Litvínovice

Ves, která dostala jméno podle lokátora Litvína, byla původně majetkem rožmberské větve Vítkovců. Vok z Rožmberka (před 1220—1262) věnoval 1259 třetinu desátků poddaných v Litvínovicích nově založenému cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě. Po 1265 se Litvínovice staly neznámým způsobem městskou vsí Českých Budějovic. V roce 1459 v nich hospodařilo 20 poddaných na 9 lánech půdy, 1654 zde bylo 18 usedlostí, 1713 19 usedlostí a 2 obecní domky, 1843 obec vykazovala 217 obyvatel a 30 stavení. Od 1850 byly Litvínovice samosprávnou zemědělskou obcí s obyvateli dvojí národnosti. Roku 1900 bylo zjištěno 43 domů a 355 obyvatel (81 Čechů, 274 Němců). Do 1930 se národnostní složení obyvatel změnilo (187 Čechů, 150 Němců) a celkem zde žilo 344 obyvatel v 67 domech, 1950 zde bylo napočítáno 329 obyvatel a 89 domů, 2001 počet vzrostl na 526 obyvatel ve 180 domech, z nichž 20 bylo neobydlených. Z 385 bytů bylo 306 v rodinných domech. Sčítání 2011 uvádí již 915 obyvatel a 236 domů; 2021 dokonce 1 207 obyvatel a 377 domů. Tyto údaje nezahrnují osady Mokré a Šindlovy Dvory, které k Litvínovicím patří.

V blízkosti vsi stál na břehu Vltavy velký mlýn s hamrem, od 1610 majetek měšťana Johanna Fritschka z Fürstenmühlu. V Litvínovicích se narodil jezuita a spisovatel Melchior Gutwirt (1625—1705). Podnikatel A. Lanna postavil 1837 u obce pilu a továrnu na výrobu parket, která po požáru zanikla.

Litvínovice byly založeny jako Čtyři Dvory či Kněžské Dvory na okraji široké vlhké nivy řeky Vltavy, vymezované Zlatou stokou (Teichgraben), tekoucí od Stecherova mlýna mezi Planou a Litvínovicemi k Vrbenským rybníkům. Také v Litvínovicích vznikla jednořadá forma zástavby ve vztahu ke komunikaci. Jestliže v obou vsích byla kompozice omezena na jedinou řadu usedlostí, v Litvínovicích byly asi od počátku (nejpozději v polovině 15. století) vytyčeny dvě navzájem kolmé řady usedlostí, což je velmi neobvyklé řešení. V situaci, kdy se do vsi kolmo sbíhaly dvě důležité místní cesty a jednu z nich, od Mokrého a Šindlových Dvorů, doprovázel i Litvínovický potok, to však bylo výhodné, neboť obě řady usedlostí mohly disponovat záhumenicovou plužinou. Celý katastr Litvínovic tak byl rozčleněn do dvou navzájem kolmých směrů: na území severně od potoka ve směru sever – jih, jižně od potoka orientovaný západ – východ. Jako náves sloužila široká plocha mezi Zlatou stokou a severojižní řadou usedlostí; v místě styku obou cest byla 1861 postavena rustikální romantizující obecní kaple. Neobvyklou urbanistickou kompozicí byla zastřena drobnější zástavba domků bez polí po jižní straně cesty do Šindlových Dvorů. Také během novodobého vývoje se charakter půdorysu poněkud změnil, neboť řádka domků vyplnila i plochu otevřené návsi, která se tak změnila na běžnou ulici. Ke změně došlo i v komunikačním ohledu. Stará cesta přes nivu a Vltavu na Linecké předměstí byla opuštěna a nová okresní Litvínovická silnice byla směrována z Litvínovic k severovýchodu na Litvínovický most v Českých Budějovicích. Ve 2. pol. 20. století počet domů rostl, stavělo se však nadále jen podél starých silnic. Od konce 90. let 20. století vyrůstají na severozápadním a jihozápadním okraji Litvínovic rozsáhlé komplexy rodinných domů typů bungalovů.

V 50. letech byla nivou východně od Litvínovic protažena nová výpadová komunikace od Dlouhého mostu k Plané, zpřístupňující nové velké kasárny a letiště ze 30. let 20. století na katastru Plané, která se později stala součástí dálkového průtahu Vodňany – České Budějovice – Český Krumlov.

Volná zemědělská půda za jižními a západními litvínovickými humny, vymezená na západě drobnou vodotečí, se přirozeně nabízela k situování celku rodinné zástavby Nové Litvínovice. Jeho budování začalo již v 90. letech 20. století, nejprve ulicí podél západních humen a k ní příčné ulice jižněji (ulice v obci Litvínovice nejsou pojmenovány). Asi 2000—2007 byla zastavěna i střední část území. Okružně diagonální systém uliční sítě je v zásadě logický a přehledný a při zběžném pohledu působí jako organické rozšíření dosavadní vsi. Ve skutečnosti se však jedná o celek svébytný, oddělený od staré vsi. Dopravně je dostupný jen jedinou komunikací od východu a úzkou pěšinou z návsi, neboť stabilizovaná zástavba Litvínovic jiné propojení neumožnila. V letech 2010—2015 vznikla nová ulice na jižním okraji a katastrální mapa 2016 ukazuje záměr na vznik ulice další. Územní plán z roku 2014 připouští ještě další rozšíření jižním směrem.
Areál zemědělské velkovýroby za severními litvínovickými humny v lokalitě U Stromovky byl po roce 2006 zbořen a 2007—2008 na jeho místě vyrostla pravidelná sestava jednotně řešených dvojdomů a tří bytových domů kolem nové ulice U Zlaté stoky. Dosud volná plocha v západním sousedství byla 2012—2015 rozparcelována pro další individuální výstavbu, z níž byla část již 2015 dokončena. I když tento celek bezprostředně sousedí s intravilánem Litvínovic, nemá s ním žádné komunikační propojení a dostupný je pouze od východu.
Na stráni nad západním koncem hlavní ulice Litvínovic v roce 2004 vyrostly první dva řadové domy. Staly se zárodkem nového nevelkého urbanistického celku Stráňka, který byl v 2005—2010 vybudován severně a západně od nich. Územní plán z 2014 připouští budoucí stavební propojení s lokalitou U Šindlových Dvorů.

Přes blízkost města si obec zachovala zcela vesnický charakter, který se nejnovější výstavbou částečně mění. Památkově hodnotná je střední část severní strany ulice k Šindlovým Dvorům s domy čp. 61/18 z 1910, čp. 17 a čp. 16 s datováním 1841 ve štítě. 

Litvínovice dlouhodobě drží celorepublikový teplotní rekord z 11. 2. 1929, kdy byla ve Stecherově mlýně naměřena teplota -42,2 °C.