Farga Franz

V roce 1893 ukončil studium na německém učitelském ústavu v Českých Budějovicích, 13 let pak vykonával povolání učitele v dolnorakouském Waldviertelu. V roce 1906 odešel do Paříže, kde se věnoval studiu a později pracoval jako žurnalista pro různé rakouské a německé noviny. V roce 1914 přesídlil do Ženevy, kde později působil mj. jako zpravodaj při Společnosti národů. Po návratu do Vídně 1923 pokračoval ve své tvorbě jako renomovaný fejetonista, esejista a žurnalista, psal hudebně historické a beletristické knihy a překládal z angličtiny a francouzštiny. Významnou součást díla tvoří biografie hudebních skladatelů W. A. Mozarta, L. van Beethovena, J. Haydna, F. Schuberta, A. Brucknera, J. Lannera, J. Strausse a Ch. W. Glucka, vydané v Malé Humboldtově knihovně (1947—1953). Věnoval se dílům o historii hudby, např. Salieri und Mozart; Der späte Ruhm. Hector Berlioz und seine Zeit; Geigen und Geiger; Die Wiener Oper von ihren Anfängen bis 1938; Die goldene Kehle. Meistergesang aus 3 Jahrhuderten; Paganini. Der Roman seines Leben a Hector Berlioz. Der Roman seines Leben. Románová tvorba včetně překladů zahrnuje např. Mädchen im Alltag; Das Glück der schönen Florine; Genf, Roman einer Stadt; Rette mich, Yune!; Der Schildpattkamm; Galopin L. – Farga F., Der Raub des Regenten; Frieder und das Glück; Öl in Kifri; Geige des Cellini. Svůj život v českobudějovických poměrech zachytil v autobiografickém románu Das ewige Wunder (1933), v němž se ztotožňuje s postavou hlavního hrdiny Leonharda. V češtině byla vydána 2 díla: Pozdní sláva. Hector Berlioz a jeho doba (1945); Paganini. Román umělcova života (1969). Autor prokazuje znalost národních poměrů a všímá si vztahů slavných českých virtuozů k Paganinimu.