Alšova jihočeská galerie

Založena byla 1951 jako krajská galerie pojmenovaná podle jihočeského rodáka Mikoláše Alše (1852—1913). Činnost zahájila 1. 1. 1953 v propůjčených prostorách dnešního Jihočeského muzea. Prvním ředitelem byl jmenován B. Houdek. Od 1956 se stala jejím hlavním sídlem neogotická jízdárna zámku Hluboká nad Vltavou, vystavěná 1845—1847 vídeňským architektem Franzem Beerem (1804—1861). Autorem adaptace prostor pro potřeby galerie byl J. Fidra ve spolupráci s Břetislavem Štormem (1907—1960). Slavnostní otevření expozic se konalo 15. 4. 1956. Do konce 1990 byl zřizovatelem galerie Jihočeský krajský národní výbor, od 1. 1. 1991 Ministerstvo kultury České republiky a od 1. 10. 2001 Jihočeský kraj. Sbírky v současnosti čítají na 20 000 uměleckých předmětů. Zahrnují obrazy, kresby, grafiku, sochy a keramiku; obsahují především české umění od 13. století po současnost (Madona Rudolfovská asi 1274, Madona svatotrojická před 1410, Mistr AI: Klanění Tří králů českobudějovické po 1500, Mistr Oplakávání ze Žebráku: Svatá Trojice českobudějovická asi 1510, raně barokní sochy J. Woratha, obrazy F. J. Prokyše aj.), poněkud menší soubor evropského umění 16.—18. století (pozoruhodná kolekce nizozemské malby) a přes 2000 předmětů české moderní a současné keramiky i současné světové keramiky z Mezinárodních sympozií keramiky Bechyně. Základ sbírkového fondu vznikl delimitací části sbírek Jihočeského muzea, sestávající z vynikající kolekce gotických soch a deskových maleb z jižních Čech, barokního umění a menší nevyrovnané kolekce českého novodobého umění.

S příchodem prvního kurátora sbírek historika umění Jiřího Kropáčka (*1930) začala soustavná péče o jejich cílevědomé rozšiřování a zkvalitňování. V tom pokračovali další historici umění, kteří svými osobními podíly a zaujetím přispěli k růstu sbírek a profilaci výstavní činnosti: Miloslav Krajný (*1932), Jan Kříž (*1935), Věra Nosková, Věra Linhartová (*1938), Hynek Rulíšek (*1943), Ivan Neumann (*1945), Vlastimil Tetiva (*1951). Nejvýrazněji se to projevilo po 1960 v zaměření na stěžejní osobnosti a avantgardní linii české výtvarné tvorby (Jan Preisler, Antonín Slavíček, Josef Čapek, Václav Špála, Jindřich Štyrský a Toyen, Skupina 42 a Skupina RA aj.) se stálým zřetelem na umění spjaté s Českými Budějovicemi (O. Matoušek, E. Pitter, A. Träger, J. R. Schuster, Jos. Bartuška, K. Fleischmann, A. Novák, K. Valter, J. Tichý, J. Halla, F. Mrázek, V. Boukal, J. Pešťák, J. Müller, Igor Müller (*1967), J. Ptáček, E. Prokopcová aj.) i jihočeským regionem (František Peterka (*1920), Jan Cihla (1929—2017) a další). Vedle sbírkotvorných aktivit se rozvíjela intenzivně i výstavní činnost, např. tapiserie Marie Hoppe Teinitzerové (1953), obrazy Adolfa Trägera (1958), Jihočeská krajina ve výtvarném umění (1956). Výstavy se od 1960 soustavněji zabývaly avantgardními osobnostmi i proudy českého umění 20. století, což zajistilo galerii přední místo v české výtvarné kultuře a vyhranilo její profil mezi českými galeriemi: Jan Zrzavý, František Kupka (1961), Josef Istler, Václav Špála (1962), Emila Medková, Vojtěch Preissig (1963), Imaginativní malířství 1930—1950 (1964, z politických důvodů zakázána), Současná surrealistická koláž (1967), Bohdan Lacina (1968), cyklus výstav ve foyer Malé scény Domu kultury ROH (Dům kultury Metropol) v Českých Budějovicích (1979—1990). Od 1959 vznikla tradice velkých letních přehlídek českého umění – Jižní Čechy v boji, práci a radosti (1959), Podíl jižních Čech na tvorbě národního pokladu (1960), Mikoláš Aleš (1962), Umění 1900—1963 (1963), Jihočeská pozdní gotika 1450—1530 (1965), Česká secese (1966), Česká krajina (1969), Český portrét (1971), Josef Mánes (1972), Barokní tapiserie (1973), České zátiší (1987), Česká kresba 20. století (1984), Skutečnost a iluze (1993), Jiří Trnka atd.

Roku 1967 byla galerie rozšířena o nové oddělení, Mezinárodní muzeum keramiky v bývalém zámeckém pivovaru v Bechyni. K jeho založení došlo v souvislosti s pořádáním Mezinárodních sympozií keramiky v tomto městě od 1966. Ve městě také sídlí Střední uměleckoprůmyslová škola, která dlouhodobě s galerií spolupracuje. Po celou dobu existence se keramických sympozií zúčastnilo více než 400 umělců z celého světa. Z důvodu nepříznivých klimatických podmínek se v historické budově pivovaru konaly do roku 2020 pouze sezónní výstavy zaměřené na sbírky keramiky, porcelánu a plastik. V letech 2018—2020 proběhla rekonstrukce nově nabytého objektu pro bechyňské Mezinárodní muzeum keramiky v ulici Novodvorská 301, díky níž galerie získala nové výstavní prostory pro celoroční provoz i nové depozitární prostory pro uchování sbírkových předmětů. Objekt byl zpřístupněn veřejnosti v srpnu roku 2021.

V lednu 1993 zahájila AJG výstavní činnost v obnoveném renesančním Wortnerově domě v ulici U Černé věže č. 20 v Českých Budějovicích. V roce 2016 byla zahájena jeho rozsáhlá rekonstrukce a dostavba, jejichž cílem bylo rozšíření výstavních prostor a multifunkčního sálu. V prosinci roku 2019 byla zrekonstruovaná budova předána a 25. června 2020 byla pobočka znovu otevřena veřejnosti novými výstavami. V krajském městě slouží AJG nově také objekt bývalé restaurace Sparta na Pražském předměstí, který byl pro potřeby galerie rekonstruován mezi lety 2017 a 2019. Od září roku 2020 jej instituce využívá především pro edukační programy, ale také k depozitárním a kancelářským účelům.

Se sbírkami a výstavní činností souvisí i vydávání odborných publikací. Mnohé z nich byly důležitým přínosem pro zkoumání a popularizaci českého i evropského umění a svou podobou předznamenaly vyšší úroveň českých výstavních tiskovin: Imaginativní malířství (1964), Jihočeská pozdní gotika (1965), Česká secese (1966), Česká kresba 20. století (1984), České zátiší 20. století (1987), Skutečnost a iluze (1993), Theodor Pištěk (1993). Galerie vyvíjela od samého začátku též rozsáhlé mimovýstavní aktivity, přednášky, besedy, autorské večery, koncerty a další služby pro veřejnost. Nejvýznamnější z nich je každoroční koncertní cyklus Hudební léto Hluboká, pořádaný bez přerušení od 1957. 

V letech 2016—2020 galerie prezentovala slohovou, druhovou i materiálovou šíři svých sbírek na omezeném prostoru dvou křídel bývalé zámecké jízdárny zámku Hluboká v každoročně obměňované stálé expozici Meziprůzkumy. Sbírka AJG 1300 —2016/2020 kurátorů Hynka Látala (*1978) a Martina Vaňka (*1982). Ta svým hlavním názvem odkazovala na literární dílo a svým pojetím pak na úvahy bývalé kurátorky AJG Věry Linhartové (*1938) o možnostech společné prezentace a konfrontace starého a moderního umění v prostoru muzea umění. Expozice byla v každém z jejích pěti ročníků navíc doplněna o intervenci českého či zahraničního současného umělce, např. Patrik Hábl (*1975), Petr Dub (*1976), Jiří Hájíček (*1967), Esther Stocker (*1974), Ruben Montini (*1986). V roce 2016 byl publikován průvodce se stručnou historií AJG a výběrem nejdůležitěšjích děl středověkého a moderního umění, každý další ročník pak byl doprovozen informační brožurou k aktuální podobě expozice, jejíž těžiště leželo vždy v jiném segmentu sbírek galerie (např. středověké umění, holandské a vlámské malířství, keramika, grafika atp.).

Díky novému vedení (od roku 2012) se galerie v posledních letech orientuje na odborně i návštěvnicky atraktivní témata sezónních výstav, která většinou souvisejí s těžišti jejích sbírek: František Muzika: Volná tvorba/scénografie (2012); Andy Warhol: Zlatá šedesátá (2013); Alfons Mucha: V zrcadle doby (2014); Daleké/Blízké: Ilja Jefimovič Repin a ruské umění 19. a 20. století (2015); Krása bude křečovitá: Surrealismus v Československu 1933—1939 (2016); Kamil Lhoták a jeho svět (2019); Malevič – Rodčenko – Kandinskij a ruská avantgarda ze sbírky Muzea umění Jekatěrinburg (2021). Instituce rovněž v souladu se současnými trendy v muzejní práci nabízí širokou paletu doprovodných akcí k výstavám i mimo ně, postupně zřizuje vlastní restaurátorská pracoviště a průběžně doplňovaný bohatý fond své odborné knihovny zpřístupnila veřejnosti.