městská správa

Základní normy, důležité pro chod města, byly v době založení města Českých Budějovic již známy. Systémy městských práv byly do Čech přeneseny z Německa. České Budějovice náležely od počátku k okruhu tzv. jihoněmeckého (též norimberského) městského práva, přičemž odvolacím a poradním místem v právních záležitostech bylo Staré Město pražské.

Nejstarší podoba správy uvnitř města vycházela ze dvou prvků, panovnického a samosprávního. Jako královské město podléhaly České Budějovice pod rozhodovací, výkonnou a soudní pravomoc panovníka, který do města dosazoval svého úředníka, rychtáře. Jeho úkolem bylo hájit zájmy panovníka, ručit za pořádek a klid ve městě. Největší pravomoc měl v oblasti soudní. Určitou protiváhou rychtářské moci byl sbor přísežných, který tvořili vybraní měšťané. Jmenovat členy sboru přísežných náleželo královskému podkomořímu, který pravidelně do Českých Budějovic zajížděl a složení sboru obnovoval. Při této příležitosti se za účasti podkomořího konal tzv. soud podkomořský, při kterém přísežní plnili úlohu svědků.

V průběhu 14. století moc rychtáře ustupovala ve prospěch městské samosprávy, představované purkmistrem a městskou radou. V Českých Budějovicích je poprvé písemně doložena 1335. Na přelomu 14. a 15. století byla městská rada již rozhodujícím činitelem finanční, trhové a řemeslné správy a fakticky určovala hospodářskou politiku města. Pravomoci rychtáře se omezily na městský soud, avšak v pohusitském období byl již i na soudním jednání první osobou purkmistr. Do kompetence městské rady náleželo např. přijímání měšťanů, organizování trhů, upravování řemeslné činnosti (povolování řemesel, dohled nad kvalitou řemeslné výroby apod.), určování systému městských daní a poplatků sloužících k financování nákladů na provoz radnice, na plat městského písaře. Podobně jako u sboru přísežných bylo i složení městské rady potvrzováno podkomořím. Členem městské rady mohl být pouze měšťan vlastnící ve městě nemovitost a disponující určitým jměním. V Českých Budějovicích tvořilo městskou radu 12 měšťanů, kteří ze svého středu volili purkmistra, vždy na jeden měsíc, aby se radní v průběhu roku vystřídali. První purkmistr zvolený po obnovení rady se nazýval primas. Zpočátku městská rada zasedala v domech jednotlivých radních, později na radnici. Radnice se stala nejen místem jednání rady, ale také soudu, byly zde opatrovány městské pečeti a městská privilegia. Správy města se účastnila i tzv. obec (všechna obec), širší shromáždění měšťanů, které bylo svoláváno k vyslovení souhlasu s nejdůležitějšími rozhodnutími městské rady. Listiny vydávané purkmistrem, městskou radou a obcí města Českých Budějovic byly vyhotovovány od 2. pol. 14. století až do konce 16. století.

Spolu s hospodářským rozvojem města a s rozmachem městské samosprávy v 15. století přibývalo i městských úředníků s přesně určenými pravomocemi, zřízenců, poslů a sluhů. V Českých Budějovicích působili v té době různí strážci bran, věžní, denní a noční hlídači, biřic či výběrčí mýtného. Magister salis byl úředníkem dohlížející na dovoz a obchod solí, magister pontium dohlížel na budějovické mosty. Město mělo i svého kata. Pro správu obecního jmění, dohled nad stavebními záležitostmi a pronájmy nemovitostí vznikl tzv. úřad šestipanský, poprvé v Českých Budějovicích doložený 1429. V 1. pol. 16. století vznikly oddělené úřady pro správu jednotlivých agend. V jejich čele stáli volení úředníci zvaní oficiales. K takovýmto úřadům patřil např. solní nebo rybní úřad. Úřady spravovaly svou část svěřeného obecního jmění, byly pod stálou kontrolou městské rady, které také předkládaly pravidelná vyúčtování svého hospodaření. Přesně určené kompetence měli i členové městské rady, označovaní také jako konšelé. Jednotliví radní byli přidělováni např. k obecní truhle, k mýtu, ke špitálu, k dvorům, k obecní solnici nebo k městským knihám. Působili rovněž jako správci kostelů, výběrčí městské kontribuce apod. Za třicetileté války byli v Českých Budějovicích také úředníci určení ke správě munice, inspektoři nad přidělováním chleba, masa aj. Samostatní úředníci v čele s perkmistrem byli přidělováni také k horám a k havířům.

Krátce před třicetiletou válkou prošel způsob úřadování v Českých Budějovicích výraznou změnou. Do té doby jednotná městská kancelář (úřad pověřený veškerou písemnou agendou města) byla rozdělena na českou a německou. Protokoly ze zasedání městské rady a další písemnosti byly vedeny dvěma městskými písaři, českým a německým, a znalost obou jazyků jakožto základní podmínka pro výkon úřadu městského písaře přestala být vyžadována. Jazykově důsledně oddělené úřadování se v Českých Budějovicích udrželo do 1788.

Příkladem složité organizace m. s. v Českých Budějovicích může být výčet městských úředníků z 1657. Tehdy se na chodu města podílelo 12 členů rady (konšelů), rychtář a 4 přísedící, český a německý písař, 24 členů sboru obecních starších, dále 4 určení k obecní truhle, 1 k dvorům, 1 písař důchodní, 3 k pivovaru, 2 k obecní solnici, 4 v čele s perkmistrem k horám a havířům, 3 k mlýnům, 4 ke špitálu, 3 k městským knihám, 2 inspektoři k dohledu nad chlebem a masem, 2 správcové kostela svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele a kostela Nejsvětější Trojice, 4 správcové literátského bratrstva, 2 kostelníci farního kostela, 2 určení k městskému mýtu a skladu, 2 výběrčí za slad a dobytek, 2 výběrčí vinného tácu, 2 výběrčí platu aneb činže z poddaných, 2 určení k branám a parkánům, 2 výběrčí městské kontribuce, 2 k cihelnám a vápenkám, 6 k přijímání počtů obecních a konečně 3 k obstarávání munice. Kromě toho zaměstnávala obec řadu zřízenců, sluhů a pomocného personálu.

K dalším změnám v systému m. s. došlo v průběhu 18. století. Již 1706 byla městu odňata přímá správa městského hospodářství, na které od té doby dohlížela tzv. hospodářská konference tvořená panovníkem dosazeným hospodářským inspektorem a několika členy z obce. Pod přímý vliv panovníka přešel i dohled nad řemeslnickými cechy, které až do počátku 18. století kontrolovala městská rada.

V roce 1751 se České Budějovice staly sídlem krajského úřadu. V Českých Budějovicích jako krajském městě působil krajský hejtman, úředník jmenovaný panovníkem. V jeho kompetenci byla veškerá berní a politická správa ve městě. Ve stejném roce prošlo reformou také soudnictví. Reforma vyžadovala, aby soudu předsedal školený právník. České Budějovice i přes značnou redukci soudních úřadů zůstaly městem s právem výkonu hrdelního soudnictví. V 60. letech 18. století působili ve správě města kromě úředníků purkmistrovského úřadu ještě obecní pokladník, kontrolor městského mýta, čtvrtník, policejní strážník, výběrčí tržních poplatků, výběrčí daní, hospodářský správce, pivní písař, polesný, úředník při kostelním účtu farního kostela, pokladník knihovního úřadu, český a německý syndik (písař), kancelista, soudní přísedící, soudní písař a konečně radniční sluha.

Reformy Josefa II. (1741—1790) v 80. letech 18. století výrazně změnily podobu m. s. v celém království. Zanikly úřady primátora i tradiční městské rady a do čela m. s. byl postaven magistrátní úřad. Zřízení magistrátů (1784 v Praze, 1786—1787 v dalších městech) znamenalo výrazný zásah do dosavadního systému městského úřadování. Výkon m. s. ztratil svou rozmanitost, danou tradicemi a odlišnostmi městské samosprávy, města byla začleněna do jednotné státní soustavy byrokratických úřadů. V roce 1786 tvořilo českobudějovický magistrát 12 radních, 3 sekretáři (pro záležitosti politické, soudní a kriminální), kancelista a 2 sluhové. Městský soud zasedal ve složení: rychtář, aktuár, 4 přísedící, pokladník, sluha a popravčí. Pro hospodářskou agendu byla vytvořena hospodářská administrace, složená z hospodářského správce, aktuára, 4 přísedících, koadministrátora, městského správce, správce dvora v Ostrolovském Újezdě, úředního písaře, výběrčího daní a z úředního posla. O 2 roky později, 1788, měl magistrátní úřad zcela odlišnou podobu. V jeho čele stál opět purkmistr a s ním 6 radních. Kromě nich byli ustanoveni ještě 2 sekretáři, registrátor, účetní, 3 kancelisté, 2 sluhové, žalářník, 3 dozorci vězňů, rytmistr a 12 denních a nočních hlídačů. Vlastní chod magistrátu zajišťovala kancelář v čele s ředitelem. Vedením hospodářské správy byla pověřena hospodářská konference, tvořená hospodářským inspektorem (s titulem Anwalt), vrchním pokladníkem, polesným a 3 reprezentanty volenými na doživotí sborem k tomu určených volitelů.

V této podobě zůstala m. s. v Českých Budějovicích do poloviny 19. století. Její další vývoj byl určován zákony o obecním zřízení z 1849 a 1862. Na základě zákonných úprav obecní samosprávy byla organizace úřadu zdokonalena a změny se promítly i do úrovně úřadování. Zavedení ústavnosti 1848 znamenalo pronikavou změnu celé m. s., která spočívala mj. i ve vzniku obcí jakožto nejnižšího článku nově budované územní samosprávy. Obce vykonávaly ve své pravomoci jak agendu tzv. přirozené působnosti (zejm. správu obecního jmění, udílení měšťanského a domovského práva, bezpečnost osob a majetku, stavební a požární dohled), tak i agendu přenesené působnosti, kterou na obec převedl státní aparát (spolupůsobnost při volbách a sčítání lidu, v různých vojenských záležitostech, při správě daní a poplatků atd.). Podle zákona o prozatímním obecním zřízení z 1849 vznikl v každé obci obecní výbor volený vždy na tři roky. V jeho čele stál purkmistr (starosta) a sbor radních. Na základě nového zákona o obecním zřízení z 1862 byl pro volený obecní výbor zaveden název obecní zastupitelstvo. Výkonným orgánem m. s. i po těchto změnách zůstal purkmistrovský úřad. V Českých Budějovicích měl purkmistr (starosta) k ruce sekretáře, 3 diurnisty a 2 úřední sluhy. Činnosti spojené s evidencí došlé a odesílané korespondence zajišťoval registrátor spolu s kancelistou. Pět úředníků v čele s pokladníkem působilo v důchodenské pokladně, vlastní úředníky a pomocný personál měl také městský stavební úřad (zaměstnával mj. 1 kresliče a 2 cestáře), hospodářský úřad a lesní úřad (v něm působili 3 revírníci a 16 hajných). Spolu se starostou zasedalo 6 radních, kteří měli rozděleny kompetence takto: 1. radní: městská pokladna a berně, intendance městského divadla, veřejná zařízení a městský park; 2. radní: lesnictví, vojenské záležitosti; 3. radní: hospodaření a průmyslové podnikání města; 4. radní: záležitosti stavební, komunikace a vodovod; 5. radní: školství, záležitosti kostelní a chudinské; 6. radní: policie, hasičský sbor, hnanectví. Radní měli k ruce 4 poradní komise, a to pro záležitosti obecní, pro věci školské, pro věci stavební a pro finanční správu. V roce 1877 vzniklo samostatné evidenční oddělení (pozdější evidenční a popisní úřad), v jehož čele stál městský archivář. Náplní činnosti tohoto oddělení bylo evidovat změny v katastru obce a v obecním inventáři. K ruce archiváři zde působil geometr. Početný byl i městský policejní úřad. Kromě 26 strážníků, rozdělených do první a druhé třídy, zde byl 1 věžný, 3 noční hlídači na věži, 4 noční hlídači pro město a 6 pro předměstí, kontrolor pro postrk a další pomocný personál. Do systému m. s. na konci 19. století patřil také městský hasičský sbor, městský zdravotnický personál (2 lékaři a 2 porodní asistentky), zahradník a 3 hlídači městského parku. Organizace městského úřadu v této podobě pak s drobnými úpravami zůstala až do konce první světové války.

Krátce po vzniku ČSR roku 1918, 30. 10., rezignoval purkmistr J. Taschek, odstoupilo také celé obecní zastupitelstvo a řízení chodu města se ujala dvanáctičlenná správní komise v čele s předsedou A. Zátkou. Jednotliví členové komise si rozdělili pravomoci v m. s. a dohlíželi na chod městského hospodářství, na bezpečnost ve městě, na záležitosti chudinské, patronátní, aprovizační apod. Správní komise působila do červnových obecních voleb 1919. V červenci 1919 zasedalo poprvé řádně zvolené městské zastupitelstvo a městská rada, které změnily celý systém m. s. V čele města stála městská rada tvořená starostou a 13 radními, při městské radě působily stálé komise, a to finanční, stavební, chudinská a sociální, hospodářská, zdravotní, disciplinární, aprovizační a bytová. Městský úřad byl rozdělen na referáty (referát prezidiálních záležitostí, referát školství a záležitostí kulturních, referát sociální péče, první a druhý referát pro podniky, referáty hospodářský, policejní, chudinský a finanční, referát městského velkostatku, referát stavební, referát komunikační a referát živnostenský a patronátní). Zhruba stejné pak zůstalo složení městského úřadu do 1934, kdy byl do čela radnice jmenován vládní komisař. Nová organizace m. s. byla v Českých Budějovicích zavedena 1937. Vzniklo ústřední ředitelství m. s., které pod sebou mělo odbory a oddělení a spravovalo také městem zřizované a financované podniky a ústavy. Vrcholným článkem ústředního ředitelství bylo prezidium složené ze 4 oddělení. V jejich čele stáli prezidiální ředitel, vrchní tajemník, účetní tajemník a vedoucí úředník kanceláře. O jeden stupeň níže pod prezidiem působily odbory finanční (v čele s právním radou), technický (vedený vrchním technickým radou), osvětový (řízený městským archivářem), vodárenský a veterinární a dále samostatně stojící správa městského velkostatku, městská plynárna, městská knihovna, městské muzeum a hudební škola.

Okupace za druhé světové války přinesla do zavedeného systému městského úřadování úpravy. Budějovické obecní zastupitelstvo nevykonávalo činnost od 17. 3. 1939. V čele města stál komisař (někdy nazýván starostou). Do struktury městského úřadu přibylo oddělení pro evidenci a výdej potravinových a jiných lístků obyvatelstvu a vyživovací úřad. Novinkou bylo zřízení fotooddělení při osvětovém odboru a oddělení pro civilní protileteckou obranu.

Dne 5. 5. 1945 se konala v zasedací síni radnice první schůze Krajového národního výboru, který se ve dnech květnového povstání ujal řízení města. V jeho čele stál předseda, 2 místopředsedové a čtyřčlenné předsednictvo, jehož hlavním úkolem bylo zajistit plynulý chod jednotlivých odborů a referátů městského úřadu. K existujícím referátům přibyl nově referát pro vyšetřování válečných zločinců a referát pro záležitosti běženců; ustanoven byl vojenský velitel města a velitel uniformované a neuniformované stráže. V červnu vznikly jako poradní orgány místního národního výboru komise národní správy, bytová, finanční, stavební a regulační.

Zásadní organizační změnou prošla m. s. v červnu 1949, kdy spojením místního a okresního národního výboru vznikl tzv. jednotný národní výbor, který spravoval město i okres. Vrcholným orgánem Jednotného národního výboru bylo plénum, výkonným orgánem rada. Ve vnitřním členění zůstaly zachovány referáty pro všeobecné vnitřní věci, plánovací, bezpečnostní, pro školství, osvětu a tělesnou výchovu, práce a sociální péče, zdravotní, finanční, hospodářsko-zemědělský, pro vnitřní obchod a výživu a referát technický. Jednotný národní výbor v Českých Budějovicích působil do 1954, kdy došlo k jeho opětovnému rozdělení na městský národní výbor a okresní národní výbor. V čele městského národního výboru byl předseda, tajemník a náměstkové, vlastní úřad se pak dělil na odbory. Městský národní výbor představoval v systému m. s. spíše výkonný prvek. Řídící, rozhodovací a kontrolní pravomoci vykonávaly městský, okresní a krajský výbor Komunistické strany Československa. S drobnými změnami zůstala v této podobě m. s. po celé období činnosti národního výboru.

Od roku 1990 řídí správu Českých Budějovic Magistrát města České Budějovice. Vrcholným orgánem je městské zastupitelstvo. K jeho základním kompetencím patří schvalování programu rozvoje města, městského rozpočtu, územně plánovací dokumentace, obecně závazných městských vyhlášek apod. Z členů zastupitelstva se volí rada města, primátor a náměstci primátora. V čele města stojí primátor a jeho čtyři náměstci, vlastní chod úřadu města řídí, organizuje a kontroluje tajemník. Po roce 1990 došlo také ke změně v členění úřadu, a to z referátů na odbory. V roce 1996 byla vnitřní struktura úřadu města: odbor vnitřních věcí, odbor sociálních věcí, odbor bytový, živnostenský úřad, odbor správy veřejných statků, odbor školství a tělovýchovy, odbor dopravy, odbor ekonomický, odbor majetkový, odbor výpočetní techniky, odbor kontroly, odbor architektury a územního plánu, odbor životního prostředí, stavební úřad, odbor kultury, odbor investiční, kancelář primátora, útvar zahraničních vztahů, sekretariát tajemníka a útvar městské policie.

K 1. 1. 2005 byl Magistrát města České Budějovice rozčleněn do 22 odborů a útvarů. Jeho vnitřní struktura byla následující: kancelář primátora, kancelář tajemníka, matriční úřad, finanční odbor, investiční odbor, majetkový odbor, obecní živnostenský úřad, odbor dopravy a silničního hospodářství, odbor informačních a komunikačních technologií, odbor kultury, odbor kontroly, odbor ochrany životního prostředí, odbor památkové péče, odbor rozvoje a cestovního ruchu, odbor sociálních věcí, odbor sportovních zařízení, odbor správy veřejných statků, odbor školství a tělovýchovy, odbor územního plánování a architektury, správní odbor, odbor vnitřních věcí a stavební úřad. Ke stejnému datu působilo město České Budějovice jako zřizovatel následujících samostatných organizací: Městská policie, Jihočeské divadlo, Veřejné služby, Ústav sociální péče Hvízdal, Ústav sociální péče Máj, Centrum sociálních služeb Staroměstská, Jesle a azylová zařízení a Nadace pro podporu vzdělávání a vědy.