Klaricové

Již na sklonku 13. století je možné sledovat působení kutnohorského měšťana vlašského původu Klarice v Českých Budějovicích. Roku 1296 se stal českobudějovickým rychtářem (rychtářský úřad Klaricové dědičně drželi do poloviny 15. století), za výkon rychtářství získal 2 mlýny před hradbami (Dvorní mlýn a Příkopní mlýn), příjmy z cel a další výhody. V období sporů královské a rožmberské strany ve městě po 1305 byl jeho nástupce v úřadě Mikuláš Klaric vypuzen z Českých Budějovic a vrátil se do Kutné Hory. Rychtářský úřad postoupil svým dvěma synům, mezi nimiž pak vznikl dědický spor, urovnaný až 1388 rozdělením úřadu a zejm. důchodů z něj plynoucích. To však nezabránilo pozdějším majetkovým sporům mezi potomky obou bratrů. Když 1405 zemřel rychtář Václav Klaric bez mužského potomka, přešel rychtářský úřad s polovinou důchodů na Zikmunda († 1435) z druhé větve rodu a jeho dědice, kdežto Václavově dceři Markétě Kutrerové a jejím dětem připadla druhá polovina příjmů z mýt. Prorožmberské postoje rychtáře Řehoře Klarice († asi 1500) vedly v pol. 15. století k výraznému oslabení postavení Klariců ve městě. Městská rada se rozhodla získat rychtářský úřad do své pravomoci a smlouvou ze 7. 12. 1455 byli bratři Prokop († asi 1469) a Řehoř Klaricové donuceni prodat rychtářství se svojí polovinou důchodů městu. Následně museli oba Klaricové opustit město a ještě více se sblížili s Rožmberky. Řehoř se stal rožmberským hejtmanem a od 1467 purkrabím v Třeboni, kde se vlivem změny prostředí počeštil. V roce 1478 zastával funkci komorního písaře a spoluregenta v Českém Krumlově. Vztahy k rodnému městu se podařilo urovnat až 1463. Posledním mužským příslušníkem českobudějovického rodu Klariců se stal Řehořův druhý syn Beneš († 1512), který v královském městě obchodoval suknem a přibližně od 1500 se psal z Klařic a v Mysletíně.