hudební škola

Podnět k založení školy dali A. Zátka a českobudějovický zubní lékař Josef Švanda († 1925) již 1900. Myšlenky se ujala Matice školská, která v září 1903 otevřela první tři oddělení hudební školy, do nichž chodilo 122 žáků. Do 1906 škola sídlila v pronajatých prostorách Stecherova domu v ulici Dr. Stejskala. Stoupající počet žáků (ve školním roce 1906—1907 měla škola již 227 studentů) vedl nejprve k přestěhování školy do větších prostor v budově Obchodní a živnostenské komory v ulici Na Sadech, ale již 1907 bylo rozhodnuto o stavbě vlastní školní budovy na rohu Otakarovy a Skuherského ulice (Palackého náměstí), která byla dokončena koncem 1908. Finanční problémy, které hudební školu sužovaly od jejích počátků, vedly k převzetí školy do správy města od 1. 1. 1924.

Ekonomické potíže neměly vliv na vlastní odbornou práci hudební školy, která postupně dobudovala a otevřela jednotlivá oddělení: ve školním roce 1924—1925 přibylo k šesti oddělením (pěveckému, klavírnímu, smyčcových nástrojů, dechových nástrojů, varhanickému a pedagogickému) i oddělení dramatické. Konaly se zde i tzv. nižší zkoušky hudební pro dosažení koncese k vyučování hudbě na venkově a bylo zřízeno oddělení pro výchovu vojenských hudebních elévů. Škola tak mohla téměř jen vlastními silami provést třeba operu A. Dvořáka Tvrdé palice či I. symfonii L. van Beethovena. Rovněž počet žáků se neustále zvyšoval: ve školním roce 1920—1921 zde studovalo 403 žáků a v 1. pol. 30. let zde bylo zapsáno přes 600 studentů. Mezi žáky českobudějovické hudební školy patřili např. pozdější sbormistr Jan Kühn (1891—1958) či altistka Národního divadla v Praze Marta Krásová (1901—1970).

S nejslavnějším obdobím českobudějovické hudební školy je spjato působení hudební rodiny Jeremiášů. Zásluhu o vybudování hudební školy a o rozvoj hudebního života v Českých Budějovicích měl především B. Jeremiáš, který se 1906 stal po Vilibaldu Scheiberovi (1872—1938) druhým ředitelem školy. Jeho syn O. Jeremiáš, který stál v čele hudební školy v letech 1918—1929, měl na rozvoj školy také velký vliv. V profesorském sboru působil rovněž J. Jeremiáš. Na počest B. Jeremiáše byla 1933 škola přejmenována na Jeremiášovu jihočeskou hudební školu města Českých Budějovic.

Škola se úspěšně rozvíjela i po 1929 pod vedením nového ředitele J. Berana. Ten cílevědomou prací a četnými mimoškolními hudebními aktivitami udržel vysoký standard školy jako jednoho z významných center městského i regionálního kulturního života. Uměleckou úroveň školy i kvalitu jejího profesorského sboru dokládá také působení komorního sdružení hudební školy, které bylo založeno z popudu J. Berana v září 1929 pod názvem Jihočeské smyčcové kvarteto. Kvalitu souboru ocenil i skladatel Josef Suk (1874—1935), který 1932 souhlasil s propůjčením svého jména do názvu budějovického kvarteta.

Po druhé světové válce českobudějovická hudební škola i ve změněných společenských podmínkách významně přispívala k celkovému rozvoji hudebního života ve městě i v jeho širším okolí. Tuto hudebně výchovnou funkci plní nadále.