Dietrich Josef

Vyučil se s největší pravděpodobností v některé z pražských sochařských dílen kolem 1700, snad u sochaře Matěje Václava Jäckela (1655—1738). Do Českých Budějovic přišel 1710 již jako sochařský mistr. Se svojí manželkou si zakoupil dům v Krajinské třídě a byl přijat do zdejšího cechu. Až do své smrti byl monopolním dodavatelem sochařských zakázek v Českých Budějovicích. Jeho tvorba je různorodá a zahrnuje nejenom umělecké práce v kameni a dřevě, ale i různé příležitostné práce řezbářské. Rozsah jeho skutečného díla s největší pravděpodobností přesahuje seznam děl, které jsou s jeho osobou ztotožňována. První větší zakázkou bylo mariánské sousoší před bývalou Pražskou branou zobrazující Pannu Marii Budějovickou se svatým Mikulášem a svatým Auratianem a morovými patrony, svatým Šebestiánem, Rochem a Rosalií. Vzniklo 1716 ve spolupráci s kameníkem Kristiánem Hornem († 1720). Nejznámějším dílem je výzdoba Samsonovy kašny, zřízené 1721—1727 na Rynku. Dalšími Dietrichovými zakázkami pro město byly sochařská výzdoba radnice z 1730, na jejíž atiku dodal 4 alegorické postavy ctností, a skupina Madony a dvou andělů se symboly Kristova utrpení, dodaná 1739 pro poutní kostel Panny Marie Bolestné na Dobré Vodě u Českých Budějovic. Pro areál dominikánského konventu vytvořil sloup Nejsvětější Trojice z 1741—1742 a sousoší Kalvárie, umístěnou před vchodem při České ulici. Další soubor kamenných plastik J. Dietricha lemoval cestu ke kostelu Obětování Panny Marie. Jde o robustní figury svaté Anny (1741), svatého Jáchyma (1743), svatého Dominika a svatého Vincence (obě 1745) a svatého Zachariáše (1746). Jeho dílem je i komorní soška Madony nad vchodem do křížové chodby, vročená chronogramem do 1718. Výčet Dietrichových děl pro veřejné prostory města uzavírají 2 sochy gotické milostné Panny Marie Budějovické před Rožnovskou branou (1715) a před Svinenskou branou (1746). Příležitostné a v literatuře doložené kamenické práce Tří zastavení pro kostel svatého Mikuláše z 1739 se nezachovaly stejně jako ozdoby k tabernáklu oltáře v kostele svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele z 1711.

Mimo České Budějovice se s Dietrichovými pracemi lze setkat při barokní přestavbě zámku Hluboká, při doplňování mobiliáře zámku Český Krumlov a výzdobě jižní sakristie v kostele svatého Víta v Českém Krumlově. Pozoruhodný soubor dřevěných plastik dodal 1711—1713 pro hlavní oltář kostela svatého Bartoloměje v Malontech, zajímavý je i krucifix z Dobrše z doby kolem 1725. Profil vyhledávaného autora kamenných plastik doplňuje statue svatého Jana Nepomuckého v rodných Trhových Svinech z 1722 (kameník Zachariáš Horn) a sochy svatého Jana Nepomuckého a svaté Anny z 1723—1724 na mostě ve Vyšším Brodě.

Dietrichův syn Matyáš se vyučil sochařství u otcova pokračovatele a nástupce L. Huebera, který se 1754 oženil s třetí Dietrichovou manželkou Magdalenou.

V rámci jihočeské dobové produkce představuje Dietrichovo dílo solidní dobový standard a potvrzuje vysokou úroveň sochařské produkce českého baroka. Lze jej s trochou nadsázky označit za jihočeského Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa (1688—1731). Silnou stránkou jeho tvorby byly zejm. kamenné sochy, které nepostrádají smysl pro monumentální cítění a velkou formu, i když nedosahují kvalit špičkových pražských dílen z období vrcholného baroka.