morový špitál s kostelem Nejsvětější Trojice

Postiženým osobám poskytoval jen nejnutnější péči, nikoli léčbu. Po celé období středověku a raného novověku představovaly špitály jedno z mála opatření, jimiž se města mohla bránit šíření nakažlivých chorob.

České Budějovice byly postiženy epidemií několikrát. Měšťané záhy přikročili k vybudování tohoto sanitárního zařízení mimo obvod městských hradeb. Nejstarší stavební podoba špitálu, poprvé zmiňovaného 1371, zůstává neznámá. V letech 1513—1515 byl asi na místě starší stavby postaven pozdněgotický morový špitál spolu s kostelem Nejsvětější Trojice. Jednolodní, východně orientovaná nízká stavba kostela s trojbokým závěrem je přikrytá vysokou valbovou střechou, nad rozhraním lodě a závěru kostela se nachází drobná zvonice. Segmentově zasklená okna závěru byla zazděna, interiér osvětlují okna v bočních zdích lodi. Vstup do kostela umožňovaly původně dva samostatné vchody, z nichž jižní (s portálem vrcholícím tympanonem) byl druhotně zazděn. Z kostela je přímé spojení do interiéru morového špitálu.

V letech 1763—1779 byl špitál i kostel přestavěn a rozšířen. Nejprve byla 1766 postavena nová špitální dvojtraktová budova s plochými dřevěnými a štukovými stropy. Asi 1779 byl celý špitální areál na Pražském předměstí rozšířen o přístavbu severního křídla, jehož východní průčelí vrcholí zdobeným volutovým štítem. Také interiér kostela se změnil: 1763 jej F. J. Prokyš vyzdobil freskami a současně byl pořízen i nový barokní oltář od L. Huebera. Součástí výbavy kostela se 1811 stal též deskový obraz Madony svatotrojické, pocházející z počátku 15. století (dnes uložen ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie).

V podmínkách modernizující se společnosti 19. století získal areál bývalého špitálu nové určení a jako chudobinec byl využíván ještě krátce po roce 1948 (1937—1951 jej spravovaly členky Společnosti Dcer křesťanské lásky svatého Vincence z Paula). Později byl celý objekt přeměněn na samostatné bytové jednotky. V roce 1977 byl opuštěný a zanedbaný objekt převeden do správy Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody a do 1982 byl postupně renovován (půdní vestavby). Špitální kostel sporadicky sloužil bohoslužebným účelům až do 1971. Pro potřeby památkové péče byl areál špitálu využíván do 1996; pak sloužily jeho prostory k ubytování příslušníků českobudějovické salesiánské komunity.