poutě a procesí

V římskokatolické církvi představují poutě a procesí důležitý projev zbožnosti. Procesí (děkovná, prosebná, kajícná, svátostná) se konají v souvislosti s některými církevními svátky nebo při naléhavých událostech jako epidemie, neúroda atd. s cílem vyprosit si ochranu před nebezpečím. Tyto zbožné průvody věřících jsou také obvyklou součástí různých církevních slavností. Poutě mají podobu návštěv posvátného místa, kde byl uctíván zázračný obraz, socha nebo ostatky některého světce. V praxi se poutě a procesí příliš nerozlišovaly.

Nedílnou součástí života v Českých Budějovicích bylo již od středověku pořádání poutí a procesí spjatých zejm. s mariánskou úctou, kterou zde rozvíjeli dominikáni už od 13. století. Od počátku 15. století byla ve městě prokazována velká úcta milostnému obrazu Panny Marie Budějovické v dominikánském kostele Obětování Panny Marie.

Významnou náboženskou událostí v životě města se stal rok 1500, který papež Alexandr VI. (1430—1503) vyhlásil jako milostivý. Hlavní oslavy probíhaly v Římě, ale papežská kurie pamatovala i na věřící v jiných zemích udílením odpustků za návštěvu určitých kostelů. Dne 30. 8. 1500 udělil sbor kardinálů stodenní odpustky všem, kdo během měsíce prosince navštíví českobudějovický farní kostel svatého Mikuláše, vykonají pobožnost u oltáře svaté Anny a přispějí na údržbu chrámu. Vyhlášení odpustků představovalo pro středověkého člověka výrazný impulz k pouti na dané místo. Do Českých Budějovic přišlo během měsíce mnoho poutníků z katolických oblastí jižních Čech. Někteří z nich vyprávěli o zázračných okolnostech spojených s návštěvou kostela a došlo i k několika zázračným uzdravením. Farář od svatého Mikuláše V. Hayder zapsal jejich výpovědi a vydal je tiskem pod názvem Miracula jubilei, Anno Domini 1500 Bohemis concessi. Jediný dochovaný exemplář se nachází v Královské knihovně ve Stockholmu.

V souvislosti s nástupem reformace a s obtížnou situací českobudějovických dominikánů, jejichž konvent zůstal v letech 1548—1587 zcela neobsazen, ustaly přechodně i poutě k milostnému mariánskému obrazu. Oživení přinesl opětovný příchod dominikánů na konci 16. století. Během třicetileté války se úcta k Panně Marii Budějovické těšila znovu velké pozornosti. Z iniciativy císařského generála B. de Marradase byla upravena v dominikánském kostele zvláštní mariánská kaple, do níž byl obraz přenesen ve slavnostním procesí 7. 5. 1634. Obraz se stal paládiem města, ochranným předmětem představujícím záštitu města před nebezpečím, a proto požívajícím posvátné úcty. Panně Marii Budějovické se např. přičítala ochrana města před vpádem oddílu švédských vojáků 1639. Jako výraz díků byly proto postaveny u tří městských bran sochy patronky města. V průběhu 17. století začala do dominikánského kostela přicházet pravidelně pořádaná procesí z Jihlavy, Písku, Trhových Svinů a z Rožmberka nad Vltavou, k nimž se připojovaly i menší průvody z několika šumavských městeček a vesnic. Slávu zázračného obrazu šířily také spisy, vydávané českobudějovickými dominikány, z nichž se mohli poutníci dozvědět o historii a zázracích obrazu Panny Marie Budějovické (M. Schichelius).

Další velkolepou barokní církevní slavnost zažilo město v srpnu 1670, kdy byly do farního chrámu svatého Mikuláše přeneseny ostatky raně křesťanského mučedníka svatého Auratiana, který se stal patronem Českých Budějovic. Předtím se ostatky, přivezené 1644 z Říma, nacházely v kapucínském konventu u kostela svaté Anny. Po zbudování zvláštního oltáře, zasvěceného tomuto světci v kostele svatého Mikuláše, sem byly ostatky 4. srpna 1670 slavnostně přeneseny ve velkém procesí. Svatý Auratian byl spolu s Pannou Marií Budějovickou pokládán za ochránce města, proto byly jeho ostatky neseny i ve velkém protimorovém procesí roku 1713. V tomto roce propukl v některých českých městech mor a hrozilo nebezpečí, že zasáhne i České Budějovice. Městská rada a několik okolních vesnic se proto na popud českobudějovického děkana slavnostně zavázaly slavit svátek Obětování Panny Marie (21. 11.) jako zasvěcený a k pořádání každoročního děkovného procesí k milostnému obrazu, pokud mor město na přímluvu Matky Boží nezasáhne. Epidemie se Českým Budějovicím skutečně vyhnula a ještě 21. 11. 1713 se konalo první slavnostní procesí z farního kostela do klášterního chrámu, v němž byl nesen zázračný mariánský obraz a ostatky svatého Auratiana.

Dominikánský kostel byl spojen i s konáním velkého procesí v souvislosti s oslavami 500. výročí posvěcení tohoto chrámu 1774. Jubilejní slavnosti trvaly od 23. do 30. 5. a zahájilo je i ukončilo procesí, směřující za zvuků trubek, bubnů, zvonů a střelby z kostela svatého Mikuláše do kostela Obětování Panny Marie. Jednalo se o poslední církevní slavnost spjatou s dominikánským konventem, neboť o 10 let později (1784) byl z nařízení císaře Josefa II. (1741—1790) zrušen.

Poutě a procesí se však nekonaly jen uvnitř města. Průvody českobudějovických poutníků směřovaly také za hranice města na mariánská poutní místa Kájov a Dobrou Vodu. Do 1772 se pravidelně konalo první neděli po svátku Navštívení Panny Marie (2. 7.) velké procesí do Kájova, vedené českobudějovickými kapucíny, dominikány a kaplany od farního kostela svatého Mikuláše. K pořádání procesí se podle tradice zavázala 1623 městská rada v souvislosti s hrozbou morové epidemie a zároveň velkého sucha. Do Kájova přišlo údajně v tomto roce prosebné procesí z Českých Budějovic a zde před zázračnou sochou Panny Marie Kájovské si obyvatelé města vyprosili ochranu před uvedenými pohromami. V roce 1772 vydala Marie Terezie (1717—1780) nařízení zakazující poutě trvající déle než jeden den, což byl i případ poutě do Kájova. Českobudějovická městská rada, aby vyhověla nařízení, zrušila toto procesí. Zavedla však náhradní procesí na nedalekou Dobrou Vodu, aby nebyl porušen slib daný 1623 a na město nebyly přivolány pohromy za jeho neplnění. K poutnímu kostelu Panny Marie Bolestné na Dobré Vodě však přicházela menší procesí z Českých Budějovic již od 17. století. Poutě na Dobrou Vodu byly zrušeny v souvislosti s dekretem císaře Josefa II. z 1782, který zakazoval pořádání jakýchkoliv průvodů na poutní místa. V době osvícenství byly poutě považovány za neužitečné a škodlivé.

Přestože byly po smrti císaře Josefa II. některé poutě postupně obnoveny, jejich význam velmi poklesl, což souviselo s probíhající sekularizací společnosti. Přesto však během 19. století tyto náboženské aktivity zcela nezanikly. Ve 2. pol. 19. století došlo v Českých Budějovicích k náboženskému oživení, o něž se zasloužil zejm. biskup J. V. Jirsík, horlivý propagátor mariánského kultu a úcty k českým zemským patronům. Z jeho podnětu se konaly 16.—18. 10. 1865 velké slavnosti spojené s 600. výročím založení kostela Obětování Panny Marie. Následujícího roku se uskutečnily další slavnosti v souvislosti s převozem ostatků svatého Jana Nepomuckého ze Salcburku zpět do Prahy, neboť v době prusko-rakouské války byly odvezeny do bezpečí mimo Čechy. Při této příležitosti byly ostatky vystaveny i v Českých Budějovicích. Biskup kladl velký důraz také na pastoraci mezi širokými vrstvami obyvatel města, proto inicioval zakládání církevních spolků a společností a pořádání lidových misií s důrazem na mariánský kult.

Na pořádání těchto misií se podíleli po 1885 především redemptoristé, kteří se snažili obnovit kult Panny Marie Budějovické. Roku 1895 nechali pro milostný obraz zhotovit nový trůn umístěný nad svatostánkem na hlavním oltáři, neboť původní mariánská kaple již neexistovala. Redemptoristé také vydali několik spisů týkajících se historie milostného obrazu. Mariánskou úctu šířili mezi obyvateli města i řeholníci z kongregace petrinů. Jednou z forem jejich působení na věřící bylo i pořádání procesí ke kapli Panny Marie Lourdské na Těšín. Původ tohoto malého poutního místa s novogotickou kaplí a studánkou sahá do doby baroka, kdy zde mělo dojít k zázračnému uzdravení léčivou vodou. Řeholníci zde pro poutníky vykonávali bohoslužby, spojené s kázáním pod širým nebem. Těšín, ležící nedaleko Hrdějovic, představoval také oblíbené výletní místo pro obyvatele města. Vyhledávaným poutním místem se během 19. století stal pro věřící z Českých Budějovic též nedaleký Římov. Ještě v 1. třetině 20. století doznívala tradice děkovného procesí pořádaného každoročně ve svátek Obětování Panny Marie (21. 11.); od 1919 se ho již neúčastnili představitelé města a procesí se stalo výhradně církevní záležitostí. Poslední velké církevní slavnosti proběhly v Českých Budějovicích v souvislosti s 900. výročím převezení ostatků svatého Vojtěcha z Hnězdna do Prahy v roce 1939 a v červnu 1947, kdy ostatky (lebka) tohoto světce zavítaly při své pouti po českých zemích i do Budějovic. Ostatky byly nejprve vystaveny v kostele svatého Vojtěcha a pak byly v čele velkého průvodu věřících přeneseny do chrámu svatého Mikuláše.

V souvislosti se společenskými a politickými změnami 1948—1989, došlo k velkému útlumu poutí a procesí ve městě, výjimku představovaly především pravidelné dodnes pořádané dobrovodské poutě. Významnou událostí přesahující rámec města se stala především pouť do Římova, vedená biskupem J. Hlouchem 1968, jíž se účastnilo na 10 000 poutníků. Po 1989 došlo k oživení poutního ruchu, na jehož počátku stála 1990 velká pouť do Římova, vedená biskupem M. Vlkem, obnoveno bylo též každoroční mariánské procesí konané ve městě 21. 11. Nejvýznamnější poutí po 1989 se stala velká Diecézní pouť konaná 24. 9. 2005 ke 220. výročí založení českobudějovického biskupství.