Dlouhý most

Vznikl pravděpodobně brzy po založení města poblíž staršího vltavského brodu a tvořil zprvu jedinou spojnici Českých Budějovic s územím na levém břehu řeky. Stal se součástí výpadové komunikace ve směru na Vodňany, Písek a Plzeň. Protože původně jako jediný překonával široké koryto Vltavy, byl oproti ostatním českobudějovickým mostům delší a začalo se mu říkat Dlouhý. Poprvé je připomínán 1369 již pod tímto názvem. Dřevěná konstrukce podléhala povětrnostním vlivům a musela být často obnovována. Roku 1741 francouzské vojsko zadrželo postupující rakouskou armádu tím, že za sebou Dlouhý most spálilo. Další celková rekonstrukce dřevěného Dlouhého mostu proběhla 1818. Když městem v září 1835 projížděl císař Ferdinand I. Dobrotivý (též Ferdinand V.) (1793—1875), nechal A. Lanna vztyčit za Dlouhým mostem slavobránu s 30 m vysokým obeliskem. V letech 1879—1880 došlo k výměně dřevěné mostní stavby za nýtovanou ocelovou příhradovou konstrukci o čtyřech polích. Spočívala na třech žulových pilířích a její celková délka činila 85,5 m. Především kvůli narůstající frekvenci dopravy byla 1930—1932 opět provedena přestavba Dlouhého mostu. Úpravu říčního dna a stavbu jediného pilíře provedla 1930 firma Ladislava Hlaváčka z Písku, výrobu a montáž železné konstrukce pak od května do července 1932 mostárna A. Rainberga z Pardubic podle projektu plzeňské firmy Škoda. Zároveň s touto přestavbou proběhla demolice značné části dvora na levém břehu, což umožnilo narovnání silnice i celkovou úpravu komunikačních poměrů tohoto předmostí.

V roce 1998 společnosti Vodní stavby Bohemia divize 1, s. r. o. České Budějovice a Hutní montáže Ostrava, a. s. instalovaly nový most podle návrhu pražského ateliéru Romana Kouckého (* 1959). Ocelová konstrukce, kombinující prvky zavěšeného trámového mostu, dosahuje délky 96,5  m a šířky 18 metrů.