Měšťanský pivovar

Firma vznikla po vítězství v téměř staletém emancipačním zápasu s obcí 1795, kdy jí byly za náhradu vráceny oba městské pivovary a várečné právo. Historické pivovary v centru města, z nichž Malý pivovar vařil pivo pro měšťany a Velký pivovar zásoboval hostince a dodával pivo mimo město, byly v 19. století několikrát přestavěny a rekonstruovány. V roce 1856 došlo k zastavení výroby Malého a 1871 i Velkého pivovaru, který byl nahrazen novým průmyslovým pivovarem u dříve postaveného lednicového sklepa na Lineckém předměstí. Základy sklepa i pivovaru vybudovali 1847—1852 místní stavitelé Josef Bednařík a J. Sandner, který stavbu projektoval na základě zkušenosti z návštěvy vídeňských pivovarů, kovové zařízení dodala Císařská a královská strojírna V. Pricka z Vídně.

Historický přechod na moderní způsob výroby spodním kvašením se v tomto pivovaru začal uplatňovat 1853, od 1862 se zde vařil také ležák. Příznivému vývoji přispělo od 1869 zavedení volného odbytu piva, který již nebyl omezován pouze na město nebo panství.

V letech 1871—1895 se celý provoz značným nákladem zvětšil a přeměnil ve skutečný moderní strojní velkopivovar s vlastní sladovnou, železniční vlečkou i chemickou laboratoří. Páru od 70. let 19. století vyráběly až 3 parní kotle, hnací sílu dodávaly 3 parní stroje, varní proces zajišťovaly 2 varné pánve s rmutovacím a míchacím zařízením. V pivovaru byly vedle vodovodní přípojky zřízeny 2 nové hluboké studny, 3 moderní sladové hvozdy, šrotovací stroj, chladící přístroje, americký stoh na výrobu ledu a další zařízení. Nová projekce velké moderní rekonstrukce z 1889 počítala s regulací řeky Malše, jež dosud protékala areálem podniku (1890—1893), se zvětšením strojovny, varny, spilek a sklepů, zavedením umělého chlazení ve spilkách a sklepích (1890—1892), elektrického osvětlení provozních místností a otevřením závodní železniční vlečky (13. 1. 1895). M. p. měl také pronajatu sladovnu a sklad ve Veselí nad Lužnicí a pivovar v Německém Benešově. Výstav pivovaru vzrostl z 59 000 hl (1875) na 114 000 hl (1895). Odbytovou základnu M. p. posílilo vlastnictví řady pivovarských restaurací a hostinců.

V 90. letech 19. století vařil M. p. ze světlých piv výčepní 10,6°, dvojitý ležák 11,6° a exportní ležák 12,6° a vedle toho tmavý kozel 13,6°. Věhlas jeho piva Budweiser se rozšířil po celé Evropě i do zámoří, firma se stala třetím největším vývozcem z českých zemí a od 1876 získala na nejrůznějších renomovaných výstavách a veletrzích 2 diplomy, 5 stříbrných a 13 zlatých medailí za své výrobky. Postavení největšího místního průmyslového velkopivovaru s významným exportem si M. p. udržel až do 1904. V roce 1905 byl s definitivní platností předstižen výrobou i výstavem místního Českého akciového pivovaru (Budějovický Budvar). I když si v následujících letech vedl dobře, nepřekročil až do znárodnění rekordní množství 140 032 hl vystaveného piva z 1912.

Budějovické pivo z M. p. se v oficiálních pramenech nazývalo již od 1802 Budweiser Bier podle úředního názvu místa původu výrobku; jde vlastně o první použití tohoto obchodního označení názvu piva na světě vůbec. Dne 5. 11. 1879 udělila městská rada této firmě souhlas k používání obrazu městského znaku na etiketách a jiných reklamních prostředcích. K registraci ochranných známek pivovaru došlo poprvé 20. 11. 1882, z nich největší význam měla kombinovaná ochranná známka Budweiser Export-Lager-Bier, která byla od 1897 rozšířena ještě o přívlastek Original. Známkovou řadu pivovaru rozhojnila 10. 8. 1899 i registrace dvojitého světlého ležáku 11,5° pod slovním označením Budweiser Bürgerbräu. Od 70. let 19. století zásoboval tento pivovar svým pivem Budweiser Bier rakouský císařský dvorní sklad v Ischlu a 23. 2. 1895 získal ve Stuttgartu také titul dvorního dodavatele württemberského krále Wilhelma II. Velký význam měl známkoprávní vývoj při jednání o získání vlastní registrace ve Spojených státech amerických, kam M. p. vyvážel svá piva již od 1872—1873. Svá práva ve vztahu k neoprávněné adopci názvu piva Budweiser americkou společností Anheuser-Busch začal M. p. hájit již počátkem 20. století. Vznik ČSR roku 1918 přinesl zánik mnohonárodní rakouské monarchie a s ní i ztrátu odbytišť M. p. v alpských zemích a jinde. Proto se firma musela orientovat na hledání nových trhů v českých zemích, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. V tomto období vařil pivovar 10° výčepní světlé i tmavé pivo, světlý plnosladový ležák 12° a ojediněle tmavé pivo 12°, častěji 14°, 18° a 20°. Ten byl označován jako porter a u vyšších stupňovitostí jako speciální porter. Tmavá piva z M. p. byla svou kvalitou vyhlášená a měla velký odbyt. Po uvolnění prohibičních zábran začal M. p. 1933 znovu vyvážet svá piva do Spojených států amerických. To vedlo k další eskalaci známkoprávního sporu s koncernem Anheuser-Busch a uzavření nevýhodné smlouvy 1939.

Během druhé světové války byl podnik německými právovárečníky, kterých byla většina, prohlášen za Deutsch-arisches Unternehmen nebo za Volksdeutsches Unternehmen. V jeho správní radě, na ředitelství a mezi úředníky převládali Němci a firma byla vedena v duchu velkoněmeckých i nacistických idejí s různými výhodami pro německé soukmenovce. Z těchto důvodů se rovněž odbyt M. p. přednostně orientoval na sudetoněmecké, říšské, zabrané rakouské a polské oblasti a také na Itálii, Maďarsko a Slovensko. Dne 24. 3. 1945 uskutečnili američtí letci nálet na České Budějovice, při němž byl 17 trhavými bombami zasažen i pivovar. Válečné škody byly později vyčísleny až na 7 milionů korun. Poslední zápis německé správní rady podniku byl datován 4. 5. 1945, o sedm dní později předal osobně dosavadní prezident firmy Němec L. Schweighofer svou písemnou demisi nově ustavenému českému správnímu orgánu podniku. Dne 19. 7. 1945 jmenoval Okresní národní výbor v Českých Budějovicích prozatímní národní správu, která spolu se závodní radou obnovila výrobu. V rámci národní očisty bylo odzbrojeno a propuštěno 39 německých zaměstnanců a pro zajištění bezpečnosti podniku byla zřízena závodní revoluční garda. Následky bombardování byly odstraněny 1945—1946 a zastavená sladovna začala pracovat 1947.

Výnosem Okresního národního výboru v Českých Budějovicích 16. 11. 1946 byl pivovar konfiskován s odůvodněním, že majitelem byl Němec. Proti tomuto rozhodnutí se čeští právovárečníci odvolali, ale jejich rekurz Zemský národní výbor v Praze 17. 2. 1948 zamítl pro nedostatečnost legitimace. Proto 10. 7. 1948 začlenilo ministerstvo výživy vyhláškou č. 1622 konfiskovaný pivovar do Českobudějovických pivovarů, n. p., České Budějovice a 30. 8. 1948 vyhláškou č. 2386 s definitivní platností do nového regionálního národního podniku Jihočeské pivovary České Budějovice. M. p. se stal od té doby pod názvem První českobudějovický pivovar pouze jejich závodem bez samostatné právní subjektivity, ale jeho majetek byl i nadále samostatně účetně spravován a evidován. Za komunistické totality byl účelově přejmenován z ideologických důvodů také na Pivovar Samson.