Pohůrka

Vznikala na přelomu 19. a 20. století, nebyla však rozlišována ani jako místní část. Do druhé světové války existovala nesouvislá rodinná zástavba kolem Ledenické silnice, zástavba východní strany příčné ulice U Pramene, skupina domů na křížení silnice s ulicí U Rybníka (vedoucí z Dobré Vody), skupina domů při Staré cestě (ze Staré Pohůrky do Suchého Vrbného) a několik izolovaných usedlostí uprostřed polí jižně od soustředěnější zástavby při Ledenické silnici. V 50. letech 20. století již stály ulice Brigádnická a U Školy. V roce 1952 se celá Pohůrka (tedy včetně staré vsi) stala osadou obce České Budějovice, 1960 došlo k rozdělení osady Pohůrka na Starou Pohůrku (původní ves), která se stala osadou obce Srubec, a Pohůrku, která zůstala osadou Českých Budějovic a 1970 se stala jen základní sídelní jednotkou v rámci části obce České Budějovice 5 (správně by se měla jmenovat Nová Pohůrka). Roku 2001 žilo v Pohůrce 446 obyvatel ve 139 domech, z nichž bylo 10 neobydlených, roku 2011 zde pak žilo 422 obyvatel ve 140 domech (z nich 11 nebylo obydlených) a roku 2021 429 obyvatel ve 153 domech (z nichž 11 bylo neobydlených). Díky dostavbě bloků mezi Starou cestou a Ledenickou silnicí již tvořila nedílný urbanistický celek se sousedním Suchým Vrbným, oddělený nezastavěnými plochami od Staré Pohůrky. V tomto prostoru nyní probíhá výstavba nových rodinných domů.

Hranici Pohůrky se Suchým Vrbným tvoří přibližně Třešňová ulice, se Starou Pohůrkou ulice U Rybníka a Ledenická silnice. Všechny izolované usedlosti jižně od silnice, kterých se zachovalo jen několik, náleží ke Staré Pohůrce. Zástavba Pohůrky není architektonicky výrazná, převažují zde přízemní či patrové řadové rodinné domy z 1. pol. 20. století a v novějších částech izolované rodinné domky nejednotného charakteru.