telekomunikace

Telegrafie je dálkový přenos kódovaných informací s trvalým záznamem informací na přijímací straně. Zprvu se prováděl Morseovými přístroji. České Budějovice získaly první telegrafní spojení 1856 vybudováním linky Praha – Tábor – České Budějovice – Linec. Stavba byla projektována 1849, ale k její realizaci došlo až o 7 let později. Výstavba další linky do Plzně a později i do Vídně následovala 1863. V říjnu 1856 byly zařizovány kanceláře telegrafie v Husově třídě č. 4, kde byl později hostinec U Zlaté hvězdy. Od ledna 1857 mohly být posílány telegramy. Později telegrafie přesídlila do Biskupské ulice, od 1872 do budovy pošty na rohu náměstí Přemysla Otakara II. a Biskupské ulice. Když pošta přesídlila 1918 do nové budovy na Senovážném náměstí, telegrafní a telefonní oddělení zůstalo v původní budově. S přestavbou sítě použitím zemních kabelů byla v poště na Senovážném námětí vybudována roku 1922 nákladem 2 milionů korun telegrafní a telefonní ústředna. Od 16. 5. 1923 byl telegraf uveden do provozu. I po 1945 zůstala v kraji samostatná síť telegrafních stanic, kterým sloužila manuální ústředna na poště 1; 1969 byla nahrazena automatickou o kapacitě 100 přípojek, v tranzitním styku byla připojena na Prahu. Nevýhodou telegrafie byla potřeba odborně vycvičené obsluhy. Předchůdcem pozdějších dálnopisných strojů byl tiskací telegraf, podle pamětníků používaný v jižních Čechách až do druhé světové války. První dálnopisné stanice v Českých Budějovicích byly připojeny na ústřednu v Praze. Roku 1952 byla v přízemí severního křídla pošty 1 instalována první dálnopisná automatická ústředna pro 10 přípojek. S narůstáním počtu účastníků docházelo i k rozšiřování ústředny, 1970 na 300 přípojek. Telegrafní služba ve veřejné telegrafní síti s používáním klasických dálnopisných strojů skončila 1971 a zavedly se stroje T 100. V doručovacích oblastech se pracovalo s telegramy telefonicky. V telekomunikační budově na Pražské třídě od roku 1989 zahájila provoz nová dálnopisná ústředna pro 750 dálnopisných účastníků, vybavená plně elektronickým systémem s časovým multiplexem. Na tuto českobudějovickou ústřednu byly napojeny další koncové stupně. Síť Telex byla koncipována podobně jako telefonní síť, účastníci se prostřednictvím dálnopisné ústředny v Českých Budějovicích připojili na tranzitní ústřednu v Praze. Telefax umožnil snímání a reprodukci dokumentu a jeho přenos po telefonních vedeních, což vedlo k úbytku účastníků dálnopisu. Roku 1990 měla českobudějovická ústředna 550 účastníků, 1996 již jen 260, zato v telefonní síti jižních Čech bylo zapojeno 4 400 faxů.

Telefonie se zabývá zprostředkováním hovoru mezi vzdálenými účastníky elektrickou cestou. Telefonní přístroj napájí buď místní baterie nebo baterie v ústředně, s níž jsou účastnické stanice spojeny vedením nebo elektromagnetickými vlnami (radiofonie). Nejstarší zmínka o použití telefonu v Českých Budějovicích je z 13. 2. 1878, kdy ministerstvo obchodu ve Vídni povolilo městu zřídit požární signální vedení z Černé věže k hasičské stanici (tehdy v Radniční ulici) a jeho prodloužení od této stanice do Hardtmuthovy tužkárny. Dalším výnosem z 1. 5. 1882 bylo povoleno používat pro toto spojení telefonu. První manuálně ovládaná telefonní ústředna byla zřízena 5. 11. 1890 v Biskupské ulici č. 1 v domě B. Schättingera. Měla 36 účastnických stanic a jednu veřejnou hovornu. Po uvolnění prostor v budově pošty na nároží Biskupské ulice sem byla ústředna přestěhována. V roce 1905 existovalo 215 účastníků (č. 1 purkmistrovský úřad, č. 2 plynárna, č. 3 hřbitov atd.), k 1919 bylo zapojeno 577 telefonních stanic a 2 veřejné hovorny, 1923 již 845 stanic a 4 veřejné hovorny. Od 1922 byla ústředna na Senovážném náměstí ve 2 patře pošty 1. Sloužila do 1950, kdy manuální provoz nahradila automatická ústředna v přístavbě téže budovy u Mlýnské stoky, s možností připojení pro 3 000 účastníků. Již před válkou připravovaný dálkový kabel Praha – České Budějovice – Linec byl uveden do provozu 1943. Od 1956 začala automatizace blízkého meziměstského styku, označovaná jako plošná automatizace telefonní sítě. Plocha regionů se rozdělila do místních telefonních obvodů s jedinou ústřednou, několik místních telefonních obvodů tvořilo uzlový telefonní obvod s uzlovou ústřednou. Určitý počet těchto obvodů tvořilo tranzitní obvod, umožňující přes dálkovou ústřednu spojovat celé kraje a mezinárodní spoje. Přístavba pošty 1 pro automatickou ústřednu vystačila svou kapacitou stěží do 1970. Bylo zde instalováno 7 000 přípojek v systému P 51, automatický dvoudrátový uzlový stupeň pro automatizaci uzlových telefonních obvodů České Budějovice, umístěny dálkové volby pro meziměstský koncový účastnický styk a 32 manuálních pracovišť pro tranzitní spojování. Do jiných prostorů pošty 1 musely být dislokovány zesilovací stanice, dálnopisná ústředna aj.

Telekomunikační budova, postavená 1978 na Pražské třídě nákladem 83 milionů korun, měla 2 200 m² užitné plochy. Do budovy se soustředila všechna zařízení jihočeského spojovacího uzlu jako telegraf, přenos dat, dálnopis a radiotelefonní spoje. Dne 1. 10. 1978 zahájila provoz nová automatická ústředna 2. generace s kapacitou až 6 600 přípojných bodů. Pro manuální provoz bylo současně instalováno 35 územních pracovišť a 2 pracoviště kontrolní. Růst t. vedl ke změně telefonního vedení; původní metalické vedení po sloupech, střešních stojanech a různých konzolách bylo nahrazeno koaxiálními kabely. Dále se měnil počet veřejných telefonních automatů, kterých bylo 1960 ve městě v provozu 34, 1980 již 340 a 2005 na 280 přístrojů. Roku 1981 byla dána do provozu jižní část koaxiální magistrály z Plzně do Českých Budějovic. Od 90. let se kabelová síť realizovala výhradně optickými kabely, které byly do provozu uvedeny 1994 na trase Tábor – Veselí nad Lužnicí – České Budějovice a výrazně zlepšily meziměstský provoz. V roce 1996 byly položeny optické kabely ve vlastním městě a do ústředen Mladé, Máj a Suché Vrbné. V dalším roce propojily optické kabely České Budějovice – Strakonice a České Budějovice – Český Krumlov – Vyšší Brod. Od 90. let je používána mikroprocesorová technika digitálních systémů, 1993 začala výstavba spojeného tranzitního digitálního stupně spolu s digitální řídící ústřednou systému EWSD Siemens, uvedené do provozu od 1994. Současně byly vybudovány digitální bloky v Nemanicích a v Mladém, jimiž byly nahrazeny tamní vedlejší ústředny, 1995 se instalovaly digitální jednotky na Máji a v Suchém Vrbném.

V dalších letech pokračoval postupný útlum analogových spojovacích systémů. Dokončení digitalizace proběhlo 2001, kdy byla vypojena z provozu poslední analogová ústředna na území města ve Čtyřech Dvorech. Významnou událostí v oblasti t. bylo přečíslování 22. září 2002, kdy bylo celostátně zavedeno jednotné devítimístné číslování, v Českých Budějovicích doplněním uzlového prefixu 38 před stávající účastnické číslo.

Státní podnik SPT Telecom, zřízený 1990, se stal od 1993 akciovou společností s vlastní obchodní sítí Teleset, později zvanou Telepoint, nabízející různé typy koncových zařízení. Provoz datových sítí umožnil datové a integrované přenosy. V Českých Budějovicích byl datový uzel vybudován 1991 a k jeho aplikacím patří přístup k databázím, informačním službám, internetu a k dalším elektronickým službám. Síť označovaná jako euro ISDN je veřejná digitální síť poskytující vysoce kvalitní telefonní služby, rychlý přenos dat, přenos stabilního i pohyblivého obrazu a rychlý přenos faxových dokumentů. Služba umožňuje přístup k internetu prostřednictvím veřejné telefonní sítě přes analogový modem a využívá se pro elektronickou poštu e-mail. Po 2000 se významným činitelem t. stalo poskytování širokopásmového připojení na internet pomocí technologie ADSL (Asymetric Digital Subcriber Line). Od 1. 1. 2000 se změnil název společnosti na Český Telecom a. s.

Pokračující liberalizace v t. se od 2003 projevila nabídkou alternativních operátorů (např. TELE 2, GTS Czech, Contactel aj.), jejichž služby mohou zákazníci využívat formou volby operátora, předvolbou operátora nebo také pronájmem místní smyčky. Tuto službu začaly v Českých Budějovicích poskytovat České radiokomunikace a společnost Telenor. Dokončena byla privatizace Českého Telecomu a. s., kterou od června 2005 ovládl španělský globální operátor firma Telefónica.

Český Telecom měl na konci 2004 celkem v ČR 3,3 milionů uživatelů, v Českých Budějovicích mělo pevnou linku přes 25 % domácností, ale počet uživatelů pevných linek každoročně klesal o 2 až 5 %. Počet podnikových a bytových stanic k 2005 byl asi 32 na 100 obyvatel.

Miniaturizace a elektronika umožnily vznik mobilních kapesních radiotelefonů. Území je souvisle pokryto signálem z velkého počtu základových stanic, řízených z několika málo radiotelefonních ústředen MSC (Mobile Switching Centre). Poloha mobilních telefonů v síti se automaticky registruje v databázi a spojení k mobilnímu telefonu je tedy směrováno přímo do oblasti, kde se stanice nachází. Tato funkce sledování mobilní stanice se nazývá roaming. Od března 1996 byla v ČR budována jednotná evropská mobilní komunikační sít GSM (Global System for Mobile Communications) v pásmu 900/1800 MHz a od konce 2005 bylo zahájeno provozování již 3. generace sítě UMTS (Universal Mobile Telecommunications System).

Nejstarším mobilním operátorem se stal Eurotel Praha s. r. o., jehož síť v Českých Budějovicích byla zpřístupněna od dubna 1991. K roku 2004, ve 100 % vlastnictví Českého Telecomu a. s., měl v ČR 4,6 milionů zákazníků.

Dalším mobilním operátorem, který zahájil provoz v ČR 30. 9. 1996 a od ledna 1997 dosáhl pokrytí signálem rovněž na Českobudějovicku, byl Paegas, od 2002 nesoucí název T-Mobile. Firma T-Mobile Czech Republic a. s. tvořila k 2004 součást konsorcia CMobil B. V. (60,7 %) a Českých radiokomunikací (39,2 %) a měla v ČR asi 4,3 milionů zákazníků.

Třetím operátorem, který překvapil rychlostí výstavby své sítě, se stal Český Mobil a. s. Komerční provoz zahájil 1. 3. 2000 pod obchodním názvem Oskar. K 2004 měla společnost v ČR 1,8 milionů zákazníků. Se změnou vlastníka od konce 2005 dostala síť název podle skupiny Vodafone, globálního operátora se základnou ve Velké Británii.

K 2005 připadalo na 100 obyvatel Českých Budějovic celkem 108 telefonních čísel.