Nosek Karel

Akademii múzických umění v Praze absolvoval 1960. Po krátkém působení v činoherním orchestru Horáckého divadla Jihlava byl angažován 1963 jako dirigent opery do Jihočeského divadla. Jeho první inscenací se staly Veselé ženy windsorské O. Nicolaie (1963). V období 1965—1990 působil jako šéf opery, pod jeho vedením se operní soubor opakovaně prezentoval na Pražském jaru (1972, 1981, 1983, 1987), na Smetanově Litomyšli (1982) a na Janáčkově festivalu v Brně (1978). K významným počinům patřilo nastudování Verdiho Trubadúra (1964) a Anny Kareniny Emila Holobila (1972). Za jeho éry začal soubor opery pravidelně účinkovat před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově a v Maškarním sále tamějšího zámku. Nosek položil základy tradice uvádění Mozartových oper v Jihočeském divadle. Založil Jihočeský symfonický orchestr, v jehož čele stál 10 let. Jako dirigent hostoval v Polsku, Rumunsku, Německé demokratické republice, Maďarsku a Bulharsku. V československých premiérách uváděl původní novinky soudobých autorů, např. A. Cholminov: Optimistická tragédie, J. Boháč: Goya, M. Vacek: Romance pro křídlovku. Noskova éra v Jihočeském divadle patří v kontextu českých operních scén k nejdelším a nejstabilnějším.

Po odchodu z Jihočeského divadla působil jako první dirigent opery v Budyšíně, kde mj. uvedl v německé premiéře operu B. Smetany Braniboři v Čechách.