slavnosti

Od založení města do konce 18. století se jednalo zejm. o pravidelně se opakující slavnosti, založené na rytmu svátků v průběhu církevního roku (slavnosti Božího těla spojená s průvodem, svátky světců, poutě a procesí, koledy či masopustní veselí), nebo mimořádné slavnosti (intronizace duchovních hodnostářů, jejich návštěvy, oslavy různých výročí, svěcení kostelů a kaplí, zvonů, vystavování význačných ostatků nebo slavnosti spjaté se zázračnými obrazy a sochami). Také světské slavnosti pořádané ve městě v tomto období měly obvykle duchovní pozadí (např. příjezdy panovníků, otevírání významných nebo veřejně prospěšných budov, svěcení pomníků, oslavy světských výročí, řemeslnicko-cechovní slavnosti).

K nejstarším církevním slavnostem ve městě patřily tzv. zlaté mše, obdařené zvláštními odpustky. Od 14. století se konaly v dominikánském kostele Obětování Panny Marie. Mimořádné slavnosti přinesl rok 1500. Papež Alexandr VI. (1443—1503) jej vyhlásil jako milostivý a město při této příležitosti získalo odpustky pro věřící, kteří navštívili v předepsanou dobu farní kostel svatého Mikuláše.

Zlatý věk církevních slavností představovala doba baroka. Slavnosti byly koncipovány jako Gesamtkunstwerk, na němž se podílely všechny formy umění (hudba, zpěv, bohatě zdobená bohoslužebná roucha a náčiní, výzdoba prostor, architektura), aby výsledný efekt jednoty smyslové i duchovní krásy byl co nejpůsobivější. Tyto slavnosti měly několik konstantních prvků jako procesí, kázání a slavnostní bohoslužbu, představující vyvrcholení celé akce. Účastnila se jich většina obyvatel města, hierarchicky rozdělená podle svého společenského postavení nebo příslušnosti ke zbožným bratrstvům. Velkolepou slavnost zažily České Budějovice 7. 5. 1634, kdy byl do nově zřízené kaple v dominikánském kostele slavnostně přenesen zázračný obraz Panny Marie Budějovické. Další slavnost se konala 3. 8. 1670, kdy pražský arcibiskup Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka (1618—1675) opětovně vysvětil kostel svatého Mikuláše, opravený po ničivém požáru z července 1641. Druhý den byly ve slavnostním procesí, vedeném pražským arcibiskupem, přeneseny z kapucínského kostela svaté Anny do chrámu svatého Mikuláše ostatky nového patrona města, svatého Auratiana. Mezi poslední okázalé barokní církevní slavnosti ve městě patřily 8 dní trvající oslavy 500. výročí založení dominikánského konventu (23. – 30. 5. 1774).

Církevní ráz měly v této době školní slavnosti. Jejich konání v Českých Budějovicích bylo v 18. století spjato zejm. s působením řádu piaristů. Školskou činnost ve městě zahájili piaristé 25. 1. 1762. Za hojné účasti českobudějovických obyvatel a v doprovodu představitelů městské správy, církevních hodnostářů a řádového provinciála Jeremiáše Soudného (1702—1768) slavnostně otevřeli nově zřízenou kolej a gymnázium v Krajinské třídě. Zahajovací řeč při uvedení řádových učitelů i žáků do gymnázia pronesl první superior českobudějovické koleje Jiří Czandra (* 1718), závěrečnou slavnostní mši ve špitálním kostele svatého Václava sloužil českobudějovický děkan. Slavnostního položení základního kamene ke stavbě nové budovy piaristické koleje ve městě (13. 4. 1763) se zúčastnili nejen žáci gymnázia se svými učiteli. Na konci dlouhého průvodu, směřujícího od budovy děkanství na místo stavby v Biskupské ulici, kráčel českobudějovický děkan, provázený ministranty, a členové městské rady. O slavnostní kulisu procesí se starali trubači. Na staveništi očekávali průvod dominikáni, přední měšťané, zástupci vojenské posádky a další obyvatelé města. Poslední velkou slavnost uspořádali zdejší piaristé 25. 1. 1812 v souvislosti s 50. výročím svého příchodu do města. Mezi obyvateli města se velké oblibě těšila jejich školní divadelní představení či veřejně konané zkoušky žáků gymnázia.

Vítanou změnou v běžném životě města byly také politické slavnosti, nejčastěji příjezdy panovníků či jiných význačných osobností do města, např. v polovině července 1680 se v Českých Budějovicích krátce zastavil císař Leopold I. (1640—1705). Slavnostního uvítání před Svinenskou branou se zúčastnili představitelé města, dva prapory vojska a všechno měšťanstvo. Následovala slavnostní mše v kapucínském kostele svaté Anny a ubytování vzácné návštěvy na radnici a v přilehlých domech. Po obědě císař udělil audienci zlatokorunskému opatovi, kvardiánovi českobudějovických kapucínů, místnímu děkanovi i zástupcům městské rady. Závěrečný den panovníkovy návštěvy byl vyhrazen mši ve farním kostele svatého Mikuláše a slavnostnímu rozloučení.

Doba osvícenských reforem se vyznačovala negativním postojem k okázalým církevním slavnostem, a proto nebyly nijak velkolepé ani slavnosti spojené se založením českobudějovického biskupství (1785). Velké církevní slavnosti zažily České Budějovice ve 2. pol. 19. století, kdy došlo k náboženskému oživení jako reakci na postupující sekularizaci společnosti. O duchovní obrodu se zasloužil zejm. českobudějovický biskup J. V. Jirsík.

S jeho episkopátem bylo spojeno konání několika významných církevních slavností. Některé z nich byly zaměřeny vlastenecky, např. oslavy 1863 u příležitosti 1000. výročí příchodu svatého Konstantina a svatého Metoděje na Velkou Moravu. Roku 1865 se z Jirsíkovy iniciativy konaly velkolepé oslavy 600. výročí založení dominikánského konventu. Při převozu ostatků svatého Jana Nepomuckého ze Salcburku, kde byly uloženy v bezpečí v době prusko-rakouské války, zpět do Prahy, byly vzácné relikvie vystaveny v Českých Budějovicích, kde se ve dnech 16.—18. 10. 1866 konaly slavnosti k uctění tohoto českého patrona. V roce 1873 se v Českých Budějovicích slavilo 900. výročí založení pražského biskupství. S Jirsíkovým jménem je spojen také vznik českého gymnázia ve městě. Slavnostního položení základního kamene k jeho stavbě ve Skuherského ulici se 22. 4. 1868 zúčastnily tisíce obyvatel města i blízkého okolí. V sousedství školy byl vybudován seminární kostel svatého Václava, slavnostně vysvěcený 28. 9. 1870. Za Jirsíkových nástupců proběhly oslavy 100. jubilea zřízení českobudějovického biskupství (1885). V poslední třetině 19. století vznikly v Českých Budějovicích dvě nové kongregace: petrini a Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti. Obě řeholní instituce vybudovaly vlastní kostely, jejichž vysvěcení (7. 10. 1900 a 26. 6. 1904) se stalo významnou událostí pro město i jeho okolí.

Vedle církevních slavností se v průběhu 19. století staly neodmyslitelnou součástí života českobudějovických obyvatel i slavnosti světské, tj. politické, vojenské, hudební, dělnické, školní či sportovní, a plesy. K jejich předním organizátorům patřily nejrůznější spolky a sdružení, např. Beseda českobudějovická, Matice školská, Český politický spolek, Sokol, Dělnická beseda, sportovní kluby a další. Největší českou slavností před 1914 byly matiční slavnosti, pořádané každoročně poslední červnovou neděli od 1899 do 1914. Začínaly průvodem všech českých spolků, který vycházel od Besedy a směřoval do zahrady Českého akciového pivovaru (Budějovický Budvar). V pivovarské zahradě a později i v Krumlovských alejích se zpravidla konaly i slavnosti dalších českých spolků (baráčníků, sokolů, hasičů a dalších). Událostí se stala 9. 10. 1910 ukázka leteckého mistrovství Jana Kašpara (1883—1927) ve Čtyřech Dvorech (údajně přes 20 000 diváků). Každoroční velkou oficiální slavností před 1918 byly oslavy narozenin císaře Františka Josefa I. (1830—1916) a jeho nástupu na trůn (18. 8., resp. 2. 12.). Součástí obou slavností bylo čepobití a bohoslužby; 18. 8. se konala také přehlídka českobudějovické vojenské posádky. Oslava prvního máje zorganizovaná Dělnickou besedou 1. 5. 1890 se v Českých Budějovicích setkala s minimálním ohlasem. V letech první světové války byly pořádány zejm. oficiální oslavy válečných úspěchů.

Vznik ČSR roku 1918 byl důvodem říjnových oslav; v listopadu a prosinci proběhly v Českých Budějovicích slavnosti spojené s příjezdem spojeneckých důstojníků a přehlídkou italského pluku dočasně dislokovaného ve městě. Dne 6. 12. 1918 byla v Českých Budějovicích slavnostně přivítána první skupina legionářů vracejících se do vlasti, o 14 dní později i prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850—1937), který se zde zastavil cestou do Prahy.

Po 1918 se konaly pravidelné oslavy výročí vyhlášení samostatnosti, sokolské dny a Husovy oslavy, různé sportovní, hudební či vojenské slavnosti. Událostí se stala 1924 návštěva prezidenta T. G. Masaryka, na jehož počest bylo na závěr slavnosti náměstí Svobody přejmenováno na Masarykovo náměstí (7. a 8. 6.). V předvečer prezidentovy návštěvy (1. 6. 1924) byl ve městě slavnostně předán do užívání nový stadion, vybudovaný na Sokolském ostrově. Koncem června se zde konal krajový slet Sokola. Další slavnost se v Českých Budějovicích konala 27. a 28. 9. 1926 v souvislosti s odhalením pomníku biskupa J. V. Jirsíka, jehož autorem byl sochař Josef Václav Myslbek (1848—1922).

Církevní slavnosti, pořádané v 1. pol. 20. století, se často nesly v duchu veřejné manifestace příslušnosti ke katolické víře a konfrontace s nekatolickými vyznáními a sekularizovanou společností. V tomto duchu uspořádali např. českobudějovičtí katolíci 28. 9. 1924 Svatováclavské oslavy, které měly přehlušit slavnostní otevření Husova sboru na Palackého náměstí. Stejně zaměřen byl i diecézní eucharistický sjezd, který se v Českých Budějovicích konal 13.—15. 8. 1927 za účasti mnoha hostů z řad duchovenstva, šlechty a katolicky orientovaných politiků. Akci pořádal biskup Š. Bárta a měla směřovat k povznesení úcty k Nejsvětější Svátosti, která byla středem slavností, probíhajících v městských kostelech. Těžiště měly oslavy v katedrále svatého Mikuláše. Součástí oslav byly přednášky a divadelní představení s náboženskou tematikou. Vyvrcholení celé akce představovala závěrečná slavná bohoslužba, sloužená pražským arcibiskupem Františkem Kordačem (1852—1934). Po ní následovalo několikatisícové procesí českých i německých věřících, směřující vyzdobenými ulicemi za doprovodu několika kapel a vyzvánění do kostela svatého Jana Nepomuckého na Lineckém předměstí, kde se konalo Te Deum. V průvodu plném praporů a korouhví nesli arcibiskup F. Kordač a biskup Š. Bárta Nejsvětější Svátost. Následující den se uskutečnilo velké procesí z Českých Budějovic do mariánského poutního místa Římova. Další církevní slavnosti se vázaly k svatému Vojtěchovi, kterému byl 1939 zasvěcen nově postavený kostel ve Čtyřech Dvorech. S ním souvisely také oslavy 1947, konané při příležitosti 950. výročí jeho mučednické smrti; světcova lebka byla vystavena k veřejné úctě.

V období 1948—1989 bylo pořádání církevních slavností z ideologického hlediska nežádoucí. Výjimku představoval 1968 slavnostní návrat biskupa J. Hloucha z internace do Českých Budějovic. Jeho znovuuvedení do úřadu proběhlo 7. 6. 1968 při pontifikální mši v katedrále za účasti tisíců věřících a hostů z řad duchovenstva a politiků. Z iniciativy biskupa J. Hloucha byla 1971 slavnostně posvěcena katedrála, upravená podle směrnic II. vatikánského koncilu. Pravidelnou a státní mocí vyžadovanou součástí dění v celé zemi (i v Českých Budějovicích) se staly oslavy výročí souvisejících s dějinami československého i mezinárodního dělnického a komunistického hnutí, oslavy výročí osvobození země Rudou armádou, družební večery, rozličné akce Měsíce československo-sovětského přátelství. V masové akce se proměnily zejm. prvomájové manifestace a spartakiády. Z tohoto rámce vybočily oslavy 700. výročí založení města 1965.

Společenské a politické změny po roce 1989 otevřely prostor k postupné obnově občanské společnosti, a tím i spolkového a náboženského života. Bylo umožněno obnovení starších či vznik nových světských i církevních slavností. Významnou církevní slavností bylo uvedení M. Vlka do biskupského úřadu. Slavnostní mše 31. 3. 1990 se zúčastnily stovky věřících, několik biskupů a mnoho zahraničních hostů. Církevní oslavy proběhly v Českých Budějovicích také v rámci Desetiletí duchovní obnovy českého národa. Kdy byly ve městě slavnostně vystaveny ostatky svatého Václava (1994) a relikvie svatého Vojtěcha (1997).

V souvislosti s ustavením Jihočeské univerzity proběhly 19.—24. 11. 1991 slavnosti, jejichž součástí byla úvodní pontifikální mše v českobudějovické katedrále svatého Mikuláše, průvod univerzitních funkcionářů, pedagogů i studentů městem, zasedání rozšířené akademické obce, setkání vedení univerzity s představiteli města a různé kulturní akce.

Ke koloritu města v 90. letech 20. století patřily pravidelné městské slavnosti: oslavy 730. výročí založení města, slavnosti Zvonkohry (1995), slavnosti Fontány (1996), slavnosti Černé věže (1997) a Hudební slavnosti Emy Destinnové, pořádané od 1990 každoročně na přelomu srpna a září. V letech 1996—2001 se konaly tradiční slavnosti města pod názvem Budějovické slavnosti (2000 s podtitulem Vivat koněspřežka, 2001 ve stylu První republiky), v období 2002—2003 Budějcké švejkoviny. Od 2004 se namísto jednorázových slavností otevřel projekt Radniční léto s řadou koncertních a divadelních akcí od června do září. Od 2004 se na jaře ve městě koná pravidelný studentský Majáles. K tradičním adventním slavnostem patří mj. Přílet anděla z Černé věže 5. 12. (od 2000), Rozsvícení vánočního stromu, Zvonkový průvod, Betlémské světlo, vánoční trhy a tvůrčí dílny pro děti. K prestižním událostem patřila oslava vstupu České republiky do Evropské unie dne 30. 4. 2004.