Konstantin Karel

Umělecky se prosadil jako režisér Městského divadla na Královských Vinohradech v Praze (1940—1945), napsal scénáře pro filmy Host do domu a Ryba na suchu v hlavní roli s V. Burianem, byl autorem libret k operetám Teče voda proti vodě, Usnul v pyramidě a Mlynářka z Granady.

Pro období 1947—1949 byl jmenován uměleckým ředitelem Jihočeského národního divadla. Spolu s J. Brehmsem byl autorem myšlenky konání Jihočeských divadelních festivalů, jehož cílem bylo uvádění plenérových inscenací v netradičních prostorech. Jako historicky první režisér situuje divadelní produkce do zámecké zahrady krumlovského zámku, konkrétně před letohrádek Bellarie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový, 1947). V 1948 nastudoval Shakespearův Sen noci svatojánké v zámeckém parku v prostoru Altmonteho kaskádové fontány. Pozornost odborné a divácké veřejnosti upoutal 1949 netradiční inscenací Strakonického dudáka J. K. Tyla. Jeho zdejší režijní práce, čítající třicítku inscenací, se vyznačovala širokým žánrovým rozpětím a využitím neobvyklých scénických prostorů. Roku 1950 odešel z Jihočeského divadla do funkce uměleckého ředitele Divadla Na Fidlovačce v Praze, nicméně v Jihočeském divadle režijně hostoval až do své smrti.