populární a taneční hudba

Amatérské aktivity v regionu kvantitativně převažují nad profesionálními; vymykají se tak možnostem přesné a úplné evidence. Populární hudbu reprezentují dvě základní skupiny.

Oblast tradiční populární hudby zastupuje hlavně lidová a dechová hudba. Činnost dechových orchestrů je možné sledovat od začátku 20. let 20. století. V meziválečném období byly za nejlepší považovány hudba budějovického Sokola, která hrávala U Volbrechtů nebo na zahradě Českého akciového pivovaru (Budějovický Budvar), a vojenská hudba pěšího pluku č. 1 Mistra Jana Husa, kterou vedl štábní kapitán Jaroslav Pasovský (1882—1952). Vojenská hudba koncertovala v Háječku, na Sokolském ostrově, na plovárně a na náměstí Přemysla Otakara II. Za první světové války pořádal pravidelné koncerty v Krumlovských alejích První jihočeský spolek vojínů a úředníků. V širším smyslu patří do této oblasti také činnost folklorních souborů a opereta, uváděná zejm. Jihočeským divadlem.

Snaha o oživování regionálního folkloru v rámci mládežnického pěveckého hnutí v 50. letech vedla k zakládání folklorních souborů s repertoárem sestaveným ze stylizací krajových písní a tanců. K nejvýraznějším z těchto souborů patřil dosud působící Úsvit. Rovněž pro folklorní soubory znamenal mnoho českobudějovický rozhlas, zejm. v letech existence redakce lidové tvořivosti (1951—1961). Poslední autentické formy jihočeského folkloru stačil v 50. letech nahrát tehdejší rozhlasový redaktor Lubomír Soukup (1915—2001), jejich věrnou interpretkou byla Zora Soukupová (1922—1981). Pro práci manželů Soukupových i Úsvitu byla charakteristická etnografická orientace. Dobové úpravy folkloru hrály ještě dva rozhlasové soubory, vedené J. Beranem a Jaroslavem Dvořákem: Jihočeský instrumentální soubor a Jihočeský soubor lidových písní.

Oblast moderní populární hudby představuje jazz, rock, folk, country, trampská píseň a v různé míře těmito styly ovlivněný střední proud moderní taneční hudby. V té je zdůrazněna metrorytmická stránka, vliv afroamerické lidové hudby. Počátky moderní populární hudby v Českých Budějovicích lze položit do 20. let, kdy začaly exoticky působící nové rytmy ze zámoří zpestřovat repertoár kavárenských a salonních orchestrů. Počátkem 30. let vystupoval s trampskými písněmi místní Rowers club. Trampská píseň si udržela oblibu i za druhé světové války a později. Z Českých Budějovic pocházela a v 1. pol. 40. let tu vystupovala také z filmů známá šansoniérka Míla Spazierová-Hezká (1901—1953). Na začátku 40. let 20. století to byly zejm. swingové vzory (koncerty Orchestru R. A. Dvorského), které formovaly počátky orchestru Metroklub. Schopnost zahrát swingové standardy vedle běžného tanečního repertoáru neztratil orchestr ani později; v 90. letech se podíl jazzových skladeb v repertoáru ještě zvýšil. Podobnou orientaci na moderní taneční hudbu s jazzovými prvky měl v 60. letech i Taneční orchestr Domu kultury ROH a Combo 8, které hrálo i dixieland, jazzu se také věnovala skupina Studio W (po 1964). Větší taneční orchestr existoval v 60. letech i v restauraci Na Rychtě. V období 1966—1971 potvrzoval zájem o jazz místní festival Jazzuniverziáda. Jazzu předválečné éry se programově věnuje od 90. let klavírista Jakub Šafr (*1975) (Spoody Jazz Band, Swing Trio Avalon). Vývoj od rocku přes jazzrock 70. let k modernímu elektrickému jazzu a fusion music 80. a 90. let učinil kytarista Jiří Klimeš (*1954) (Fluidum, MO Band, MO Big Band, Combo CBB, KlimaX, String Trio J.A.J.). V jeho okruhu se v 90. letech 20. století několikrát konal Jazzový festival. Od počátku 90. let 20. století působí při Základní umělecké škole na Piaristickém náměstí velký swingový orchestr, v jehož čele stál nejprve trumpetista Václav Hlaváč (*1938), po 2004 pak J. Klimeš (pod jehož vedením se orchestr přejmenoval na Veliký ZUŠ band a svůj repertoárový záběr rozšířil o jazzrock a latinskoamerické vlivy). Českobudějovické studio Českého rozhlasu od 2004 poskytuje zázemí Rozhlasovému swingovému orchestru Václava Hlaváče (čítajícímu osmnáct instrumentalistů a proměnlivý počet zpěváků), který založil a v prvních letech vedl V. Hlaváč, poté trombonista Josef Krejčík (*1958). Na mainstreamový jazz, funk a soul se se svými skupinami orientuje klávesista Radim Sládek (*1984) (UnORGANized Band, Musiquarium, Beznot).

Nástup rockových skupin je spjat zejm. s generací 2. pol. 60. let. První náznaky nového stylu se začaly objevovat kolem 1960. Lze za ně považovat přechod k elektrifikovaným nástrojům a zavádění rokenrolových a twistových skladeb do repertoáru tanečních orchestrů (Combo 8). Jedním z impulzů k většímu zájmu mladé generace o nový styl bylo 1962 vystoupení rakouské skupiny Moskytos. V letech 1963—1964 vzniklo několik rock and rollových skupin (Lewis, Spiders, BBC). Místy beatových zábav, čajů byl zejm. Dům armády (Dům kultury Slavie), pak Beseda a Klub 17. listopadu ve Čtyřech Dvorech. Znalost gramofonových desek se zahraničními novinkami zprostředkovávala místním rockerům svérázná postava Jiřího Ganse (1932—1990). První rockové, beatové skupiny vznikly 1965. Byly to Drudges a Sinners, v pozdější době nejznámější místní rocková skupina, vystupující též pod názvem Hříšníci. Následovaly je Sharpers (1966), Lillys (1968), Everyday People, Fellows, Fluidum (1970) a mnoho dalších. Celkově se však na místní rockové scéně v 70. a 80. letech 20. století snad ještě citelněji než v jiných regionech projevily negativní dopady administrativních opatření, zavedených v období tzv. normalizace (mj. zpřísnění kontroly nad dramaturgií hudebních produkcí, nucené opouštění anglických názvů skupin, změna jejich repertoárové orientace z progresivních směrů rocku spíše na nekonfliktní hudbu k tanečním zábavám). Zdejší přímé zásahy vůči nonkonformní cílové skupině rockové hudby lze přinejmenším ve dvou případech považovat za mimořádné i v celorepublikovém rámci: 30. 3. 1974 byli tvrdě rozehnáni (často i následně sankcionováni) účastníci připravovaného koncertu pražských rockových skupin v hostinci Na Americe v Rudolfově. V roce 1976 byl J. Gans odsouzen ve vykonstruovaném procesu za údajnou špionáž (rehabilitován 1992). Uvolnění situace přišlo ve 2. pol. 80. let, plně pak po 1989. Ke 2. generační vlně (kolem pol. 80. let) lze zařadit např. skupiny Klíče, Patent, Boule, Prospekt, Holomráz, Oceán, He Band, ATD. První úspěšné nahrávky skupiny Oceán vyšly 1988. Vývoj amatérské rockové scény v následujících dekádách byl krom odbourání zmíněných administrativních bariér podmíněn do značné míry také rozvojem a snazší dostupností elektrofonických hudebních nástrojů i nahrávací techniky (včetně možnosti šíření a poslechu nahrávek po internetu). V 90. letech patřily k nejznámějším He Band, Leonardo, My Dry Willow, Siax, Whitelight, po 2000 Smutný Karel, In Memory, Potrubí, Vees, Satisfuction, Seven, Pub Animals.. Propagaci místního rocku v rozhlase se věnovali českobudějovičtí diskžokejové Jan Borkovec (1948—1984) a Oldřich Forman (*1952).

Z folkových skupin a sólistů přesáhli regionální význam Minnesengři, P. Lohonka, P. Jíšová, Nezmaři, Bakaláři, Spolektiv, Stanislav Kahuda, Epy de Mye, z countryových Sem Tam, Roháči, Bryčka, Weekend a skupiny vedené Karlem Tampierem (*1946) Bobři a Zřídlo.

Zásluhou vedoucího hudební redakce českobudějovického rozhlasu Miroslava Vaverky (1926—1989) bylo mnoho místních souborů z oblasti moderní populární hudby v rozhlase natočeno. Zejm. v případě folkové hudby se tyto nahrávky dostaly i na gramofonové desky. Od 90. let se podílí na propagaci moderní populární hudby i na vzniku mnoha nahrávek z této oblasti také Radio Faktor.

Vedle již zmíněných kulturních zařízení vznikla od 90. let 20. století řada hudebních klubů, orientovaných na moderní populární a taneční hudbu. Z hlediska dramaturgie a délky působnosti lze k významným scénám řadit především kluby K2 (dříve Vrtule), CK Solnice, Velbloud, Highway 61, Horká vana, Modrý dveře, Café Club Slavie, mcFabrika a studentský klub Kampa.