nástěnné malby z doby kolem 1400 se vyznačují vysokou výtvarnou kvalitou, inspirovanou tzv. krásným slohem.

Městské knihy uvádějí v období kolem 1400 jednoho trvale usazeného malíře. Vzhledem k předpokládané poptávce po malířských pracích všeho druhu lze uvažovat i o činnosti hostujících malířů. Nálezy v areálu dominikánského konventu nasvědčují, že jako malíři mohli být činní také někteří z členů dominikánského řádu. V době pozdní gotiky, 1496, byl ve městě ustaven cech zlatníků a malířů. V písemných pramenech se poprvé objevil větší počet jmen malířů, z nichž někteří jsou uváděni jako autoři nástěnných maleb. O zvýšené aktivitě v nástěnném malířství svědčí také narůstající počet většinou fragmentárních nálezů v interiérech i exteriérech městských objektů (např. Česká ulice č. 28). Zásadního poškození zůstaly ušetřeny pozdněgotické nástěnné malby v klášterním kostele (Bolestný Kristus, svatá Apolena, svatá Kateřina, Dětství Kristovo) a zakryté ornamentální a figurální (Zázračný rybolov) nástěnné malby na fasádě domu č. 2 na rohu Kanovnické ulice a náměstí Přemysla Otakara II. Období gotiky představuje kvalitativní vrchol v oboru nástěnného malířství.

Gotické cítění přetrvávalo ještě v renesanční době, což dokládají malby v kostele svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele (svatý Florián, svatý Václav, Madona, Judita s hlavou Holofernovou, Poslední večeře), v ambitu někdejšího dominikánského konventu (alegorie vztahu Starého a Nového zákona) a v interiéru domu v Široké ulici č. 25 (kolem 1565). Stylově již vyzrálejším renesančním projevem jsou nástěnné malby v interiérech domu Piaristické ulici č. 1, autenticky datované (1610), nástěnné malby v domě v Krajinské třídě č. 26 a figurální a ornamentální nástěnné malby v interiéru domu č. 11 na náměstí Přemysla Otakara II. (začátek 17. století). I u maleb z počátku 17. století lze v ornamentech i figurálních motivech zaznamenat gotické prvky. Průzkumem byly doloženy také renesanční nástěnné malby na fasádě domu č. 17 na náměstí Přemysla Otakara II., dochované jen ve fragmentech. Poznání vývoje renesanční nástěnné malby je citelně ochuzeno ztrátou pravděpodobně existujících nástěnných maleb ve vyhořelém pozdněgotickém kostele svatého Mikuláše a archivně doložených maleb na fasádách Černé věže a solnice.

Barokní nástěnná malba je ve městě zastoupena zejm. díly F. J. Prokyše (kostel Nejsvětější Trojice) a hostujícího Jana Adama Schöpfa (1702—1772): historická radnice, boční kaple v kostele svatého Mikuláše, kaple Smrtelných úzkostí Páně. Klasicistní figurální a ornamentální nástěnné malby z přelomu 18. a 19. století jsou průzkumem doloženy v interiéru domu č. 1 v Biskupské ulici. V 19. století nenašla nástěnná malba ve městě výraznější uplatnění. Zájem o ni se probouzí koncem 19. a na počátku 20. století s potřebou výzdoby historizujících architektur (např. interiér Hardtmuthovy vily, fasáda domu v Hroznové ulici č. 1) a zejm. při výzdobě interiérů nových kostelů v tzv. beuronském stylu (kostel Růžencové Panny Marie, kostel Božského srdce Páně, kostel svatého Jana Nepomuckého). V 2. pol. 20. století se prosazuje nástěnná malba jako výtvarný projev jen sporadicky (Pražská třída č. 16), na konci 20. století slouží hlavně potřebám reklamy.