Kongregace Školských sester de Notre Dame

Do českých zemí ji uvedl 1853 hyršovský kaplan Gabriel Schneider (1812—1867). Roku 1854 se první tzv. notredamky usadily v bývalém minoritském konventu v Horažďovicích. Z horažďovického mateřince se Kongregace Školských sester de Notre Dame rozšířila po českých zemích, na Slovensku, v USA a po 1945 i v Bavorsku, kde nalezly útočiště řeholnice německé národnosti odsunuté z Čech. Činnost sester se zaměřovala na výchovu a vzdělávání dívek a na péči o zdravotně postižené děti a sirotky. Po 1948, kdy jim stát znemožnil jakékoli pedagogické působení na mládež, začaly pracovat i v domovech důchodců a jiných sociálních zařízeních.

Do Českých Budějovic povolal notredamky 1871 biskup J. V. Jirsík, který je pověřil vedením ústavu hluchoněmých a první české obecné dívčí školy ve městě, kterou školské sestry otevřely v kongregačním domě U Svatého Josefa v ulici Na Sadech. Současně s tím zde provozovaly 1871—1931 i šicí školu. V následujících letech postupně otevřely opatrovnu, resp. mateřskou školku (od 1882), dívčí penzionát (od 1885), měšťanskou dívčí školu (od 1902), ženský učitelský ústav (1904—1942) a dívčí gymnázium (1945—1948). Zároveň zajišťovaly vedení domácnosti v biskupském semináři (1884—1950) a ve studentském semináři U Svatého Václava (1875—1950). Úměrně tomu se zvyšoval i počet řeholnic: 1871 ve městě působilo 11 školských sester (i novicek), 1900 jich bylo již 43 a ve 30. letech jejich počet pravidelně přesahoval číslo 60.

V roce 1930 byla Kongregace Školských sester de Notre Dame rozdělena na 4 provincie. Nově vzniklá Českobudějovická provincie zahrnovala téměř 40 filiálních domů (dislokovaných ve 32 místech diecéze) a na 300 řeholnic; její první představenou byla 1930—1936 Fabiola Dítková (1885—1952). V říjnu 1940 byly řeholnice nuceny uvolnit dům U Svatého Josefa pro potřeby okupační správy. Útočiště nalezly sestry i jejich školy především v nedalekém areálu Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti (mateřská škola byla přesunuta do ústavu hluchoněmých). Školské sestry zde žily až do konce války, ovšem jejich školy byly 1942 zavřeny, a proto některé z nich vedly domácnost u petrinů a redemptoristů, další pak dávaly soukromé hodiny či vyučovaly náboženství na veřejných školách. Obnovení plné činnosti kongregace po skončení války mělo jen krátké trvání. V období 1948—1949 byla všechna její školská zařízení zestátněna a 1950 byly sestry nuceny znovu opustit areál Na Sadech, jenž byl předán do rukou vojenské správy. Pouze v ústavu hluchoněmých mohly působit do 1957.

V roce 1991 se školské sestry vrátily do Českých Budějovic, kde v restituci získaly zpět kongregační dům v ulici Na Sadech a od září 1993 zde vedou Církevní mateřskou školku U Svatého Josefa.