archeologické výzkumy

Provádění archeologických výzkumů i péče o nálezy byla v Českých Budějovicích od konce 19. století spojena s existencí zdejšího muzea. Od 1957 je archeologie v Jihočeském muzeu prováděna na profesionální úrovni; 1993 vzniklo archeologické oddělení, které jen na území města provedlo do 2000 téměř 150 záchranných archeologických akcí. Zatímco výzkumu pravěkého osídlení Českých Budějovic a jejich okolí byla průběžně věnována pozornost od 2. pol. 19. století, informací o středověkém městě bylo až do 90. let. 20. století k dispozici jen minimum. Vzácnou výjimku tvořil výzkum provedený 1909 v Hroznové ulici č. 9 a Plachého ulici č. 16 při výstavbě obchodního domu U Hajíčků. Teprve nové výzkumy umožnily v hrubých rysech rekonstruovat počátky a vývoj středověkého města. Díky nejnovějším archeologickým výzkumům již dnes s jistotou nelze říci, že středověkým Českým Budějovicím nepředcházela žádná starší osada, která by byla včleněna do nově založeného města. Výrazné doklady osídlení před založením města pocházejí z období raného středověku a středověku z druhé poloviny 12. až první poloviny 13. století. Z prostoru dnešního Piaristického náměstí v podobě keramiky, kostěného zdobeného nákončí a stříbrem plátované záušnice. Pod zdivem presbytáře kostela svatého Mikuláše bylo nalezeno několik kostrových hrobů, které byly radiokarbonovou metodou datované do doby těsně před založením města. Z doby kolonizace je archeologickým výzkumem nalezený obytný objekt pod budovou dnešní Solnice a hrobovou vrstvou z 13. století. Skutečnou hustotu osídlení před a při založení Českých Budějovic ale nelze zatím na základě archeologických zjištění spolehlivě rekonstruovat. V mladších obdobích docházelo ve městě ke změnám parcelace dělením: ulice U Černé věže č. 3, Hroznová ulice č. 13, či slučováním: náměstí Přemysla Otakara II. č. 1 (radnice) a č. 16. Období 13. století se ve většině zkoumaných situací odráží velmi intenzivně odpadními vrstvami nebo zahloubenými odpadními jámami. Od počátku 14. století podobné situace chybí, neboť většina odpadu začala být vyvážena ven z města.

Výrazným rysem 13. století je výskyt tzv. polozemnic, situovaných v hloubce parcely. Rozměrově i zahloubením jsou různorodé, stěny nesou často doklady o dřevěném obložení, ale ani v jediném případě nebylo v jejich interiéru zjištěno otopné zařízení. Z tohoto důvodu je pravděpodobné, že se jedná o suterény nedochovaných nadzemních dřevěných staveb. Ve 13. století lze předpokládat zejm. dřevěnou zástavbu: dřevěný srub zaniklý ve 14. století je doložen v Radniční ulici č. 11. Nejstarším dokladem zděného měšťanského domu je zadní trakt domu z náměstí, zjištěný ve dvoře radnice. Vznikl asi na přelomu 13. a 14. století. Podsklepený dům z 15. století byl zkoumán v Hroznové ulici č. 13, přibližně stejně jsou datovatelné domy v ulici U Černé věže č. 3., Kanovnické ulici č. 1 a snad i č. 3. Nejpozději z 15. století pocházejí také objekty zkoumané na náměstí Přemysla Otakara II. v domech č. 16 a 35. V zadních, původně nezastavěných částech parcel byly soustředěny hospodářské stavby či studny. Pro poznání hospodářského vývoje města jsou důležité doklady řemeslných činností: různé výrobní objekty či přímé doklady řemesel v hmotných nálezech. Funkčně neurčitelné výrobní objekty vyzděné z cihel a kamenů v 15. století jsou známy ze dvora radnice, z ulice U Černé věže č. 3 a z Krajinské třídy č. 10. K výrobnímu účelu sloužil nepochybně také zahloubený sud a dřevem obložený objekt v ulici U Černé věže č. 10 ze 14. a 15. století. Nálezy výrobního odpadu dokládají existenci dílny zpracovávající barevné kovy v 15. století na Piaristickém náměstí. Ševcovská výroba ze 13. století je prokázána v domě č. 3 na náměstí Přemysla Otakara II. a z přelomu 14. a 15. století jsou doklady hrnčířské výroby na Pražském předměstí. Řadu nových poznatků přinesly archeologické výzkumy o dominikánském konventu a kostele Obětování Panny Marie, o hřbitově na Piaristickém náměstí i o vývoji opevnění města.

Během archeologických výzkumů 2005 u kostela svatého Mikuláše byl nalezen pravděpodobně základ pozdněgotické hranolové věže, která je zachycena na vedutě z roku 1602 od Jana Willenberga (1573—1613). Zároveň byl proveden průzkum a zmapování zazděného podzemního prostoru městské kostnice pod kaplí Smrtelných úzkostí Páně.