korza

Kolem pol. 19. století se ustálil zvyk podvečerních procházek obyvatel po náměstí; kolem 1900 byla každá z jeho 4 stran vyhrazena určité národnostní a sociální skupině obyvatelstva, čemuž napomohlo i zřízení širokých chodníků 1895. Před radnicí na západní straně bylo profesorské neboli kantorské korzo, kde se scházeli profesoři, penzionovaní úředníci a vyšší společnost. Naproti tomu severní straně se říkalo ksindlkorzo, neboť tam chodily méně zámožné vrstvy obyvatelstva, služky a vojáci. Na východní straně před hotelem Zvon korzovali výhradně Němci, na jižní straně bylo korzo české. Vzájemné provokace mezi oběma národnostmi, iniciované obvykle studenty, přerostly často ve výtržnosti, při nichž zasahovala policie. Korzovalo se denně mezi 18. a 19. hodinou, bez ohledu na roční období. Při nepříznivém počasí se korzo přesunulo do podloubí, v letních dnech chodila společnost také na Krumlovské aleje, kde hrála hudba v hudebním pavilonu. Korza byla jednou z forem společenského života města; diskutovalo se tu o aktuálních kulturních a politických otázkách, o módě, projednávaly se obchody a navazovaly známosti. Před vypuknutím první světové války korza zanikla, v meziválečném období se udržovala jen v neděli.