hřbitovy

Nejstarší hřbitov v Českých Budějovicích vznikl patrně na počátku 13. století kolem kostela svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele v předlokační osadě Budivojovice. Sloužil k pohřbívání obyvatel Budivojovic (později Starého Města) a přifařených osad Čtyř Dvorů, Šindlových Dvorů, Rožnova, Mladého, Úsilného, Libníče a Jelma.

Obyvatelé nově vzniklých Českých Budějovic byli pohřbíváni na dvou městských  hřbitovech, jejichž počátky spadají do doby krátce po založení města. Kromě toho zřejmě od 14. století existoval menší hřbitov u špitálu s kostelem svatého Václava pro jeho chovance.

Hřbitov u dominikánského konventu zabíral původně plochu větší než stávající Piaristické náměstí. Zmenšování začalo na přelomu 14. a 15. století, kdy byly na jeho okrajích vyměřeny krátké parcely orientované do České ulice a do Hroznové ulice. Po požáru, který poškodil dominikánský konvent, byl hřbitov 1463 dočasně uzavřen a využíván jako plocha staveniště. Již 25. 7. 1468 byl znovu vysvěcen a obehnán novou ohradní zdí se vstupní branou na rohu České a Hroznové ulice. Po zániku dominikánského konventu ve 2. pol. 16. století nebyl plně využíván a v 1. polovině 17. století sloužil jako rezerva pro případ epidemií. Ve 2. pol. 17. století již hřbitov kapacitně nevyhovoval a kolem 1742 zcela ztratil svoji funkci. Ve 2. pol. 18. století byla plocha hřbitova urovnána a upravena, zatímco ještě v 1. pol. 18. století bylo na okraji hřbitova vztyčeno několik plastik od J. Dietricha. Po přeložení piaristické koleje do míst zrušeného dominikánského konventu se pro prostor bývalého hřbitova začalo užívat názvu Piaristické náměstí.

Při archeologickém výzkumu 1993—1995 bylo prozkoumáno postupně přes 300 hrobů, datovaných do 13.—18. století. Zemřelí byli pohřbíváni v jednoduchých dřevěných rakvích, nebo pouze zavinutí do látkového rubáše v natažené poloze na zádech. Středověké pohřby byly téměř výhradně orientovány hlavou k západu. Ruce byly složeny na hrudi či břiše, často se vyskytlo převázání rukou růženci ze dřeva, nebo kombinace dřeva a kovu, u barokních pohřbů též ze skla. Ojediněle se vyskytly zbytky součástí oděvů a drobný šperk. Rakve se ukládaly v několika vrstvách a často se vzájemně horizontálně porušovaly. Lze předpokládat, že jednotlivá hrobová místa byla alespoň dočasně značena. Nejvýraznější koncentrace pohřbů byla zjištěna podél kostela Obětování Panny Marie.

Hřbitov u kostela svatého Mikuláše byl od strany k Hroznové ulici uzavřen budovou děkanství a dále ohradní zdí, do které byla později vestavěna Černá věž. Za presbytářem farního kostela stála nejpozději od 1377 kaple svatého Jakuba s kostnicí, změněná v kapli Smrtelných úzkostí Páně. Na severní straně kostela na hřbitově stála samostatně stojící věž, která následně zanikla při požáru v roce 1641. Požár značně poničil i středověký hřbitov, který byl následně zplanýrován. Podél obvodní zdi byla 1739—1767 vybudována křížová cesta. Poslední pohřeb se zde konal 1784 a téhož roku byl hřbitov zrušen. Po zrušení obou hřbitovů uvnitř města sloužil 1784—1889 jako jediný civilní hřbitov pro město a některé okolní vsi starší hřbitov u kostela svatého Prokopa  a svatého Jana Křtitele, 1838 a 1883 rozšířený. Poslední pohřeb se zde konal 23. 4. 1889, pak byl hřbitov zrušen. Ve 2. pol. 20. století byl podstatně zmenšen a z větší části změněn v park. Částečně se dochovalo několik náhrobků, z nichž především ty, které pocházejí z období klasicismu a historismu, představují cenné ukázky dobové hřbitovní architektury. Na hřbitov se dochovalo podél ohradní zdi několik hrobek měšťanských rodin, byli zde pohřbeni biskupové J. P. Schaaffgotsche, A. K. Růžička, J. V. Jirsík, J. O. Lindauer, purkmistr František Daublebský ze Sternecku (1750—1815), velitel českobudějovické posádky z napoleonských válek generál Ferdinand Haering, redaktor E. F. Richter, A. Vokáč.

Nový ústřední městský hřbitov vznikl severně od města na Pražské třídě zejm. zásluhou místostarosty J. Kneissla. Byl vybudován 1887—1889 staviteli J. Stabernakem a J. Hauptvoglem a vysvěcen 23. 4. 1889. V sousedství hlavní brány, orientované do Pražské třídy, byly umístěny historizující objekty márnice a obřadní síně, která byla 1891 upravena na kapli svaté Otýlie. Podle kaple byl posléze označován celý hřbitov. V letech 1924—1926 byl rozšířen, márnice byla změněna v krematorium (1924—1925). Hřbitov měl rozlohu 70 472  m² s kapacitou přes 16 000 hrobových míst. Uprostřed byl 1888 umístěn kamenný kříž, který byl 1975 odstraněn a 1993 Samsonovou nadací znovu obnoven. Podél obvodové zdi staré části hřbitova stojí hrobky některých měšťanských rodin. Na hřbitově byli pohřbeni starostové J. Stegmann, J. Taschek, O. Svoboda, Bedřich Král (1870—1932) a Albín Dlouhý (1884—1958), z biskupů M. J. Říha, J. A. Hůlka, Š. Bárta a J. Hlouch, J. Paďour, osobnosti hospodářského a kulturního života, např. A. Zátka, hudební skladatelé B. Jeremiáš, J. Jeremiáš a František Skuherský (1830—1892), malíři A. Träger, O. Matoušek, A. Terš, T. Pchálek a František Kouba (1906—1938), ze spisovatelů např. Leopold Zeithammer (1834—1905).

Souběžně se stavbou hřbitova u svaté Otýlie vznikl na společné náklady obcí Mladé, Staré Hodějovice, Vidov a Rožnov 1889 hřbitov v Mladém. Byl vysvěcen 1. 9. 1889, později (1920) byl rozšířen. Roku 1891 byla postavena historizující budova hřbitovní kaple a 1896 rodinná hrobka Hardtmuthů. Podél zdi postupně vznikly hrobky některých významných českobudějovických rodin, např. Knappů, Kneisslů a Hajíčků. Na hřbitově jsou pohřbívaní petrini a řeholnice z Kongregace sester Nejsvětější Svátosti. K poslednímu odpočinku zde byli uloženi polní maršál Moritz von Rostoczil (1836—1914) a F. Hromada.

Vojenský hřbitov byl zřízen 1797 na náklady města u Roudenské silnice, poblíž stávající jižní železniční zastávky. Byl určen pro pohřbívání vojínů i důstojníků. Přestože jeho kapacita byla vyčerpána již na počátku 20. století, používal se ojediněle za druhé světové války a krátce po ní. Kolem 1957 byl zrušen a plocha urovnána. Ušetřeno zůstalo pouze několik dřevin a část ohradní zdi.

Židovský hřbitov vznikl v průběhu 14. století asi v prostoru parkánu opevnění města. Po zániku v 16. století byl nově založen 1868 U Křížku.