ulice U Černé věže

Nejstarší zatím známý doklad o osídlení ulice pochází z doby laténské (1. století př. Kr.). Byl zjištěn archeologickým výzkumem parcely zaniklého domu č. 3, kde byly objeveny zahloubené objekty obsahující zlomky laténské keramiky.

Je pravděpodobné, že v době od založení města do 14. století nepatřila ulice U Černé věže k hustě obydleným. Zatím ojedinělé doklady z 13. století pocházejí pouze z parcely domu č. 3. Nelze vyloučit, že zde odkrytý zbytek polozemnice mohl náležet k zadnímu dílu městiště z náměstí Přemysla Otakara II. Předpokládaná řídká zastavěnost ulice ještě v pol. 14. století byla asi důvodem k tomu, že právě do ní byla soustředěna nově příchozí židovská komunita. Židé, usazující se ve městě od 1341, nevytvořili v ulici žádné uzavřené ghetto, ale žili zde promíšeně s jiným obyvatelstvem. Zřejmě od 14. století však měli v ulici vlastní synagogu (asi č. 13), při které působila i škola. Rozpoznání středověké zástavby ztěžují rozsáhlé stavební úpravy prováděné od 18. století. Lze předpokládat, že v průběhu 14. a 15. století dochází k stabilizaci osídlení po obou stranách ulice. Dokonce i podél zdi ohraničující hřbitov u kostela svatého Mikuláše stály asi od 15. století menší domky, které byly zbourány při stavbě Černé věže v 16. století. Tehdy byly již stojící domy přestavovány, aby lépe vyhovovaly požadavkům na komfortnější bydlení renesančního měšťana i na jeho reprezentaci. Ukázkovým příkladem skloubení obou požadavků je rekonstruovaný Wortnerův dům v severní části ulice.

Počátkem 16. století došlo ve městě k protižidovskému pogromu, na jehož začátku bylo obvinění z údajné rituální vraždy a na konci úplná likvidace židovské komunity. Vzápětí nato byla synagoga změněna na kapli svaté Markéty a takto využívána až do jejího zániku v 60. letech 16. století.

Barokní podobu ulice ze 17. a 18. století změnila intenzivní stavební činnost, probíhající od pol. 19. století, která dala vzniknout bloku klasicistních nájemních domů, zakládaných často na sloučených středověkých parcelách. Roku 1842 tak postavil J. Sandner reprezentativní dům (č. 15) pro průmyslníka A. Lannu. Na počátku 20. století, již ve stylu secese, stavěl J. Pfeffermann novostavbu několikapodlažního obchodního domu firmy L. Hájíček, velkoobchod železem v Českých Budějovicích, působící přes svou velikost nezvykle odlehčeným dojmem díky velkým proskleným plochám hlavního průčelí. Realizace stavby domu U Hájíčků byla začátkem rychlého růstu obchodního významu ulice, který ji charakterizuje v následujícím století.