poklady

Nejstarší horizont hromadných nálezů představují depoty bronzových hřiven, ukrývaných ve starší době bronzové (asi 2000—1500 př. Kr.). Do podoby hřiven, později žeber byla odlévána slitina získávaná úpravou měděných rud dobývaných v dolech v okolí Salcburku a v Tyrolsku. Vznikl tak polotovar určený k dalšímu zpracování, který byl obchodními stezkami dál transportován po Evropě. Jednotlivé hřivny nebo žebra byly při transportu svazovány do různě velkých svazků. Ty, které obsahují až několik desítek kusů, jsou nalézány v místech, která lze považovat za střediska obchodu s touto surovinou. Vzhledem k mimořádné koncentraci velkých depotů zjištěných na území města v Suchém Vrbném (1908), Mladém a v Novém Vrátě lze předpokládat, že zde ve starší době bronzové existoval uzlový bod dálkového obchodu a že tyto poklady byly ukryty soudobými obchodníky, kterým se je již nepodařilo z úkrytů vyzvednout.

Jiný druh hromadného nálezu představují poklady složené z mincí. V historickém centru města byly objeveny tři takové poklady. Ze zlatých a stříbrných mincí byl složen nález učiněný 1911 v domě U Bílého anděla na náměstí Přemysla Otakara II. č. 30. Mince uložené v koženém vaku byly zazděny 1618 Jiřím Seifferheldem. Z nálezu, obsahujícího kromě četných cizích ražeb a českých grošů především dukáty a tolary Ferdinanda I. (1503—1564) až Matyáše I. (1557—1619), se podařilo získat pro sbírky Jihočeského muzea pouze několik kusů. Součástí nálezu byly i ražby českobudějovické mincovny. Na neznámém místě byl okolo 1925 objeven jiný poklad, složený z pražských grošů Vladislava II. Jagellonského (1456—1516). Nález se nedochoval. Roku 1934 byl při bourání domu v Široké ulici č. 3 objeven poklad pražských grošů Karla IV. (1316—1378) a Václava IV. (1361—1419), z kterého se dochovalo 132 mincí. Mincovní poklady byly ukrývány i vně městských hradeb. Na neznámém místě u Českých Budějovic byl 1881 objeven soubor brakteátů; jiný poklad čítající původně jeden denár a 537 českých středních brakteátů byl odkryt na poli mezi Gellertovou papírnou na Lineckém předměstí a Litvínovicemi 1936. Část v něm obsažených ražeb je přiřazována Přemyslu Otakarovi II. (1233—1278), část Václavu II. (1271—1305). Poklad byl ukryt do nádoby přikryté kolečkem ze střepu někdy ve 2. pol. 13. století a není vyloučeno, že některé ražby mohou pocházet z předpokládané soudobé českobudějovické mincovny. V Kněžských Dvorech byl 1943 v domě čp. 7 objeven poklad uložený v keramické nádobě kolem 1430. Obsahoval 500 pražských grošů Karla IV. a Václava IV. a 277 drobných mincí, zejm. bavorských a rakouských feniků. Z okolí města dále pocházejí dva nálezy drobných mincí Leopolda I. (1640—1705).

Mimořádný poklad, skládající se z románské čelenky a 8 nebo 9 stříbrných záušnic o průměru 8,5—9,8 cm z hladkého a tordovaného drátu, byl objeven náhodou při bagrování nového koryta Vltavy v blízkosti Gellertovy papírny na Lineckém předměstí 1937. Čelenka, vysoká v přední části asi 9 cm, je vyrobena z tenkého pásu stříbrného plechu stočeného do kruhu, na koncích opatřeného otvory k provlečení šňůry sloužící ke svazování. Celá plocha čelenky je pokryta raženou a tepanou výzdobou, vzadu geometrickou, vpředu figurální, korespondující s jejím symbolickým významem atributu suverénního panovníka. Přední plocha je rozdělena do jednotlivých polí motivem půlkruhových arkád ve dvou řadách nad sebou. V nich se opakuje 5 figurálních námětů: postava trůnícího vladaře, stojící postava s korunou v dlouhém rouše, držící v pravé ruce opět vřetenovitý předmět; nalevo od ústřední trůnící postavy je užito motivu stojícího muže s taseným mečem a ještě dál doleva uzavírá spodní řadu námět sedícího muže držícího na pravé ruce holubici a v levé kulovitý předmět. Zadní strana je zdobena spirálovitým motivem připomínajícím točenou šňůru. Stejným vzorem jsou zdobeny závěsky na spodním okraji koruny. Předpokládá se, že čelenka byla vyrobena v českém prostředí někdy ve 12. století. Pravděpodobně byla určena jako dar osobě vně českých hranic, kam ji asi spolu s dalšími dary neslo zvláštní poselstvo. V souvislosti s místem nálezu bývá za původní cíl tohoto poselstva pokládáno Vitorazsko či Rakousy. V odborné literatuře bývá čelenka a záušnice přisuzovány na základě analogií i do zámožného venkovského prostředí.