Vráto

Název Vrata patrně označoval vstup silnice do rozsáhlého lesa směrem na Třeboň a německou výslovností vzniklo jméno Brod, doložené 1375. Vráto bylo založeno na křižovatce dálkové cesty z Českých Budějovic a zaniklé cesty do Dubičného, což podmínilo vznik a orientaci návsi tvaru rovnostranného písmene L. Vráto se stalo od svého počátku šosovní vsí města s 15 poddanými a 8 lány půdy. Tento počet se do poloviny 18. století nezvyšoval. Roku 1654 i 1713 zde bylo 16 usedlostí. Do 1843 se ves rozrostla na 21 domů s 224 obyvateli. Od 1850 bylo Vráto samosprávnou obcí. Od konce 19. století vznikala při Rudolfovské třídě místní část Nové Vráto. Roku 1900 bylo ve Vrátě napočítáno 62 domů a 688 obyvatel převážně německé národnosti, 1921 již 106 domů a 1029 obyvatel (782 Čechů, 222 Němců), z toho na původní ves, shodnou s místní částí Staré Vráto, připadalo jen 44 domů a 265 obyvatel, mezi nimiž měli Němci převahu. Roku 1952 se Vráto stalo součástí obce České Budějovice, 1960 došlo k jeho rozdělení na 2 osady, z nichž Vráto (Staré Vráto) se opět stalo obcí, Nové Vráto zůstalo jako nová osada Českých Budějovic. V období 1976—1990 bylo Vráto osadou obce Rudolfov, od 1990 opět obcí. Roku 2001 zde bylo 69 domů a 200 obyvatel, 2011 pak 104 domů a 303 obyvatel, 2021 již 152 domů a 448 obyvatel. V severní části obce vznikly po roce 2006 ulice Větrná a Slunečná, kde byly vystavěny řadové a nejednotně řešené obytné domy. V západní části obce, která přiléhá na průmyslový areál Nového Vráta, se nachází skladovací prostory Plzeňského Prazdroje a zinkovna firmy Signum.

Náves si zachovala do určité míry tradiční vesnickou zástavbu. Nejucelenější je severní strana s prostými zděnými štítovými domy čp. 2, 42, 3, 4, 5, 63. Východní pokračování severní strany návsi tvoří novostavby rodinných domků z 80.—90. let. Střed návsi vyznačuje novorománská kaplička s přilehlým přízemním objektem obecního úřadu. Nad strmým jižním břehem potoka se zachovaly dvě větší usedlosti z 2. pol. 19. století s prostými klenutými branami čp. 23 a 24.